Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 324/2021-25
Okresní soud v Liberci rozhodl soudcem Mgr. Janem Uhlířem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 1 548 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 548 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 548 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do úroku z prodlení z částky 1 548 Kč od 20. 4. 2020 do 23. 4. 2020 zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 548 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 548 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do úroku z prodlení z částky 1 548 Kč od 20. 4. 2020 do 23. 4. 2020 zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 548 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je veden jako provozovatel přípojného vozidla, registrační značka, VIN kód, přičemž žalovaný neměl ode dne 15. 3. 2019 do dne 20. 1. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku ve výši 1 248 Kč, který je tvořen zákonnou sazbou 4 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 312 dní. Dále žalobkyně nárokuje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. název žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu anonymizováno ze dne 5. 3. 2020, která byla doručena dne 20. 3. 2020, s tím, že splatnost příspěvku nastává nejméně po uplynutí 30 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný do dnešního dne ničeho nezaplatil.
2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.).
3. Z přiloženého výpisu ze sledování zásilek České pošty, s.p. soud zjistil, že výzva ze dne 5. 3. 2020 byla žalovanému doručena až 24. 3. 2020, nikoli 20. 3. 2020 jak uvádí žalobkyně v žalobním návrhu. V tomto směru byla žalobkyně vyzvána k předložení důkazu o doručení výzvy dne 20. 3. 2020, která soudu zaslala poštovní podací arch, ze kterého se však datum doručení výzvy žalovanému nepodává. Datum doručení výzvy nelze zjistit ani od provozovatele poštovních služeb, neboť předmětná zásilka již není v evidenci sledování zásilek České pošty, s.p. Soud proto v rámci hospodárnosti řízení nenařizoval jednání, pří kterém by žalobkyni vyzval dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení a předložení důkazu o doručení výzvy žalovanému dne 24. 3. 2020. Z uvedeného je totiž zřejmé, že důkazní prostředek již neexistuje, neboť žalobkyně jej nemá k dispozici a nelze jej ani opatřit od provozovatele poštovních služeb. Naopak z předložených důkazů se podává datum doručení výzvy dne 24. 3. 2020.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 1 248 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel přípojného vozidla, registrační značka, VIN kód a vozidlo nemá ve výše uvedeném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 4 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činí částku 300 Kč. Žalovanému byla výzva doručena dne 24. 3. 2020.
5. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalovaného dopadá ustanovení § 4 zákona. Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, tedy 312 dní, a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 4 Kč (§ 2 odst. 1 písm. t) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 4 zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Konečně lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí dle § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, tedy v tomto případě ode dne 24. 3. 2020.
6. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu, co se týká jistiny, za důvodnou, a v tomto rozsahu ji zcela vyhověl. Soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. po uplynutí 30 denní lhůty ode dne doručení výzvy, tedy ode dne 24. 4. 2020, a ve zbývajícím rozsahu nárokovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, jelikož její neúspěch byl v poměrně nepatrné částce. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.