Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 264/2021-32
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 18 703,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12 310 Kč s 8,05% úroky z prodlení ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku 6 393,52 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 3 410,07 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 10 134,32 Kč a s 23,72% úroky z částky 18 703,52 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12 310 Kč s 8,05% úroky z prodlení ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku 6 393,52 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 3 410,07 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 10 134,32 Kč a s 23,72% úroky z částky 18 703,52 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 31. 7. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 703,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba s žalovaným uzavřel dne 1. 9. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 260 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 270 Kč do 8. 9. 2016. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 1 890 Kč a ke dni 6. 12. 2019 činila dlužná jistina částku 9 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost částku 1 604,49 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso 3 165,51 Kč. Dále uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba s žalovaným uzavřel dne 21. 6. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč do 28. 6. 2016. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 4 800 Kč a ke dni 6. 12. 2019 činila dlužná jistina částku 9 703,52 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso 2 896,48 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. K dotazu soudu, jakým způsobem právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, doplnil, že právní předchůdce žalobce vycházel z údajů, které žalovaný uvedl do Karty zákazníka a dodal, že neměl důvodu pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.
5. Dne 1. 9. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 6 660 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 15 660 Kč) splácet v 58 týdenních splátkách po 270 Kč. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru právnímu předchůdci žalobce předložil vyplněnou listinu Kartu klienta, do které uvedl, že je příjemcem invalidního důchodu ve výši 13 900 Kč a že jeho další příjem činí 4 000 Kč. Dále uvedl, že má u právního předchůdce žalobce již sjednanou půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou splácí ve splátkách 1 200 Kč měsíčně. Za nájemné a inkaso měsíčně utratí 2 500 Kč a za všechny ostatní své osobní potřeby 4 500 Kč, zůstane mu k dispozici částka 9 700 Kč měsíčně.
6. Dne 21. 6. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 17 400 Kč) splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru právnímu předchůdci žalobce předložil vyplněnou listinu Kartu klienta, do které uvedl, že je příjemcem invalidního důchodu ve výši 13 000 Kč a že jeho další příjem z pracovní činnosti činí 4 000 Kč. Za nájemné a inkaso měsíčně utratí 3 000 Kč a za všechny ostatní své osobní potřeby 4 500 Kč, ostatní náklady činí 300 Kč, zůstane mu k dispozici částka 9 200 Kč měsíčně.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne z téhož dne. Dopisem, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky. Dle podacího lístku byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020.
8. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
14. Ze skutkových tvrzení žalobce a jím předložených listin (viz Karta zákazníka 2x) vyplynulo, že právní předchůdce žalobce žádným způsobem neověřoval údaje, které žalovaný do obou těchto listin uvedl a vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělil samotný žalovaný (v listině nazvané„ Karta zákazníka“), aniž by tyto jakkoliv ověřil. Již tyto žalovaným sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako poměrně (až podezřele) nízké. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalovaného, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalovanému měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovaným uváděné údaje o jeho příjmech ani výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.
15. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když žádným způsobem neověřil jím uváděné výdaje, a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru číslo ze dne 1. 9. 2016 a číslo ze dne 21. 6. 2016 je proto absolutně neplatná s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 9 000 Kč dle smlouvy číslo byla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalovaného vrácena v rozsahu částky 1 890 Kč a poskytnutá jistina úvěru ve výši 10 000 Kč dle smlouvy číslo byla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalovaného vrácena v rozsahu částky 4 800 Kč, jak bylo sděleno žalobcem. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 9 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovaným již vráceno, tedy částky 1 890 Kč a ve výši 10 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovaným již vráceno, tedy částky 4 800 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 12 310 Kč (9 000 Kč – 1 890 Kč + 10 000 Kč – 4 800 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok).
16. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci více úspěšný, měl by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto mu právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.