Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 276/2021-33
Okresní soud v Liberci rozhodl soudcem Mgr. Janem Uhlířem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 5 815 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 815 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 815 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení byl návrh žalobkyně na vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 5 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 815 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení z titulu náhrady škody v podobě neoprávněného čerpání zdravotních služeb bez zdravotního pojištění v období od 2. 5. 2004 do 6. 3. 2010 v celkové výši 5 814,69 Kč. Svůj nárok odůvodnila s tím, že žalované bylo ukončeno zdravotní pojištění v České republice, neboť byla účastna zdravotního pojištění v zahraničí. Žalovaná však tuto skutečnost žalobkyni neoznámila a doklad o zdravotním pojištění nevrátila a naopak ho zneužila při neoprávněném čerpání zdravotní péče na účet žalobkyně. Žalovaná, přestože byla upomínána, dlužnou částku do dnešního dne neuhradila.
2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.).
3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně z pozice pojistitele poskytovala žalované, jakožto svému pojištěnci, zdravotní péči na území České republiky. Od 2. 5. 2004 však byla žalovaná účastna zdravotního pojištění ve příjmení jméno, čímž došlo k zániku jejího pojištění na území České republiky. Po zániku pojištění byla žalovaná povinna do osmi dnů vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce, avšak žalovaná tak neučinila, a v období od 1. 5. 2004 do 1. 1. 2006 prostřednictvím tohoto průkazu neoprávněně čerpala zdravotní péči na území České republiky v celkové hodnotě 5 814,69 Kč (kapitační platby ve výši 415,20 Kč, úhrada zdravotních potřeb ve výši 1 132 Kč dne 19. 11. 2004 a 4. 8. 2005 a úhrada léků ve výši 4 267,49 Kč za období), kterou posléze uhradila jednotlivým anonymizováno zařízením žalobkyně.
4. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na právní vztah žalobkyně a žalované dopadají ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o VZP“). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná byla účastna zdravotního pojištění ve příjmení jméno, dopadá na právní vztah žalobkyně a žalované rovněž Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen„ Nařízení“) včetně jeho prováděcího nařízení č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009. Podle článku 11 bodu 1 Nařízení platí, že osoby, na které se vztahuje toto nařízení, podléhají právním předpisům pouze jediného členského státu. V rámci českého právního řádu, konkrétně dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) bod 7 věta před středníkem zákona o VZP pak platí, že dnem, kdy Česká republika podle koordinačních nařízení nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, přestala být příslušnou ke zdravotnímu pojištění, dojde k zániku pojištění. Dále pak podle § 12 písm. j) bod 1. zákona o VZP je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c). Článek 76 odst. 4, odst. 5 Nařízení mj. stanovuje, že instituce a osoby, na které se vztahuje toto nařízení, mají povinnost vzájemně se informovat a spolupracovat k zajištění řádného provádění tohoto nařízení. Dotčené osoby musí informovat instituce příslušného členského státu a státu, v němž mají bydliště, co nejdříve o každé změně své rodinné a osobní situace, která ovlivňuje jejich právo na dávky podle tohoto nařízení. Porušení informační povinnosti uvedené v odst. 4 třetím pododstavci může vést k použití přiměřených opatření v souladu s vnitrostátním právem. Tato opatření však jsou rovnocenná s těmi, která jsou použitelná na podobné situace podle vnitrostátního práva a žadatelům neznemožní ani nadměrně neztíží v praxi výkon práv přiznaných jim tímto nařízením. Podle článku 3 bodu 2 prováděcího nařízení pak osoby, na něž se vztahuje základní nařízení, mají povinnost předat příslušné instituci veškeré informace, dokumenty nebo podpůrné doklady, které jsou nezbytné pro zjištění jejich situace nebo situace jejich rodiny, stanovení nebo zachování jejich práv a povinností a určení použitelných právních předpisů a jejich povinností podle těchto právních předpisů. Podle § 2910 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.
5. Žalovaná byla pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, přičemž v období od 2. 5. 2004 do 6. 3. 2010 byla účastna zdravotního pojištění anonymizována dvě slova. Pro zdravotní pojištění v členských zemích Evropské unie platí zásada jednoho pojištění zakotvená v článku 11 bodu 1 Nařízení. Okamžikem vzniku zdravotního pojištění na území jiného členského státu Evropské unie, než byla Česká republika, tak žalované v souladu s tímto Nařízením a ustanovením § 3 odst. 2 písm. c) bodu 7 zákona o VZP zdravotní pojištění na území České republiky zaniklo. Zákon o VZP pak žalované v souvislosti se zánikem pojištění stanovuje povinnost dle § 12 písm. j) bodu 1. vrátit do osmi dnů od zániku pojištění příslušné pojišťovně průkaz pojištěnce (informační povinnost pojištěnce o zániku pojištění je rovněž stanovena Nařízením a jeho prováděcím nařízením). Žalovaná však tuto povinnost nesplnila a nadále přijímala zdravotní služby a neoprávněně čerpala prostředky ze zdravotního pojištění, které příslušným zdravotním zařízením hradila žalobkyně. Žalobkyni porušením této zákonné povinnosti žalovanou vznikla škoda, kterou je žalovaná ve smyslu ustanovení § 2910 o. z. povinna žalobkyni nahradit.
6. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu. Povinnost zaplatit úrok z prodlení soud vyslovil s ohledem na ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a náhrady hotových výdajů účastníkovi, který nebyl zastoupen zástupcem ve výši dle § 137 odst. 2 o. s. ř., tedy v částce 600 Kč za návrh ve věci samé a předžalobní upomínku dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.