Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 140/2022-32
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 7 848 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 300 Kč od 21. 8. 2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 398 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 398 Kč od 21. 8. 2017 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částky 2 150 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 300 Kč od 21. 8. 2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 398 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 398 Kč od 21. 8. 2017 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částky 2 150 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem doručeným soudu dne 31. 5. 2022, ve znění jeho doplnění ze dne 22. 6. 2022, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 5 698 Kč s příslušenstvím, náklady na uplatnění pohledávky 2 000 Kč, smluvní pokuty 2 150 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 21. 7. 2017 uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které žalované poskytla částku 4 300 Kč, a to na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s poplatkem 1 398 Kč, a to do 20. 8. 2017. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Žalobkyně doplnila, že zjistila, že žalovaná je zaměstnána na plný úvazek na dobu neurčitou s výší měsíčního příjmu 15 000 Kč u společnosti právnická osoba Toto ověřila výpisem z bankovního účtu žalované. Jelikož žalovaná nesdělila své očekávané výdaje, bylo počítáno s částkou nezabavitelného minima ve výši 6 155 Kč. Dle žalobkyně bylo prověření úvěruschopnosti žalované řádné. Žalovaná však svůj závazek nesplnila, ničeho neuhradila. Žalované byly zaslány písemné výzvy k úhradě dne 27. 8. 2017, 3. 9. 2017, 10. 9. 2017, 19. 9. 2017 a 4. 10. 2017, každá výzva je zpoplatněna částkou 500 Kč, žalobkyně požaduje za náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 000 Kč. Mezi smluvními stranami byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 4 300 Kč, žalobkyně tuto požaduje ve výši 2 150 Kč za období od 21. 8. 2017 do 19. 4. 2022, s ohledem na znění zákona o spotřebitelském úvěru. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.
3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, žalobkyně s navrženým postupem souhlasila, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Závěr o skutkovém stavu:
5. Dne 21. 7. 2017 byla mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 4 300 Kč, a to na bankovní účet č. bankovní účet nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky do 20. 8. 2017, a to spolu s poplatkem ve výši 1 398 Kč. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Rovněž byla sjednána náhrada nákladů žalobkyně za úkony, mimo jiné 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě, kdy bylo možno zpoplatnit maximálně pět výzev. Ve smlouvě je stran údajů o žalované zaznamenáno její jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, telefonní číslo a e-mail. Žalobkyně měla k dispozici částečný výpis z běžného účtu žalované, ze kterého plynulo, že je za období od 21. 6. 2017 do 21. 7. 2017, celkový zůstatek byl 463,99 Kč, je zde zaznamenán výdaj dne 13. 7. 2017 200 Kč a příjem téhož dne 15 136 Kč od společnosti právnická osoba Dne 21. 7. 2017 byla z bankovního účtu žalobkyně zaslána částka ve výši 4 300 Kč ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet. Žalované byly ze strany žalobkyně zasílány písemné upomínky, a to dne 27. 8. 2017, 3. 9. 2017, 10. 9. 2017 a 19. 9. 2017. Nad rámec doložených písemných výzev má žalobkyně v interním systému zaznamenanou upomínku ze 4. 10. 2017. V rámci těchto upomínek byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2019, podanou k poštovní přepravě téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.
6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“
13. Právní posouzení věci:
14. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že žalovaná požádala žalobkyni o zápůjčku ve výši 4 300 Kč. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřila, zda je žalovaná schopna poskytnutou částku splácet/splatit, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že zjišťovala rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry žalované, nicméně na výzvu soudu doplnila, že zjistila jen příjem žalované ve výši 15 136 Kč, k čemuž doložila i částečný výpis z účtu žalované. Nicméně jednalo se pouze o jeden měsíční příjem, bez uvedení příjmů za předcházející období, alespoň bezprostředně předcházející, kdy dále zejména absentují konkrétní sdělení stran položky výdajové. jméno však žalobkyně, dle svého vyjádření, nezjistila, proto použila částku nezabavitelného minima. Tato úvaha však nemůže obstát. Naopak bylo povinností žalobkyně zjistit, jaké má žalovaná pravidelné měsíční výdaje – na bydlení, dopravu, stravu, případně zda nemá závazky u jiných subjektů. Nezjišťovala ani žádné další bližší informace stran celkové finanční situace žalované – jaké má bydlení, tj. zda hradí nájemné či bydlí ve vlastním domě/bytě, zda má vyživované osoby apod. Soud současně uvádí, že i z doloženého listinného důkazu – částečného výpisu z bankovního účtu žalované, muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná nemá dostatek finančních prostředků na úhradu zapůjčené částky, když zůstatek na účtu za měsíční období byl 463,99 Kč. Žalovaná tedy na účtu neměla dostatek disponibilních prostředků. Přestože tedy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, neobstarala si dostatečné a úplné informace ani podklady, dle názoru soudu tak nedošlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované a je nutno uzavřít, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.
15. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), za situace, kdy žalobkyně žalované finanční prostředky poskytla ve výši 4 300 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila, tedy z neplatné smlouvy o úvěru. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč, tj. jistinu poskytnuté částky.
16. Vyjma částky uvedené v předchozím bodě rozsudku má žalobkyně nárok na příslušenství v podobě zákonného úroků z prodlení. Přestože je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, žalovaná si byla vědoma dne, do kdy má svůj dluh uhradit, do 20. 8. 2017. Je tak povinna zaplatit příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné jistiny 4 300 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od 21. 8. 2017, do zaplacení.
17. Ve zbylé části byl návrh žalobkyně zamítnut, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy nemá na další plnění žalobkyně nárok. Neplatným je tak ujednání o poplatku, nákladech spojených s uplatněním pohledávky i smluvní pokutě.
18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně. V návrhu požadovala částku 5 698 Kč s příslušenstvím (soud toto zkapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí), částku 2 000 Kč a částku 2 150 Kč, přičemž úspěšná byla v části nároku ve výši 4 300 Kč s příslušenstvím (soud toto zkapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí), tedy v rozsahu 49,6 %. Byla by to tak žalovaná, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 0,8 %. Jelikož však žalované žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
19. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč (soud přitom vychází z částky 7 848 Kč), dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč, zbývá tedy doplatit 600 Kč.
21. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.