Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 233/2021-33

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9 400 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 8. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku 600 Kč s 8,25% úroky z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, s 8,25% úroky z prodlení z částky 600 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 194,79 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 445,54 Kč a s 18,87% úroky ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám jeho právního zástupce JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9 400 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 8. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku 600 Kč s 8,25% úroky z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, s 8,25% úroky z prodlení z částky 600 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 194,79 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 445,54 Kč a s 18,87% úroky ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám jeho právního zástupce JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 31. 7. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovaným uzavřel dne 29. 8. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč do 22. 10. 2020. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 600 Kč a ke dni 15. 1. 2021 činila dlužná jistina částku 10 000 Kč, dlužné úroky 1 533,34 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 866,66 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 20121 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. K dotazu soudu, jakým způsobem právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, doplnil, že právní předchůdce žalobce vycházel z pracovní smlouvy žalovaného, z výplatních pásek a z nájemní smlouvy, současně ověřil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Podotknul, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti , o spotřebitelském úvěru, a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dne 29. 8. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 18 000 Kč) splácet v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Dle Karty klienta žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru právnímu předchůdci žalobce předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. V zákaznické kartě uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 15 350 Kč, příjem domácnosti je totožný, výdaje činí 8 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 19. 2. 2021. Dopisem, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021.

6. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

7. Podle , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

14. Ze skutkových tvrzení žalobce a jím předložených listin (viz Karta klienta) vyplynulo, že právní předchůdce žalobce podrobně ověřoval příjmy žalovaného (doložené výplatní pásky, pracovní smlouva). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobce nic vytknout. Právní předchůdce žalobce však nijak neověřoval výdaje žalovaného, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělil samotný žalovaný (vě Karta klienta), aniž by tyto jakkoliv ověřil. Již tyto žalovaným sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako poměrně (až podezřele) nízké. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalovaného, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalovanému měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovaným uváděné údaje o jeho výdajích. Samotný doklad o příjmu žádným způsobem nevypovídá o majetkové situaci žalovaného. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

15. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když žádným způsobem neověřil jím uváděné výdaje, a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru číslo ze dne 29. 8. 2019 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru číslo byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena za účinnosti , s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu věty druhé , o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.

17. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 10 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalovaného vrácena v rozsahu částky 600 Kč, jak bylo prokázáno tabulkou umoření. Žalobci tak vznikl dle a násl. nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovaným již vráceno, tedy částky 600 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 9 400 Kč (10 000 Kč – 600 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle ve spojení s  (I. výrok). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, která byla dle podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021. Dle výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 24. 2. 2021. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 8. 3. 2021.

18. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané úroky a úroky z prodlení před datem 8. 3. 2021.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce byl ve věci neúspěšný pouze v nepatrné části, má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány:

i) zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč;

ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 10 000 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle ;

iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle ;

iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle ve výši 189 Kč;

celkem tedy 1 489 Kč (III. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.