Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 38/2022-31

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 16.652,22 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.740 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení a částku 2.810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.810 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení

-) částky 1.260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.000 Kč od 16. 1. 2021 do 19. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.260 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 19 % ročně z částky 7.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,

-) úroku z prodlení ve výši 56,15 Kč,

-) úroku ve výši 129,31 Kč,

-) částky 6.842,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.652,22 Kč od 16. 1. 2021 do 19. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.842,22 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 9.652,22 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,

-) úroku z prodlení ve výši 334,01 Kč,

-) úroku ve výši 767,20 Kč

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.740 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.740 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení a částku 2.810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.810 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení -) částky 1.260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.000 Kč od 16. 1. 2021 do 19. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.260 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 19 % ročně z částky 7.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 56,15 Kč, -) úroku ve výši 129,31 Kč, -) částky 6.842,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.652,22 Kč od 16. 1. 2021 do 19. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.842,22 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 9.652,22 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 334,01 Kč, -) úroku ve výši 767,20 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 16.652,22 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 18. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému v hotovosti téhož dne poskytnut úvěr ve výši 7.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1.400 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1.400 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek po 210 Kč počínaje dnem 25. 10. 2019 se splatností poslední splátky dne 11. 12. 2020. Žalovaný splátkám nedostál, poslední platbu uhradil dne 8. 11. 2019, právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo vedle jistiny právo i na úrok ve výši 19 % ročně počínaje dnem 12. 12. 2020. Žalovaný uhradil pouze částku 1.260 Kč, jež byla započtena z části na úrok a z části na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena ke dni 15. 1. 2021. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 7.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 12. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 56,51 Kč a dále od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19 % ročně z této částky od 12. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 129,31 Kč a dále od 16. 1. 2021 do zaplacení. Mezi týmiž účastníky byla uzavřena dne 24. 6. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému v hotovosti téhož dne poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2.400 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek po 360 Kč počínaje dnem 1. 7. 2019 se splatností poslední splátky dne 17. 8. 2020. Žalovaný splátkám nedostál, poslední platbu uhradil dne 8. 11. 2019, právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo vedle jistiny právo i na úrok ve výši 18,95 % ročně počínaje dnem 18. 8. 2020. Žalovaný uhradil pouze částku 9.190 Kč, jež byla započtena z části na jistinu, na úrok a na poplatky. Pohledávka za žalovaným z obou smluv byla na žalobkyni postoupena ke dni 15. 1. 2021. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 9.652,22 Kč coby jistiny s úrokem z prodlení z této částky za období od 18. 8. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 334,01 Kč a dále od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,95 % ročně z této částky od 18. 8. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 767,20 Kč a dále od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s  soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne 18. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 7.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1.400 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč a s administrativním poplatkem ve výši 1.400 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 12.600 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 210 Kč. Mezi stranami byl v čl. 1 4 smlouvy sjednán úrok ve výši 32,15 % ročně. Z karty zákazníka ze dne 18. 10. 2019 pak vyplývá osobní a majetková situace žalovaného k datu uzavření smlouvy. Žalovaný žil od 12/2009 s manželkou v nájemním bydlení. U stejného poskytovatele měl úvěr v celkové výši 13.850 Kč se splátkami 1.620 Kč měsíčně. Čistý příjem žalovaného ze zaměstnání byl 6.175 Kč měsíčně, žalovaný měl vedle tohoto příjmu i příjem v podobě„ dalších příjmů“ ve výši 15.027 Kč měsíčně. Celkem tak měl příjem ve výši 21.202 Kč. Výdaje žalovaného byly tvořeny výdaji za bydlení ve výši 9.200 Kč měsíčně, další výdaje žalovaného (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) pak byly představovány částkou 3.800 Kč, žalovaný splácel úvěr ve výši 1.620 Kč Celkem tak výdaje žalovaného dosahovaly částky 14.620 Kč měsíčně. Použitelný příjem žalovaného tak činil částku 6.582 Kč měsíčně. Údaje sdělené žalovaným pak byly dle údajů v zákaznické kartě ověřeny z výplatní pásky, z pracovní smlouvy, ze složenek (příjmy) a z nájemní smlouvy, resp. tyto dokumenty měla právní předchůdkyně žalobkyně k ověření finanční situace žalovaného coby žadatele o úvěr. Žalovaný na tento úvěr právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 1.260 Kč.

6. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne 24. 6. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 12.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2.400 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč a s administrativním poplatkem ve výši 2.400 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 21.600 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 360 Kč. Mezi stranami byl v čl. 1 4 smlouvy sjednán úrok ve výši 32,15 % ročně. Z karty zákazníka ze dne 24. 6. 2019 pak vyplývá osobní a majetková situace žalovaného k datu uzavření smlouvy. Žalovaný žil od 12/2009 s manželkou v nájemním bydlení. Čistý příjem žalovaného ze zaměstnání byl 6.175 Kč měsíčně, žalovaný měl vedle tohoto příjmu i příjem v podobě„ dalších příjmů“ ve výši 6.300 Kč měsíčně a pak příjem ve výši 1.974 Kč měsíčně. Celkem tak měl žalovaný příjem ve výši 14.449 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly tvořeny výdaji za bydlení ve výši 9.200 Kč měsíčně, další výdaje žalovaného (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) pak byly představovány částkou 3.000 Kč měsíčně. Celkem tak výdaje žalovaného dosahovaly částky 12.200 Kč měsíčně. Použitelný příjem žalovaného tak činil částku 2.249 Kč měsíčně. Údaje sdělené žalovaným pak byly dle údajů v zákaznické kartě ověřeny z výplatní pásky, z pracovní smlouvy a z nájemní smlouvy, resp. tyto dokumenty měla právní předchůdkyně žalobkyně k ověření finanční situace žalovaného coby žadatele o úvěr. Žalovaný na tento úvěr právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 9.190 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu obou smluv pak byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1 2021, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 19. 2. 2021 zaslaným mu doporučeně dne 22. 2. 2021 na adresu adresa. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, byť k tomu byl mj. vyzván i prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2021 zaslané mu právním zástupcem žalobkyně doporučeně dne 14. 5. 2021 na adresu adresa žalovaného.

7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. , (dále jen jako„ “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí

8. Dle z. č. , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle z. č. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu a násl. , na základě které byly žalovanému poskytnuty dva úvěry, a to ve výši 7.000 Kč a ve výši 12.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom z jejího záhlaví, ale i z jejího obsahu (…“ bezúčelový spotřebitelský úvěr…“). Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C číslo OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. ).

17. Žalovaný v rámci jednání o poskytnutí obou úvěrů uvedl, že bydlí s manželkou v nájmu, jeho měsíční výdělek činil 6.175 Kč, pracoval na hlavní pracovní poměr na dobu určitou u Statutárního města Brna. Jeho další příjem byl v případě první smlouvy uzavřené dne 24. 6. 2019 dále tvořen částkou 6.300 Kč měsíčně a částkou 1.974 Kč měsíčně, přičemž ze zákaznické karty není zřejmé, o jaký zdroj příjmů se jedná. Jeho měsíční výdaje pak byly tvořeny částkou 9.200 Kč na bydlení a částkou 3.000 Kč na ostatní výdaje (telefon, jídlo, léky, oblečení). Použitelný příjem pak byl tvořen částkou 2.249 Kč. Žalovaný doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Tvrzení o dalších výdajích žalovaný nijak nedoložil, stejně jako nedoložil„ další příjem“ a není tak jasné, zda se jedná o jeho příjem a z jaké konkrétní činnosti či zda se jedná např. o příjem jeho manželky apod. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy a výdaji žalovaného; další náklady si od žalovaného doložit vůbec nenechala a jeho výdaje dostatečně neprověřovala.

18. V případě druhé smlouvy uzavřené dne 18. 10. 2019 byl příjem žalovaného tvořen částkou 6.175 Kč měsíčně coby jeho příjmem z hlavního pracovního poměru a částkou 15.027 Kč měsíčně, přičemž ze zákaznické karty není zřejmé, o jaký zdroj příjmů se jedná. Jeho měsíční výdaje pak byly tvořeny částkou 9.200 Kč na bydlení, částkou 3.800 Kč na ostatní výdaje (telefon, jídlo, léky, oblečení) a částkou 1.620 Kč za splátky úvěru. Použitelný příjem pak byl tvořen částkou 6.582 Kč. Žalovaný doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, složenky - příjmy a nájemní smlouvu. Tvrzení o dalších výdajích žalovaný nijak nedoložil, stejně jako nedoložil„ další příjem“ a není tak jasné, zda se jedná o jeho příjem a z jaké konkrétní činnosti či zda se jedná např. o příjem jeho manželky apod. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy a výdaji žalovaného; další náklady si od žalovaného doložit vůbec nenechala a jeho výdaje dostetčně neprověřovala. I přesto byly úvěry žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 6. 2019 a dne 18. 10. 2019 poskytnuty. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvy o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativním výsledkem ve veřejných registrech a se z části objektivně nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho příjmech a výdajích, které v části jeho dalších příjmů a výdajů žádným způsobem neověřila, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak konkrétně nezabývala„ dalším příjem“ žalovaného, není zřejmé, o čí příjem a o příjem z jakého konkrétního zdroje se jedná. Nadto soud dodává, že příjem žalovaného ve výši 6.175 Kč měsíčně z hlavního pracovního poměru v roce 2019, je dle soudu natolik nízký, že sama jeho výše měla právní předchůdkyni žalobkyně donutit zaobírat se příjmovou stránkou žalovaného pečlivěji, což evidentně neučinila, když dle zákaznické karty vycházela jen z žalovaným předložených výplatních pásek.

19. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na ustanovení pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani prohlášení žalovaného učiněné ve smlouvě, že poskytovateli sdělil veškeré potřebné údaje a kterým měl potvrdit, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila jeho schopnost splácet s odbornou péčí, neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a má za tento svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Pouze a jen poskytovatel úvěru je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti.

20. Smlouva je nad rámec již uvedeného částečně neplatná i v části, kde se právní předchůdce žalobkyně domáhal zaplacení částky 5.600 Kč coby součtu úroku a poplatků z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 18. 10. 2019 a částky 9.600 Kč coby součtu úroku a poplatků z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 24. 6. 2019, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy ( ) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele ( ). Částka 5.600 Kč při úvěru ve výši 7.000 Kč a částka 9.600 Kč při úvěru ve výši 12.000 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 80 % jistiny, takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud jej hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. ). Ničeho na tom nemění ani ta skutečnost, že žalobkyně se rozhodla tyto dosud zcela neuhrazené částky po žalovaném nevymáhat.

21. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege),

a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. S ohledem na právě uvedené lze uzavřít, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvního úroku a poplatků, a proto je nelze žalobkyni přiznat. Žalovaný ale na základě neplatných smluv o úvěru převzal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně dne 24. 6. 2019 částku 12.000 Kč a dne 18. 10. 2019 částku 7.000 Kč a tyto měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 1.260 Kč (smlouva číslo) a částku 9.190 Kč (smlouva číslo). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami, a to 7.000 Kč - 1.260 Kč, tj. částku 5.740 Kč a mezi částkami 12.000 Kč - 9.190 Kč, tj. částku 2.810 Kč. Nárok žalobkyně je tak důvodný co do zaplacení částky 5.740 Kč a částky 2.810 Kč, a proto soud v tomto rozsahu zavázal žalovaného k jejich úhradě, a to dle . Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaný se dostal s úhradou těchto částek do prodlení a je tak vedle jistiny povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle . Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2021, který byl dne 14. 5. 2021 předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle třetí pracovní den, tj. ve středu 19. 5. 2021. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve tohoto dne stal splatným a ode dne následujícího se žalovaný dostal s jeho úhradou do prodlení. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z

22. Ve zbylé části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

23. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 16.652,22 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částek 5.740 Kč a 2.810 Kč, tj. co do částky 8.550 Kč a procesně neúspěšná co do částky 1.260 Kč, do částky 56,15 Kč, do částky 129,31 Kč, do částky 334,01 Kč, do částky 767,20 Kč a do částky 6.842,22 Kč a dále co do příslušenství, které soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci částkou 5.451,33 Kč Celkem tak žalobkyně byla procesně neúspěšná co do zaplacení částky 14.840,22 Kč. Při porovnání částek 16.652,22 Kč (100 %) a částky 14.840,22 Kč (89%) je tak zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z V řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, tomu ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.