Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 111/2022-47
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 81 907,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 698 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 698 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 65 209,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 81 907,78 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 209,78 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 698 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 698 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 65 209,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 81 907,78 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 209,78 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 81 907,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 81 907,78 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že dne datum žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo, země (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů a prověřování bonity žalované. Úvěruschopnost žalované byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Je ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu s tím, že se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu a půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dle této smlouvy žalovaná postupně čerpala úvěr v konečné výši 81 907,78 Kč, avšak takto načerpané prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou ze dne datum na žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu právní předchůdkyní žalobkyně a následně i předžalobní upomínkou prostřednictvím zástupce žalobkyně. Celková výše nároků žalobkyně činí 81 907,78 Kč nejpozději splatných dne datum.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne datum sestavila právní předchůdkyně žalobkyně Smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako věřitel a žalovaná jako klient. Dle této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout neúčelový, bezhotovostní, nezajištěný úvěr s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Úroková sazba měla činit 10,45 % měsíčně a poplatek za čerpání 0 % z částky každého čerpání. RPSN činilo 229,53 %. Úvěr měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo ve výši 1 000 Kč měsíčně, podle toho, která z těchto dvou částek byla vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému byly finanční prostředky dle této smlouvy připsány na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Celkový počet splátek měl záviset na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. Smlouva neobsahovala žádné podpisy. Na místě podpisu je pouze strojově napsáno jméno a příjmení žalované, bez uvedení vlastnoručního podpisu, popřípadě jiné identifikace právní předchůdkyně žalobkyně ani žalované. Na žalovanou byl veden bankovní účet č. bankovní účet /viz Smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 8- 10 spisu, Obchodní podmínky společnosti právnická osoba na č. l. 14 – 17 spisu, Standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 11 - 13 spisu, informace o žádosti o úvěr na č. l. 18 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované na její účet dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 9 500 Kč, dne datum částku 15 000 Kč, dne datum částku 13 000 Kč, dne datum částku 3 000 Kč a dne datum částku 10 000 Kč, tj. celkem 52 500 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku v celkové výši 35 802 Kč /viz potvrzení o platbě na čl. 38 - 43 spisu, platební informace na č. l. 19 a 37 spisu a sdělení banky na č. l. 30 spisu, přehled plateb na č. l. 44 spisu/. Dne datum podepsaly žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena zástupcem žalobkyně a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do tří dnů. Zásilka byla odeslána dne datum prostřednictvím poštovního doručovatele a byla doručována ke dni datum Smlouva o postoupení pohledávek uložená v elektronickém systému příjmení, platební informace na č. l. 11 spisu, Oznámení o postoupení pohledávky včetně Výzvy k úhradě před podáním žaloby na č. l. 20 spisu, Podací lístek na č. l. 21 spisu, sledování zásilky na č. l. 45 spisu/.
5. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované v období od datum do datum částku 52 500 Kč. Žalovaná uhradila na svůj dluh částku v celkové výši 35 802 Kč. Dne datum podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodu, jejímž předmětem bylo postoupení mj. pohledávky za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Zástupce žalobkyně zaslal dne datum žalované výzvu k úhradě dluhu do tří dnů. Žalovaná netvrdila, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni uhradila více, než uváděla žalobkyně.
6. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být vázána smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum s takovým obsahem, jak v řízení tvrdila žalobkyně. Toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy. Nadto ani nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před případným sjednáním takové smlouvy zjistila a ověřila majetkové a osobní poměry žalované, tj. zejména její příjmy a výdaje. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně nadto byla při předvolání k jednání upozorněna na skutečnost, že bude při jednání třeba některé pro věc významné skutečnosti dotvrdit a prokázat.
7. Dle článku 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady, (ES) č. 593/2008, ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dále jen„ nařízení Řím I“, se vztah mezi postupitelem a postupníkem při postoupení pohledávky vůči jiné osobě, řídí podle práva, které se na základě tohoto nařízení použije na smlouvu mezi postupitelem a postupníkem. Dle odst. 2 téhož článku právo, jímž se řídí postoupená pohledávka, určuje převoditelnost pohledávky, vztah mezi postupníkem a dlužníkem, podmínky, za kterých může být postoupení uplatněno vůči dlužníkovi, a zprošťující účinek dlužníkova plnění. Dle článku č. 3 odst. 1 nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.
8. Dle článku 1 odst. 1 věta prvá nařízení Evropského parlamentu a Rady, (ES) č. 864/2007, ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dále jen„ nařízení Řím II“, se vztahuje toto nařízení na mimosmluvní závazkové vztahy občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů. Dle článku 2 odst. 1 nařízení Řím II zahrnuje pro účely tohoto nařízení škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Dle článku 10 odst. 3 nařízení Řím II nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo.
9. Dle ustanovení § 570 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
10. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Po provedeném dokazování a při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Soud předně uzavřel, že žalobkyně byla v řízení aktivně věcně legitimována, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou v souladu s § 1879 a násl. o. z. ve spojení s čl. 14 a čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I postoupena. Jelikož nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve znění žalobkyní předloženém, na základě které měly být žalované poskytnuty finanční prostředky, posoudil soud ve vztahu k částce ve výši 52 500 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalované, danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravujících bezdůvodné obohacení ve spojení s čl. 10 odst. 3 nařízení Řím II. Žalované tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná na svůj dluh ve výši 52 500 Kč uhradila částku 35 802 Kč, jak vyplývá z obsahu spisu a listin v něm založených, zbývá jí stále povinnost vrátit žalobkyni částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, tj. částku 16 698 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z, která byla odeslána dne datum a do dispozice žalované se dostala dne datum. Žalobkyně poskytla ve výzvě lhůtu k plnění tři dny, kterou lze považovat za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti. Tato lhůta uplynula dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to v požadované výši 8,5 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně své nároky odvíjela (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
16. Soud k uvedenému nad rámec dodává, že, i kdyby bylo uvažováno o uzavření tvrzené smlouvy o úvěru (což s ohledem na neprokázaný projev vůle žalované učinit nelze), žalobkyně v řízení ani dostatečně netvrdila a neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, když není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla např. pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří, např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v této souvislosti žádné konkrétní skutečnosti netvrdila. Porušení této povinnosti zakotvené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů způsobuje neplatnost smlouvy a dodržení soud zkoumá z úřední povinnosti. V případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně (nikoliv pouze relativně) neplatnou, neboť se jedná o jednání zjevně narušující veřejný pořádek.
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.