Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 160/2021-38

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul jméno jméno

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 28 271 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28.271 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.271 Kč od 13. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.271 Kč od 1. 12. 2019 do 12. 3. 2020 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.584 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28.271 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.271 Kč od 13. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.271 Kč od 1. 12. 2019 do 12. 3. 2020 zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.584 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28.271 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi její právní předchůdkyní společností právnická osoba a žalovaným byla dne 31. 12. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 35.270,62 Kč. Úvěr byl splatný ke dni 30. 11. 2019. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Žalovaný žalovanou částku ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání na den 18. 5. 2022 se žalovaný bez omluvy a žádosti o odročení nedostavil, žalovaný a jeho právní zástupce se z něj omluvili. Soud proto za splnění podmínek uvedených v  jednal v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.

4. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil tento skutkový stav.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 31. 12. 2018 ve spojení su – loan aplication info, obchodními podmínkami a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 31. 12. 2018 za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 50.000 Kč. Žalovaný se na těchto stránkách nejprve zaregistroval a zřídil si uživatelský účet, kde uvedl své osobní a kontaktní údaje včetně bankovního účtu, kam mu byl následně úvěr poskytnut. Žalovaný se ve smlouvě zavázal ke splácení čerpaného úvěru prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru, a to ke každému 30. dni v měsíci počínaje dnem 28. 2. 2019. Úvěr byl splatný ke dni 30. 11. 2019. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie jeho občanského průkazu. Z historie transakcí a ze sdělení právnická osoba ze dne 17. 2. 2022 pak bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 31. 12. 2018 majitelem bankovního účtu č. účtu bankovní účet a že mu na něj byla pod variabilním symbolem číslo vyplacena dne 31. 12. 2018 částka 8.000 Kč, dne 2. 1. 2019 částka 7.000 Kč a dne 15. 4. 2019 částka 15.000 Kč. Žalovaný sjednaným podmínkám splácení čerpaného úvěru nedostál a ke dni 1. 10. 2019 dlužil právní předchůdkyni žalobkyně na jistině částku 29.719,22 Kč, na náhradě nákladů částku 2 x 250 Kč a na úrocích ke dni 30. 11. 2019 pak částku 5.051,40 Kč. Celkově tak žalobkyni ke dni 30. 11. 2019 žalovaný dlužil částku 35.270,62 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 9. 3. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes opakovanou výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 3. 2020 zaslanou mu téhož dne doporučeně na adresu adresa žalovaného.

6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. , (dále jen jako„ “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí

7. Dle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle z. č. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 28.271 Kč s příslušenství v podobě úroku z prodlení z této částky, a proto jí soud částečně ve výroku I tohoto rozsudku vyhověl a ve vztahu k části požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení pak nedůvodná, a proto jí soud ve výroku II tohoto rozsudku částečně zamítl.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu a násl. , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 35.270,62 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z označení žalovaného uvedeného v záhlaví smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá z. č. , o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. ). Žalobkyně v žalobě a následně i po výzvě soudu v jejím doplnění uvedla, že žalovaného ohledně jeho schopnosti splácet prověřovala pouze ve veřejně dostupných databázích, a to například v databázích ISIR, CEE, SOLUS, CRKI a EUCB. Z uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na své povinnosti vyplývající ze spotřebitelského zákona, když nejenom, že nezjistila reálné příjmy a výdaje žalovaného a tyto si jím nenechala doložit, ale ani je nikterak formálně či prakticky nezkoumala. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s informacemi z veřejných rejstříků a žádné další relevantní informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet ani nezjišťovala, natož, aby se jeho schopností jej splácet nějak konkrétně zabývala. I přesto byl úvěr žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně dne 31. 12. 2018, dne 2. 1. 2019 a dne 15. 4. 2019 poskytnut. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného ani nezjišťovala, natož pak aby se zabývala prověřením konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a smlouvě dostát. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze jeho výší či pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativním výsledkem lustrace žalovaného ve veřejných registrech, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na ustanovení pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o úvěru převzal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně dne 31. 12. 2018 částku 8.000 Kč, dne 2. 1. 2019 částku 7.000 Kč a dne 15. 4. 2019 pak částku 15.000 Kč a měl tyto částky také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 28.271 Kč, proto jej soud ve výroku I tohoto rozsudku k tomu zavázal. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit žalobkyni dlužnou částku řádně a včas, má žalobkyně vedle práva na jistinu ve výši 28.271 Kč i právo na její příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle . S ohledem na skutečnost, že doba plnění pro vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a ani v daném případě nebyla mezi stranami sjednána, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle (viz např. rozsudek Nevyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 3. 2020, který byl téhož dne dán k poštovní přepravě a žalovanému v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle došel třetí pracovní den, tj. dne 12. 3. 2020 a za dobu bez zbytečného odkladu lze považovat tedy den následující, tj. dne 13. 3. 2020, kdy se nárok na vydání bezdůvodného obohacení stal splatným. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení v zákonem stanovené výši od 13. 3. 2020 do zaplacení dlužné částky, a to dle ve spojení s Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá z uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným dle a násl. . Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný.

17. Ve zbylém rozsahu, tj. co do nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.271 Kč od 1. 12. 2019 do 12. 3. 2020, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

18. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z ve spojení s  Soud tak žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť její procesní neúspěch (výrok II rozsudku) představuje v porovnání s jejím procesním úspěchem (výrok I rozsudku) pouze nepatrnou část. Žalobkyni tak přísluší plná náhrada nákladů řízení ve výši 2.584 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.132 Kč, z odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 300 Kč za úkon dle a a d) vyhl. č. , ze tří režijních paušálů po 100 Kč za úkon (převzetí a příprava věci, sepis výzvy a žaloby) dle vyhl. č. a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v sepisu doplnění žaloby ze dne 15. 12. 2021, neboť skutečnosti tam uvedené měly být obsaženy v řádné žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.