Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 85/2022-55
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 1 063,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 063,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 13. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 063,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 13. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 11. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení 1 063,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 3. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce, která měla být uzavřena dne 16. 2. 2018 mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou. V žalobě tvrdila, že na základě uvedené smlouvy její právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s ujednaným smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Dostala se však do prodlení s úhradou těchto splátek, pročež právní předchůdce žalobkyně její dluh ze smlouvy jednorázově zesplatnil. Následně svou pohledávku ze smlouvy postoupil na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení zbývající dlužné jistiny půjčky a zákonného úroku z prodlení z této jistiny za dobu od zesplatnění dluhu do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas předpokládal.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 19. 2. 2018 smlouvu nazvanou jako„ smlouva o půjčce“, na jejímž základě poskytl žalované téhož dne bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně zaplatí úrok ve výši 39,90 % ročně, a to v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 240 Kč, v jejichž výši byl zahrnut i poplatek za sjednané pojištění schopnosti žalované půjčku splácet, a které byly splatné vždy k 19. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 19. 3. 2018. Dopisem z 12. 3. 2020 právní předchůdce žalobkyně prohlásil veškeré své doposud nesplacené pohledávky ze shora uvedené smlouvy za žalovanou za splatné a vyzval žalovanou k okamžitému uhrazení všech jejích závazků z předmětné smlouvy. Tento krok odůvodnil odkazem na čl. 7 písm. b) svých obchodních podmínek, konkrétně dlouhodobým nesplácením finančních závazků žalované. K datu 12. 3. 2020 činil dluh žalované celkem 15 321,45 Kč, přičemž sestával z dlužné jistiny ve výši 13 842,58 Kč, úroku ve výši 1 322,66 Kč, úroku z prodlení ve výši 42,21 Kč a poplatků ve výši 114 Kč. Následně byla pohledávka plynoucí z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem právního předchůdce žalobkyně z 12. 1. 2021. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné smlouvy předžalobní výzvou svého zástupce z 29. 7. 2021.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“.), ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění, neboť předmětná smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou podle jeho názoru naplňovala právě znaky tohoto smluvního typu.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženým oznámením o postoupení pohledávky, z něhož vyplývá, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2021 ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. Z předložených důkazů má soud navíc za prokázané, že žalované byly právním předchůdcem žalobkyně skutečně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, což znamená, že právní předchůdce žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnil a bylo na žalované, aby i ona dostála svým smluvním povinnostem.
9. Žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že doposud na jistině úvěru dluží žalobkyni požadovaných 1 063,11 Kč. Žalobkyně neuvedla, kolik žalovaná konkrétně na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila, břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru ovšem tížilo žalovanou, na které bylo, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy již zcela či alespoň v širším než žalobou tvrzeném rozsahu uhradila, takovou skutečnost soudu nejen sdělila, ale především prokázala. Nic z toho se však nestalo. Žalovaná zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala. Soud proto vyšel z toho, že doposud skutečně žalobkyni dluží požadovaných 1 063,11 Kč, a posoudil podanou žalobu jako oprávněnou. Uložil tedy žalované povinnost zaplatit žalobkyni uvedenou částku, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za období od 13. 3. 2020 do zaplacení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
10. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči neúspěšné žalované svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení žalobkyně ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, kdy za každý z těchto úkonů náleží odměna ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT, a dále za jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění), za který dle citovaného ustanovení náleží odměna v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.