Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
231 C 48/2019-82
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem ulice a číslo, PSČ obec a číslo
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 9 252,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9 252,50 Kč s úroky ve výši 26,27 % p. a. z částky 8 559 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 8 559 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 2 089 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9 252,50 Kč s úroky ve výši 26,27 % p. a. z částky 8 559 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 8 559 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 2 089 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se žalobou podanou dne 3. 12. 2019 domáhal uložení povinnosti žalované, aby mu zaplatila částku 9 252,50 Kč z titulu dluhu na smlouvě o úvěru. Uvedl, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 11. 12. 2018 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 8 559 Kč. Uvedenou smlouvou se žalovaná zavázala úvěr právnímu předchůdci žalobce splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 951 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 26,27 % ročně. Úvěr byl žalované poskytnut jako kupní cena na nákup notebooku prodejci zboží. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnila řádně, proto byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k okamžité úhradě závazku výzvou ze dne 22. 5. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce, tato skutečnost byla žalované oznámena.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:
Mezi předchůdcem žalobce a žalovanou došlo 11. 12. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru číslo. Na základě této smlouvy se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr na nákup zboží ve výši 8 559 Kč s ročním úrokem ve výši 26,27 % a výší měsíční splátky 951 Kč. Současně byla sjednána výše smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Současně byla žalovaná seznámena s produktovými podmínkami pro úvěry a sazebníkem, které byly součástí smlouvy. Dle splátkového kalendáře měla žalovaná uhradit první splátku ve výši 951 Kč dne 20. 1. 2019 a poslední dne 20. 10. 2019. Podle článku 11.3 smlouvy o úvěru byl věřitel oprávněn dluh zesplatnit, pokud se žalovaná dostala do prodlení se dvěma splátkami. Dopisem z 22. 5. 2019 byl dluh zesplatněn a žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 9 252,50 Kč. Z přehledu splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná dne 11. 12. 2018 na dluh uhradila 949 Kč a pak již nezaplatila nic, k datu 31. 7. 2019 činil zůstatek úvěru 9 432,50 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou z 30. 1. 2019 ve spojení s jejími přílohami (seznam postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem z 26. 8. 2019, tímto dopisem byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.
Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle uvedeného ustanovení z úvěrové smlouvy vzniká závazek úvěrujícího na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a povinnost úvěrovaného tyto později vrátit spolu s úroky. Tomuto ustanovení odpovídá i vzájemné vymezení vztahů mezi žalobcem a žalovanou. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 8 559 Kč. Nakonec po zesplatnění dluh skončil na částce 9 252,50 Kč, která je tvořena jistinou úvěru ve výši 8 559 Kč a úroky z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 693,50 Kč. Celkový dluh žalované tak činí 9 252,50 Kč a tu soud žalobci přiznal. Protože se žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku, je povinen uhradit příslušenství i z dluhu ve výši 10 350,18 Kč k datu účinnosti odstoupení od smlouvy a po následné částečné úhradě dluhu z částky 8 850,18 Kč v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány:
i) zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč;
ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 9 252,50 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.;
iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.;
iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč;
celkem tedy 2 089 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 500 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky nesplaceného úvěru. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti (např. sp. zn. 2112 C 25/2018, 253 C 18/2021).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ) ani dovolání (§ 236 odst. 1 OSŘ a contrario).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.