Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
217 C 84/2022-49
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 33 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 760 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 760 Kč od 7. 2. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 20 540 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 159,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 232,92 Kč, s úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 8. 1. 2022 do 6. 2. 2022 ve výši 10 %, s úrokem z prodlení z částky 12 240 Kč od
7. 2. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně a co do úroku ve výši 24,6 % z částky 25 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 333 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 760 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 760 Kč od 7. 2. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 20 540 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 159,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 232,92 Kč, s úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 8. 1. 2022 do 6. 2. 2022 ve výši 10 %, s úrokem z prodlení z částky 12 240 Kč od 7. 2. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně a co do úroku ve výši 24,6 % z částky 25 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 333 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky ve výši 33 000 Kč (25 000 Kč jistina, poplatek za administrativní činnost ve výši 666,72 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 242,20 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 391,08 Kč) s příslušenstvím. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla dne 25. 3. 2019 po posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalovaná čerpala jistinu ve výši 25 000 Kč, kterou ve lhůtě splatnosti dle smlouvy nevrátila, nevrátila ani další smluvené nároky. Celkem na smlouvu zaplatila částku 12 240 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně zdůraznila, povinnost pravdivě informovat poskytovatele úvěru žalovanou a jejich poměrech, dále má za to, že důsledkem nesplnění povinnosti řádně šetřit úvěruschopnost spotřebitele je relativní neplatnost smlouvy.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Z vyjádření žalobkyně k výzvě soudu, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované poskytovatelem úvěru před jeho poskytnutím, bylo shledáno, že poskytovatel vyšel z pravdivosti informací od žalované, že příjmu dosahuje z rodičovského příspěvku, příspěvku na bydlení, žije v nájmu, příjmy ověřil z předloženého dokladu o přiznání rodičovského příspěvku a příspěvku na bydlení.
4. Ve věci bylo dne 1. 7. 2022 jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaná, ač řádně předvolána, se nedostavila.
5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z výpisu věcí vedených u Okresního soudu v Kladně pro žalovanou jako účastníka na straně žalované a jako povinné v exekuci bylo prokázáno, že do počátku roku 2019 bylo zdejším soudem vydáno exekutorům celkem 8 pověření k provedení exekuce na majetek povinné (sp. zn. spisová značka ve prospěch oprávněného telefonního operátora pro uspokojení 8 158 Kč s příslušenstvím, sp. zn. spisová značka ve prospěch obchodníka s úvěry pro 6 670,23 Kč s příslušenstvím, sp. zn. spisová značka ve prospěch obce pro 5 000 Kč s příslušenstvím, sp. zn. spisová značka ve prospěch fyzické osoby pro zaplacení 171 987,18 Kč s příslušenstvím, sp. zn. spisová značka ve prospěch 950 Kč s příslušenstvím, sp. zn. spisová značka ve prospěch nemocnice pro 300 Kč s příslušenstvím, sp. zn. spisová značka ve prospěch dodavatele energií pro pohledávku ve výši 9 046 Kč s příslušenstvím, sp. zn. spisová značka ve prospěch pohledávky ve výši 968 Kč). Z žádosti o spotřebitelský úvěr podepsané žalovanou dne 25. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně dle osobně sdělených informací byla vdaná, žila s manželem, vyživovala 3 nezaopatřené děti, žila v nájmu, příjmu dosahovala z rodičovského příspěvku ve výši 7 600 Kč, z příspěvku na bydlení ve výši 7 039 Kč, dalším nespecifikovaným příjmem domácnosti byla částka 6 000 Kč. Výdaje na bydlení uvedla ve výši 3 600 Kč, dále ostatní výdaje celkem ve výši 10 000 Kč, žádné splátky na dluhy neudala. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti uzavřené dne 25. 3. 2019 mezi společností právnická osoba a žalovanou s vlastnoručním podpisem žalované bylo shledáno, že úvěrující se zavázal poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč, který byl vyplacen při podpisu smlouvy. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaná se zavázala jistinu navýšenou o úrok ve výši 5 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč, celkem tedy částku 45 540 Kč zaplatit v 60 týdenních splátkách po 759 Kč, tj. ve splátkách 3036 Kč měsíčně. Z oznámení o postoupení pohledávky datovaného dne 3. 2. 2022 ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládajícím odeslání oznámení dne 4. 2. 2022 bylo zjištěno, jednak postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru za žalovanou společností právnická osoba za žalovanou na žalobkyni, jednak výzva žalované k zaplacení celkem částky 39 300 Kč na zde uvedený účet žalobkyně. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalované ve spojení s poštovní dodejkou bylo doloženo, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení také před podáním žaloby.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
8. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle
§ 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dáel jen také„ z.s.u.“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…
12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019 se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
13. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13. podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.
14. Z rozsudku SDEU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.
15. V souzeném případě žalobkyně soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že společnost právnická osoba před poskytnutím úvěru ve výši 25 000 Kč se sjednávaným závazkem zaplatit celkem 45 540 Kč v měsíčních splátkách po 3 036 Kč řádně schopnost žalované takto nastavený úvěr splatit neposoudila. Kdyby postupovala s odbornou péčí a vzala v potaz i zákonem stanovené životní minimum pro domácnost žalované (dva dospělí a tři nezaopatřené děti, jak prokazuje žádost o úvěr), musela by nutně uzavřít na neschopnost žalované splátky úvěru hradit, neboť i laikovi je vzhledem k obvyklé cenové úrovni nákladů bydlení v době žádosti o poskytnutí úvěru zřejmé, že částka 3 600 Kč je k obvyklým nákladům na bydlení pětičlenné rodiny v nájemním bydlení významně podhodnocená. Skutečnost, že náklady bydlení jsou zcela zjevně vyšší, má soud za prokázanou i ze zjištění o vyplácení příspěvku na bydlení ve výši 7 039 Kč, což také spíše nasvědčuje celkovým nákladům na bydlení ve výši 10 639 Kč se zahrnutím části hrazené z příspěvku, čemuž by ale odpovídal příjem rodiny na ostatní potřeby snížený o příspěvek na bydlení. Udávané osobní výdaje pro rodinu ve výši 10 000 Kč (zákonné životní minimum pro rodinu žalované činilo v té době 11 190 Kč za předpokladu, že měla všechny děti ve věku do 6 let), v poměru k obvyklým nákladům na život také podhodnocené, by tak měly být hrazeny dle informací o příjmech rodiny od žalované pouze z rodičovského příspěvku a části neupřesněného příjmu ve výši 2 400 Kč. I z prohlášení žalované proto lze dovodit její neschopnost úvěr splatit. Zjištění o exekucích vedených na majetek žalované, které mohl poskytovatel učinit z veřejně dostupných registrů, podporují závěr o neschopnosti žalované úvěr splácet. Soud tak uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost dle § 86 odst. 1 zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.
16. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak žalovanou podepsaná smlouva o úvěru prokazuje převzetí částky 25 000 Kč od společnosti právnická osoba, přičemž žalovaná v souvislosti s neplatnou smlouvou zaplatila jmenované společnosti, či žalobkyni částku 12 240 Kč, dostalo se žalované na základě této neplatné smlouvy na úkor jmenované společnosti bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši 12 760 Kč.
17. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky prokazují, že pohledávka ze smlouvy byla společností právnická osoba postoupena dle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni. V právní teorii i judikatuře soudů se ustálil právní názor, že na postupníka přechází v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky i nárok z případného bezdůvodného obohacení při neplatnosti původní smlouvy. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalované povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 760 Kč.
18. Co do zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta pro absenci smluvního závazku k plnění.
19. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k plnění ve spojení s poštovním podacím lístkem a k obvyklé době doručení prostřednictvím České pošty s.p. do druhého dne prokazují, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu dne 5. 2. 2022. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 7. 2. 2022 ve výši úrokové sazby dle žaloby, když soud nemůže jít ve svém rozhodnutí nad petit žaloby (zákonný úrok ke dni 7. 2. 2022 byl ve výši 11, 75 % ročně). Co do zbytku úroku z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žalobkyně se ústního jednání neúčastnila, soud jí proto nemohl poskytnout kvalifikované poučení dle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. o potřebě doplnění tvrzení o dřívější výzvě k zaplacení a k prokázání této případně skutečnosti.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za stavu, kdy více úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.
21. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení exekuce, nebo soudního výkonu rozhodnutí.
Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude soudně vymáhán.