Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 60/2022-62
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč za období od 31. 1. 2021 do 2. 7. 2021 v kapitalizované výši 206,14 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč a od 8. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tedy co do nákladů spojených s uplatněním ve výši 690 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 113,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč za období od 31. 1. 2021 do 2. 7. 2021 v kapitalizované výši 206,14 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč a od 8. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku, tedy co do nákladů spojených s uplatněním ve výši 690 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 113,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 11. 11. 2021 a částečném zpětvzetí ze dne 22. 3. 2022 a usnesení o částečném zastavení řízení ze dne 5. 4. 2022, č.j. 20 C 60/2022-51 domáhá proti žalované vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 206,14 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky 690 Kč a úrokem z prodlení od 8. 7. 2021 do zaplacení a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo to dne 29. 11. 2020, na základě které původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalované byly zaslány na účet. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutou částku ve lhůtě do 30. 1. 2021. Žalovaná neuhradila své smluvní závazky řádně a včas, a je proto povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Dne 29. 3. 2021 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO uzavřela dne 29. 11. 2020, smlouvu o úvěru číslo ve smlouvě uvedli datum splatnosti 61 dní a úrok 0 Kč, RPSN je uvedeno ve výši 0 %. Jelikož smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalované, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost nezkoumal. Předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částku 6 000 Kč na její účet. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 3.2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2021, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 30. 7. 2021. Upomínka byla žalované zasílána dne 15. 7. 2021. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 20. 10. 2021.
5. Soud se zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že poskytovatel úvěru vůbec žádné informace od žalované nezjišťoval a tyto neprověřoval. Žalobkyně v podání ze dne 22. 3. 2022 uvedla, že důkazy prokazujícími posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. Smlouva o úvěru ze dne 29. 11. 2020, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, je tak absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb.
6. Žalované proto nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 6 000 Kč. Plnění předchůdce žalobkyně žalované představovalo plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí 6 000 Kč (žalobkyní uplatněná nesplacená jistina). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období od 31. 1. 2021 do 2. 7. 2021 v kapitalizované výši 206,14 Kč a od 8. 7. 2021 v ve výši 8,25 % ročně. V uvedeném rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.).
7. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení (tedy ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč), neučinila tak po právu, když podle soudu se jedná o umělé navyšování pohledávky, když jako základní úkon k vymožení pohledávky je předžalobní výzva, která je přiznávána žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení. Soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 113,77 Kč, přičemž tato částka představuje 74,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,4 % a úspěchu žalované v rozsahu 12,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 912 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.