Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 336/2021-27
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Bučkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 24 295,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 330,08 Kč s úrokem z prodlení v částce 202 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 330,08 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky 13 965,04 Kč s úrokem v částce 2 952,23 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 22 785,12 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 271,94 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 965,04 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 330,08 Kč s úrokem z prodlení v částce 202 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 330,08 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky 13 965,04 Kč s úrokem v částce 2 952,23 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 22 785,12 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 271,94 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 965,04 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, doručenou soudu dne 22. 9. 2021, žalobkyně uplatnila úvěrovou pohledávku v částce 24 295,12 Kč s úrokem v částce 2 952,23 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 22 785,12 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 473,94 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 22. 9. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 295,12 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 8. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového rámce ve výši 60 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal částku celkem 56 328 Kč a na úvěr uhradil částku celkem 45 997,92 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas hradit sjednané splátky, žalobkyně proto ke dni 16. 6. 2021 úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru. Ke dni sepsání žaloby žalovaný dluží žalobkyni částku 24 295,12 Kč, zahrnující neuhrazenou jistinu úvěru 22 785,12 Kč, náklady na vymáhání 200 Kč a smluvní pokutu 1 310 Kč, a dále úrok 2 952,23 Kč a úrok z prodlení 473,94 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, jimž se žalovaný nebránil, to ovšem s výjimkou tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Dne 27. 8. 2019 uzavřeli žalobkyně a žalovaný úvěrovou smlouvu s názvem anonymizována dvě slova příjmení jméno číslo v níž žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, bydlí v podnájmu a je zaměstnán s měsíčním příjmem 21 000 Kč. Mezi stranami bylo ujednáno poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru ve výši 60 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %, který byl splatný v měsíčních splátkách minimálně ve výši 4 % dlužné částky. Dále žalobkyně předložila soudu úvěrové podmínky, výpis čerpání a splátek, výzvu ke splacení celého úvěru a předžalobní upomínku s dokladem o odeslání. Jiné skutečnosti ohledně ověření a posouzení úvěruschopnosti žalovaného z předložených listin nevyplývají.
4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti schopen spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
5. V daném případě žalobkyně tvrdila, že pracovníci žalobkyně interním postupem zjistili kreditní skóre žalovaného, což nebylo nijak zjištěno a z hlediska uvedeného ustanovení zákona to samo o sobě nepředstavuje splnění povinnosti prověřit a posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dále žalobkyně tvrdila, že nahlížela do„ externích úvěrových registrů“, neuvedla ovšem do jakých registrů a jaké informace tím získala, a především toto nejasné tvrzení z předložených listin nijak nevyplývá. Úvěrová smlouva obsahuje pouze údaj o tom, jaká je výše příjmu žalovaného, aniž by bylo zřejmé, zda tyto údaje byly ověřeny, a dále také, zda žalobkyně prověřila, jestli má žalovaný i jiné závazky, které je povinen platit. Splnění povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného tak nebylo zjištěno, soud proto musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú., a tudíž je úvěrová smlouva neplatná.
6. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
7. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil. Dle žalobních tvrzení a předložených listin žalovaný čerpal na úvěru celkem 56 328 Kč a splatil celkem 45 997,92 Kč. Žalovaný tak svou povinnost vrátit plnění přijaté bez právního důvodu dosud nesplnil v částce 10 330,08 Kč, v tomto rozsahu je proto žaloba důvodná z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 o. z., a soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Protože žalovaný na výzvu žalobkyně uvedenou částku nevrátil, dostal se do prodlení a dle ust. § 1970 o. z. je povinen zaplatit úrok z prodlení z uvedené částky, a to v sazbě dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení v sazbě 8,5 % ročně za dobu od 1. 7. 2021 do 22. 9. 2021 z částky 10 330,08 Kč činí 202 Kč, a dále v uvedené roční sazbě z částky 10 330,08 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení je úrok z prodlení rovněž důvodný, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu se žalobní nároky opírají o smlouvou, pro její neplatnost tak soud žalobě v tomto rozsahu nemohl vyhovět a žalobu částečně zamítl.
8. Protože byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému náklady řízení nevznikly, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat u Okresního soudu Plzeň-město do 15 dnů od doručení rozsudku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.