Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 72/2022-40
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Novákovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 435,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Žaloba na zaplacení částky 7 535,49 Kč s příslušenstvím, se zamítá. Zamítá se žaloba na zaplacení 10 % úroku z částky 6 900 Kč od datum do datum.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na účet číslo: číslo, variabilní symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. II. Žaloba na zaplacení částky 7 535,49 Kč s příslušenstvím, se zamítá. Zamítá se žaloba na zaplacení 10 % úroku z částky 6 900 Kč od [datum] do [datum]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na účet číslo: [číslo], [variabilní symbol].
1. Žalobce podal proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne anonymizováno rok mezi ním a společností právnická osoba Právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytl úvěr ve výši 6 900 Kč, který měl být splacen anonymizováno rok, svou povinnost žalovaná nesplnila. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 6 900 Kč a nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 535,49 Kč. Žalobce požadoval ze žalované částky zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % od datum a náhradu nákladů řízení ve výši 8 060 Kč. Žalobce k návrhu připojil listinné důkazy, a to smlouvu o úvěru ze dne datum na částku 6 90 Kč za úrokovou sazbu 40 %, doba úvěru byla stanovena na 29 dnů, poplatek za poskytnutí úvěru 2 877,99 Kč po slevě a 7 535,49 Kč před slevou, výše RPSN úvěru 10 536,30 Kč, výše splátky po slevě 9 997,28 Kč, před slevou 14 654,78 Kč. Kromě článku 13 není žádný odkaz na platnou právní úpravu v době uzavření smlouvy. Dalším listinným důkazem bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, výzva k zaplacení před podání žaloby ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne anonymizováno rok, přehled postoupených pohledávek.
2. Okresní soud v Příbrami z důvodu nepřiměřeně vysokých nákladů za poskytnutí úvěru návrhu nevyhověl a ve věci bylo nařízeno jednání na den datum, u kterého požadovala žalovaná odročení z důvodu důležité pracovní akce. Jednání bylo odročeno na den datum, jednání se žalobce nezúčastnil, omluvil svou účast, neměl námitky proti jednání bez jeho osobní účasti.
3. Při projednání věci dne datum žalovaná tvrdila, že pohledávka je již exekučně vymáhána, toto tvrzení však neprokázala. Tvrdila, že úvěr ve výši 6 900 Kč nutně potřebovala, neboť role v řízení byl anonymizováno 9 slov. Tvrdila, že součet všech pohledávek, které dosud neuhradila, činí anonymizováno tis. Kč, neupřesnila, zda se jedná o jistiny nebo i příslušenství. Další pohledávky splácí formou splátek z příjmu, který má u svého zaměstnavatele. I v tomto případě žádala o možnost splátek, neprokázala výši svého příjmu, výši srážek, které jsou jí prováděny ze mzdy tak, aby bylo ověřeno, zda jí zůstává pouze životní minimum nebo částku vyšší, ze které by mohla případnou další splátku realizovat.
4. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení § 1970, § 2991, § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a § 87/1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, § 86/1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud se z úřední povinnosti zabýval (i bez námitky žalované) otázkou, zda ze strany žalobce, jako poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). Žalovaná tvrdila, že v době uzavření smlouvy v roce rok měla finanční problémy, platila dluhy za svého role v řízení. Na základě informace z ISAS soud ověřil, že měla další dluhy, které byly uplatňovány vůči její osobě. Žalobce žádným způsobem neprokázal, zda se zabýval výší těchto dluhů a výší příjmů tak, aby ověřil úvěruschopnost žalované. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy o úvěru. V důvodové zprávě k zákonu č. 257/2016 Sb. je v souvislosti s úpravou posuzování úvěru schopnosti uvedeno, že účelem úpravy je především předejít případnému nezvladatelnému zadlužování spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení i insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, včetně pádu spotřebitele a všech osob na nich závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechod do šedé ekonomiky a tak dále. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, Směrnici č. 93/13 EHS, transformovanou směrnici č. 2008/48, rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 168/2020, usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. PL ÚS 1/10, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18. Soud vycházel z absolutní neplatnosti dotčené úvěrové smlouvy a žalobu shledal částečně za nedůvodnou. Částku 6 900 Kč, kterou žalovaná od žalobce, resp. právního předchůdce obdržela soud posoudil dle § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vrátit a to včetně úroku z prodlení ve výši 10 % ode dne následujícího po podání žaloby, tedy od datum ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II shora. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160/1 věta první o.s.ř., neboť žalovaná neprokázala reálnou možnost splátek s ohledem na další pohledávky, které má a které jsou vůči ní vymáhány. Stanovisko samotného žalobce nebylo možné zjistit, neboť se k jednání nedostavil ani neomluvil. Je nutné vytknout žalované, že za dobu od podání žaloby žalobce vůbec nekontaktovala a nesnažila se o uzavření smíru a dohodu o splátkách.
5. Žalobce byl ve věci úspěšný cca do 50 %, proto bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. shora.
6. Žalobce zaplatil soudní poplatek 800 Kč a jeho návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo vyhověno, soud proto v souladu s položkou 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč České republice na účet Okresního soudu v Příbrami tak, jak je uvedeno ve výroku IV. shora.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).