Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 85/2022-32
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 37.243,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12.971 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 229,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12.971 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 24.272,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.040,77 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 36.143,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 432,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 24.272,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12.971 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 229,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12.971 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 24.272,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.040,77 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 36.143,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 432,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 24.272,54 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 14. 12. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 37.243,54 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované a poskytla žalované částku ve výši 53.726 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 40.755 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr k datu 14. 9. 2021 zesplatnila. Žalobou je požadována neuhrazená jistina ve výši 36.143,54 Kč (součet neuhrazených položek jistina a zesplatněná jistina), náklady v celkové výši 100 Kč jako náklady na vymáhání dle odst. 6.3. úvěrových podmínek. Jedná se o účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením žalované. Dále požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč dle oddílu důsledky nesplácení úvěru úvěrové smlouvy a podkapitoly odst. 6.3. úvěrových podmínek, dále požadovala žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši 5.040,77 Kč ve výši 18,16 % ročně od 15. 9. 2021 do 14. 12. 2021 z částky 36.143,54 Kč a tento úrok dále běžící z uvedené částky od 15. 12. 2021 do zaplacení. Tento úrok pak žalobkyně požadovala v zákonné výši v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení ve výši 662,48 Kč z částky 36.143,54 Kč od 29. 9. 2021 do 14. 12. 2021. Úrok z prodlení v zákonné výši je pak z jistiny požadován od 15. 12. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 53.726 Kč. Bylo sjednáno, že žalobkyně má poskytnutý úvěr přednostně použít na zaplacení dluhu žalované z úvěrových smluv, jejichž čísla jsou uvedená v kolonce úvěrové smlouvy k doplacení. Bylo sjednáno poskytnutí úvěru na běžný účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě č. bankovní účet. Poskytnutý úvěr měl být hrazen v počtu splátek 72 měsíčních při výši měsíční splátky 1.235 Kč, RPSN 18,16 %, celková částka splatná spotřebitelem 88.920 Kč, datum splatnosti vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. K čerpání úvěru došlo dne 6. 4. 2018 (úvěrová smlouva, výpis čerpání splátek a úhrad). Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 40.755 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou závazku dle úvěrové smlouvy, vyzvala žalobkyně žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy výzvou ze dne 14. 9. 2021 a zesplatnila celý úvěr k 14. 9. 2021, když žalovaná dlužnou částku neuhradila (výzva k zaplacení ze dne 14. 9. 2021 včetně oddacího archu). V čl. 6. úvěrových podmínek je uvedeno, že žalobkyně je oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady a účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou v případě, že se žalovaná zpozdí se zaplacením splátky. Dále je zde uvedeno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu 500 Kč v případě, že se zpozdí se zaplacení splátky a dále jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění 10 % z nezaplacené jistiny, úroků a úhrady za pojištění (úvěrové podmínky žalobkyně, smlouva o úvěru).
4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
5. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
6. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle
§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu
ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).
8. Žalobkyně byla vyzvána usnesením soudu ze dne 28. 3. 2022, aby předložila doklady, na základě kterých byla posouzena úvěruschopnost žalované splácet daný úvěr. Z již předložené úvěrové smlouvy zjistil soud, že v obsahu této smlouvy je uvedeno, že žalovaná je svobodná, počet vyživovaných dětí 0, druh bydlení podnájem, zdroj příjmu zaměstnanec, název zaměstnavatele anonymizována dvě slova se sídlem v obec, zaměstnána od 12/2017, čistý měsíční příjem 16.500 Kč. Dále žalobkyně předložila úvěrovou kartu, kde jsou výsledky prověření žalované ve veřejných registrech s negativním výsledkem a vypočteno životní minimum dospělých členů domácnosti – 3.410 Kč (úvěrová karta). Z předložené úvěrové zprávy bylo zjištěno, že u žalované byly evidovány 3 existující splátkové typy operace, 9 ukončených, přidělené kontrakty, měsíční částka 4.337 Kč, existující kontrakt 28/8/2017. Další úvěr 20.000 Kč s výší měsíční splátky 1.758 Kč a další celková částka úvěru 2/3/ 2017 1.500 Kč a další osobní úvěry celková částka 3.000 Kč, další celková částka 2.355 Kč, další celková částka 50.000 Kč, další celková částka 15.000 Kč (úvěrová zpráva). S ohledem na učiněná skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě a i v doplnění těchto tvrzení v podání žalobkyně ze dne 4. 4. 2022.
9. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalované a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když je zohledněno pouze životní minimum klientky a zřejmě žalovanou uváděný příjem. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaná náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalované neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalované byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, neznamená to automaticky, že žalovaná je schopna úvěr splácet.
10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne
20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, příjmení, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
13. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě co do poskytnuté jistiny ve výši 53.726 Kč ponížené o žalovanou provedené úhrady ve výši 40.755 Kč, když ve výsledné částce vzniklo na straně žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši vypočtené soudem ve výši 12.971 Kč. Co se týká požadovaných kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 662,48 Kč, provedl soud přepočet této částky za požadované období, když vycházel z přiznané částky 12.971 Kč a přiznal žalobkyni výslednou částku ve výši 229,57 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 12.971 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ust. § 1.970 obč. zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty.
14. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tato žádné náklady řízení nepožadovala a dle obsahu spisu soud vyvodil závěr, že žalované žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).