Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 87/2022-28
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 3 980 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 980 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 980 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalované úhrady 3 980 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 980 Kč od datum do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že žalobkyně a žalovaná uzavřely datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem uhradit žalobkyni formou týdenních splátek po 303 Kč. Žalovaná uhradila 14 200 Kč. Uhrazenou částku započetla žalobkyně na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a na souhrnný poplatek v poměru 43,503 %. Podle žalobkyně je tedy žalovaná povinna uhradit ještě 3 980 Kč, přičemž tato částka se skládá z nesplacené jistiny a nesplacené části souhrnného poplatku.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádná z účastnic nedostavila. Žalobkyně neúčast u jednání omluvila. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastnic, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum soud zjistil, že na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což učinila, neboť žalovaná stvrdila převzetí této částky svým podpisem na smlouvě a zavázala se 10 000 Kč vrátit žalobkyni s úrokem ve výši 1 980 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, celkem 18 180 Kč, při zápůjční úrokové sazbě 70,89 % p. a. formou 60 týdenních splátek po 303 Kč, 1. splátka měla být uhrazena datum a úhrada každé další splátky měla být provedena 7 dní po datu splatnosti splátky předchozí.
4. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaná uhradila 14 200 Kč.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne datum poskytla žalobkyně žalované v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se tuto částku s poplatkem a úroky zavázala vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitelka. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
6. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy skutkově v žalobě tvrdila, že tuto posuzovala a vycházela z osobních a majetkových poměrů žalované, provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla žalované dálkovým systémem společnosti právnická osoba, nahlédla do záznamů insolvenčního rejstříku, provedla telefonicky kontrolu zaměstnání, zkontrolovala platební historii žalované u žalobkyně, vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů žalované (čestné prohlášení o výši závazků) a dle lokality žalované (na základě odborných vědomostí„ z terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti). Provedla kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.
7. Žalobkyně předložila soudu evidenční kartu klienta, ve které je uvedeno, že ke dni datum byla žalovaná na mateřské dovolené, měla měsíční příjmy 16 437 Kč. Dále jsou uvedeny výdaje na bydlení částkou 6 489 Kč, a jako životní minimum je stanovena částka 4 410 Kč. Jiné pravidelné měsíční výdaje jsou uvedeny částkou 1 500 Kč. Celkové měsíční výdaje domácnosti jsou uvedeny částkou 12 399 Kč a disponibilní zůstatek (rozdíl mezi příjmy a výdaji) částkou 4 338 Kč.
8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, když jednak skutkově vůbec netvrdila, k jakým příjmům a výdajům žalované před uzavřením smlouvy dospěla, a údaje uvedené v předložené evidenční kartě klienta nejsou ničím podloženy, když žalobkyně nedoložila ani jednu z listin, ze kterých při zjišťování příjmů a výdajů žalované vycházela (např. doklad o výši dávek, nájemní smlouvu, evidenční list, doklad o inkasních platbách aj.). Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně neprokázala, že by nevycházela při zkoumání úvěruschopnosti jen z informací sdělených jí žalovanou, které nikterak neověřila. K jednání se žalobkyně nedostavila, proto nemohla být poučena o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a uhradila 14 200 Kč. Nebylo tedy namístě žalobní nárok žalobkyně posoudit ani podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ (ustanovení speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 o. z.) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, resp. vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované, když žalobkyně by měla podle uvedeného ustanovení právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce. Vzhledem k tomu, že žalovaná vyčerpanou částku vrátila (v daném případě přeplatila o 4 200 Kč), soud žalobu zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšné žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).