Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 85/2022-32

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 37.243,54 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12.971 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 229,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12.971 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 24.272,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.040,77 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 36.143,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 432,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 24.272,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12.971 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 229,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12.971 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 24.272,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.040,77 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 36.143,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 432,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 24.272,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 14. 12. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 37.243,54 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované a poskytla žalované částku ve výši 53.726 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 40.755 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr k datu 14. 9. 2021 zesplatnila. Žalobou je požadována neuhrazená jistina ve výši 36.143,54 Kč (součet neuhrazených položek jistina a zesplatněná jistina), náklady v celkové výši 100 Kč jako náklady na vymáhání dle odst. 6.3. úvěrových podmínek. Jedná se o účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením žalované. Dále požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč dle oddílu důsledky nesplácení úvěru úvěrové smlouvy a podkapitoly odst. 6.3. úvěrových podmínek, dále požadovala žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši 5.040,77 Kč ve výši 18,16 % ročně od 15. 9. 2021 do 14. 12. 2021 z částky 36.143,54 Kč a tento úrok dále běžící z uvedené částky od 15. 12. 2021 do zaplacení. Tento úrok pak žalobkyně požadovala v zákonné výši v souladu s  , o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení ve výši 662,48 Kč z částky 36.143,54 Kč od 29. 9. 2021 do 14. 12. 2021. Úrok z prodlení v zákonné výši je pak z jistiny požadován od 15. 12. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 53.726 Kč. Bylo sjednáno, že žalobkyně má poskytnutý úvěr přednostně použít na zaplacení dluhu žalované z úvěrových smluv, jejichž čísla jsou uvedená v kolonce úvěrové smlouvy k doplacení. Bylo sjednáno poskytnutí úvěru na běžný účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě č. bankovní účet. Poskytnutý úvěr měl být hrazen v počtu splátek 72 měsíčních při výši měsíční splátky 1.235 Kč, RPSN 18,16 %, celková částka splatná spotřebitelem 88.920 Kč, datum splatnosti vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. K čerpání úvěru došlo dne 6. 4. 2018 (úvěrová smlouva, výpis čerpání splátek a úhrad). Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 40.755 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou závazku dle úvěrové smlouvy, vyzvala žalobkyně žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy výzvou ze dne 14. 9. 2021 a zesplatnila celý úvěr k 14. 9. 2021, když žalovaná dlužnou částku neuhradila (výzva k zaplacení ze dne 14. 9. 2021 včetně oddacího archu). V čl. 6. úvěrových podmínek je uvedeno, že žalobkyně je oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady a účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou v případě, že se žalovaná zpozdí se zaplacením splátky. Dále je zde uvedeno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu 500 Kč v případě, že se zpozdí se zaplacení splátky a dále jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění 10 % z nezaplacené jistiny, úroků a úhrady za pojištění (úvěrové podmínky žalobkyně, smlouva o úvěru).

4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

5. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

6. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

8. Žalobkyně byla vyzvána usnesením soudu ze dne 28. 3. 2022, aby předložila doklady, na základě kterých byla posouzena úvěruschopnost žalované splácet daný úvěr. Z již předložené úvěrové smlouvy zjistil soud, že v obsahu této smlouvy je uvedeno, že žalovaná je svobodná, počet vyživovaných dětí 0, druh bydlení podnájem, zdroj příjmu zaměstnanec, název zaměstnavatele anonymizována dvě slova se sídlem v obec, zaměstnána od 12/2017, čistý měsíční příjem 16.500 Kč. Dále žalobkyně předložila úvěrovou kartu, kde jsou výsledky prověření žalované ve veřejných registrech s negativním výsledkem a vypočteno životní minimum dospělých členů domácnosti – 3.410 Kč (úvěrová karta). Z předložené úvěrové zprávy bylo zjištěno, že u žalované byly evidovány 3 existující splátkové typy operace, 9 ukončených, přidělené kontrakty, měsíční částka 4.337 Kč, existující kontrakt 28/8/2017. Další úvěr 20.000 Kč s výší měsíční splátky 1.758 Kč a další celková částka úvěru 2/3/ 2017 1.500 Kč a další osobní úvěry celková částka 3.000 Kč, další celková částka 2.355 Kč, další celková částka 50.000 Kč, další celková částka 15.000 Kč (úvěrová zpráva). S ohledem na učiněná skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě a i v doplnění těchto tvrzení v podání žalobkyně ze dne 4. 4. 2022.

9. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalované a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když je zohledněno pouze životní minimum klientky a zřejmě žalovanou uváděný příjem. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaná náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalované neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalované byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, neznamená to automaticky, že žalovaná je schopna úvěr splácet.

10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část (-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne

20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, příjmení, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

13. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě co do poskytnuté jistiny ve výši 53.726 Kč ponížené o žalovanou provedené úhrady ve výši 40.755 Kč, když ve výsledné částce vzniklo na straně žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši vypočtené soudem ve výši 12.971 Kč. Co se týká požadovaných kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 662,48 Kč, provedl soud přepočet této částky za požadované období, když vycházel z přiznané částky 12.971 Kč a přiznal žalobkyni výslednou částku ve výši 229,57 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 12.971 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ust. .970 obč. zákoníku a nař. vlády č. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty.

14. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle a procesně úspěšné žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tato žádné náklady řízení nepožadovala a dle obsahu spisu soud vyvodil závěr, že žalované žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).