Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
77 C 136/2022-35
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 690 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 690 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 565,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 4. 2021 do 17. 5. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení 690 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 565,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 4. 2021 do 17. 5. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Žalobkyně se žalobou, po jejím částečném zpětvzetí a částečném zastavení řízení dle usnesení ze dne 22. 4. 2022, č. j. 77 C 136/2022-28, domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 690 Kč s úroky z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 24. 12. 2019 mezi žalovaným a právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, jež postoupila tuto pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.
Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili a neboť tento postup soud považoval s ohledem na explicitní sdělení žalobkyně, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, k čemuž by byla žalobkyně jinak při jednání, dostavila-li by se k němu, vyzvána a patřičně poučena, za jediný možný účelný a hospodárný. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se dne 24. 12. 2019 se právnická osoba anonymizována dvě slova dohodl, že tato společnost poskytne žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný jej vrátí do 23. 1. 2020; později byla dodatkem splatnost upravena na den 12. 2. 2020. Dne 24. 12. 2019 byla částka 5 000 Kč připsána na bankovní účet žalovaného. Společnost právnická osoba anonymizována dvě slova a žalobkyně se dne 9. 4. 2021 dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovaným se postupuje na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem původní věřitelky ze dne 3. 5. 2021, v němž byl současně žalovaný vyzván, aby dluh uhradil do 10 dnů od obdržení dopisu; dopis byl za účelem doručení žalovanému předán k poštovní přepravě dne 4. 5. 2021. Žalobkyně sice uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru posuzována, avšak současně uvedla, že důkazy k tomu nedisponuje.
Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
Společnost právnická osoba anonymizována dvě slova a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejím předmětem byl úvěr, jednalo se případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena podle § 1879 a násl. o. z., neprokázala, že její předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným úvěruschopnost žalovaného splnila, přičemž nesplnění takové povinnosti má podle § 87 ZSÚ za následek neplatnost smlouvy. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele nebyla žalovanému před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku (poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelů, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a ve výsledku k negativním ekonomickým dopadům na celou společnost a její členy), a uzavřená smlouva o úvěru je proto podle § 588 o. z. (a v souladu se závěry Soudního dvora EU vyslovenými v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) absolutně neplatná.
Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena, má proto za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce 5 000 Kč. Žalovaný však do podání žaloby na dluh z neplatné smlouvy dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Podle § 2993 o. z. je tak povinen bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byl žalovaný k vrácení dlužné částky vyzván psaním ze dne 3. 5. 2021, které bylo žalovanému odesláno dne 4. 5. 2021, výzva se má za doručenou podle § 573 o. z. třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 7. 5. 2021, žalovaný měl dluh dle výzvy splnit do deseti dnů, tedy do dne 17. 5. 2021. Od 18. 5. 2021 je žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výší, jež plyne z příslušného vládního nařízení, tedy ve výši 8,25 % ročně. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.
Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Právní předchůdkyni žalobkyně nevzniklo, a na žalobkyni nemohlo být převedeno, právo na zaplacení tzv. nákladů s uplatněním pohledávky v částce 690 Kč, neboť tato povinnost měla souviset s absolutně neplatnou smlouvou. Soud proto žalobu v této části zamítl a dále ji zamítl v části příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z úroku z prodlení ve výši přesahující zákonnou výši úroku z prodlení.
Žalobkyně byla sice ve věci převážně úspěšná, avšak skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr spotřebiteli, aniž by řádně a dostatečně posuzovala jeho úvěruschopnost, jež vedla mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. a proto soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.