Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
52 C 75/2022-99
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení,
se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa
fakticky bytem adresa, obec – část obce (obec a číslo),
o zaplacení 25.720,91 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se, co do částky 8.187,91 Kč a co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.853 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.853 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 3.680 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.243,26 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.533 Kč od datum do datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.680 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se, co do částky 8.187,91 Kč a co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.853 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.853 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 3.680 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.243,26 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.533 Kč od [datum] do [datum], a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.680 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 25.720,91 Kč s příslušenstvím, z titulu úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že dne datum žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru číslo Smlouva byla stranami uzavřena prostřednictvím webového portálu webová adresa, kde žalovaný vyplnil registrační formulář, a následně provedl verifikační platbu. Žalovanému byly z titulu smlouvy poskytnuty na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto finanční částku vrátit v celkové výši 23.680 Kč, a to do datum. V případě prodlení byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila smlouvou ze dne datum na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě požaduje jistinu ve výši 17.533 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.243,26 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, a zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 8.187,91 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne datum.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, byla žalobkyně vyzvána mimo jiné, nechť doplní jak poskytovatel úvěru prověřoval spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Toto žalobkyně v poskytnuté lhůtě nedoplnila, když ve svém podání ze dne datum uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Zároveň tímto podáním, z důvodu absentujících důkazů k posouzení úvěruschopnosti, vzala žalobkyně žalobu co do částky 8.178,91 Kč jako smluvní pokuty a co do částky 150 Kč jako kapitalizovaného úroku zpět.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Soud žalobu rozhodl, dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobkyně výslovně ve svém žalobním návrhu ze dne datum, žalovaný pak ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se k výzvě soudu ze dne datum v určené lhůtě nevyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, kterým žalovaný nikterak neodporoval, neboť byl ve sporu zcela nečinný, dále zejména ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a ze dne datum, z listiny s názvem anonymizováno číslo, z výpisu z účtu ze dne datum, z obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, doplněnou dne datum, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 20.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit do datum v celkové výši 23.680 Kč (3.680 Kč představuje úrok) a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného. Z Výpisu z účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne datum na bankovní účet žalované částku 20.000 Kč. Z listiny s názvem výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužné částky. Z Dohody o postoupení pohledávek ze dne datum, z potvrzení o přijetí platby ze dne datum a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a souvisejícího podacího archu soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne datum, přičemž tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dnů od obdržení dopisu, dopis byl žalovanému odeslán dne datum. Z Upomínky ze dne datum, z Opakované výzvy k úhradě ze dne datum, z Výzvy k úhradě ze dne datum, ze dne datum, z Předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak k těmto výzvám nebylo předloženo potvrzení o odeslání či podací arch. Z Výzvy před podáním žaloby ze dne datum a souvisejícího Podacího archu soud zjistil, že žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne datum.
6. Na základě výše uvedených listinných důkazů, má soud prokázán následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neplatnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne datum částku 20.000 Kč. Žalovaný se v neplatné smlouvě o úvěru zavázal částku vrátit v jedné splátce ve výši 23.680 Kč, a to ke dni datum. Pro případ prodlení se žalovaný dále, v neplatné smlouvě o úvěru zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaná jistina činila 17.533 Kč, přičemž 3.680 Kč činí úrok z úvěru, když žalovaný uhradil 6.147 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván, avšak dlužnou částku neuhradil.
7. Soud se nejprve zabýval, jak věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaný) splácet úvěr, tedy spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve. Žalobkyně k doložení toho, jak byla posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru byla vyzvána soudem. K této výzvě se žalobkyně vyjádřila, a to v podání ze dne datum, když uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. S ohledem na shora uvedené, nelze dospět k závěru, že by věřitel za této situace pečlivě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a nutno uzavřít, že v daném případě věřitel nedostál své povinnosti stanovené mu zákonem a při poskytnutí úvěru, s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, nesplnila svou zákonnou povinnost, je smlouva, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr, ze zákona ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a ust. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., pro zjevný rozpor se zákonem, absolutně neplatná. Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém bylo soudem v právní větě zejména vysloveno, že„ dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích”. Také, dle příjmení ústavního soudu, ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy.“ jméno žalobkyně si byla vědoma nedostatku svých listinných důkazů, týkajících se úvěruschopnosti, když zároveň podáním ze dne datum vzala žalobu částečně zpět.
8. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy plnila-li strana (právní předchůdkyně žalobkyně), aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 20.000 Kč, žalovaný však na tuto částku žalobkyni do dnešního dne vrátil pouze 6.147 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni pak soud posoudil v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z., na základě kterého může věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka (žalovaného) postupníkovi (žalobkyně).
9. Dle ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve znění pozdějších předpisů, může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Soud dle ust. § 96 odst. 2 věta prvá o.s.ř., řízení co do částky 8.187,91 Kč (smluvní pokuta) a co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, navržené žalobkyní, zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda s částečným zpětvzetím návrhu souhlasí (ust. § 96 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s odst. 4 tamtéž). Nadto, částečné zastavení je plně ve prospěch žalovaného. Proto soud rozhod tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
10. Na základě skutkového tvrzení žalobkyně, dále s ohledem na předložené listinné důkazy žalobkyně a shora uvedená zákonná ustanovení, soud ve výroku II. tohoto rozsudku, žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost, zaplatit žalobkyni částku 13.853 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.853 Kč od datum do zaplacení. S ohledem na to, že z tvrzení žalobkyně a předloženého výpisu účtu právní předchůdkyně žalobkyně, bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jím označený účet, částku 20.000 Kč a žalovaný do dnešního dne vrátil žalobkyni částku pouze ve výši 6.147 Kč, došlo tak na straně žalovaného ke vzniku bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, která žalovanému částku ve výši 20.000 Kč poskytla, má právo na vrácení toho, co plnila a co jí doposud nebylo vráceno, tedy částky 13.853 Kč (20.000 Kč – 6.147 Kč). Proto soud žalobě v částce 13.853 Kč vyhověl.
11. Pokud se jedná o zákonné úroky z prodlení, povinnost žalovaného k jejich úhradě soud posoudil, dle ust. § 1970 o.z., když se žalovaný nezaplacením dlužné částky řádně a včas dostal do prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení je přitom stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum, která byla odeslána dne datum, tato výzva byla na základě § 573 o.z., doručena dne datum. Žalobkyně ve výzvě určila lhůtu pro úhradu dlužné částky do 10 dnů, tedy do datum. Žalovaný však neuhradil ničeho, tudíž se od datum dostal do prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z dlužné částky až od datum do zaplacení z částky 13.853 Kč.
12. S ohledem na to, že soud neshledal za důvodnou jak částku 3.680 Kč, když se dle neplatné smlouvy o úvěru jednalo o úrok, proto soud zamítl žalobu v části 3.680 Kč. Dále soud zamítl žalobu i v části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.243,26 Kč, když se dle žalobního návrhu jednalo o zákonný úrok z prodlení za období od datum do datum. Dále soud žalobu zamítl dále i v části neoprávněně požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.533 Kč od původně požadovaného prodlení od datum do datum, a také v části neoprávněně požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.680 Kč (když v této části soud žalobu zamítl) od datum do zaplacení. Neboť žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky až v oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, které bylo žalovanému odesláno dne datum (viz odstavec 11). Soud se dále zabýval otázkou nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když dle § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. Žalobkyně požadovala za náklady spojené s uplatněním pohledávky částku 690 Kč, i když žalovaný není podnikatelem, soud žalobkyni tyto náklady, které byly požadovány v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., nepřiznal. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žalobu ve výše specifikované části zamítl.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. neboť žalobkyně měla ve věci přibližně stejný úspěch jako neúspěch. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v části 13.853 Kč a malé části požadovaného příslušenství. Naopak žalobkyně byla neúspěšná co do částky 11.867,91 Kč a větší části příslušenství, když sama žalobkyně vzala žalobu co do částky 8.187,91 Kč zpět s odůvodněním, že nedisponuje důkazy k prokázání svého nároku a v částce 3.680 Kč pak byla žaloba zamítnuta soudem (viz výrok III.). Soud tak s ohledem na výše uvedené rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch i neúspěch byl přibližně stejný, přičemž žalovanému, který byl zcela nečinný, žádné náklady nevznikly.
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co je mu uloženo tímto rozsudkem, může oprávněná podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.