Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 34/2022-33
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 4 303 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 303 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 20. 6. 2019 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 303 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 20. 6. 2019 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 24. 1. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 4 303 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 20. 6. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právnická osoba“), dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese adresa žalovaného, avšak žalovaný jí zůstal dlužen za odběr elektřiny v tomto odběrném místě v období od 12. 12. 2018 do 23. 5. 2019 částku 4 303 Kč, již mu právnická osoba vyúčtovala fakturou splatnou dne 19. 6. 2019. Předmětnou pohledávku žalobkyně nabyla od právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017.
2. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Podle § 115a o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud - po skutkové stránce – dospěl k závěru, že právnická osoba, jako obchodník s elektřinou, dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa č. anonymizováno číslo na adrese adresa žalovaného, na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 28. 11. 2018, uzavřené na dobu neurčitou, avšak žalovaný právnická osoba neuhradil sjednanou a řádně vyúčtovanou úplatu za sdružené služby dodávky elektřiny do tohoto odběrného místa za období od 12. 12. 2018 do 23. 5. 2019 ve výši 4 303 Kč, ačkoliv tak byl povinen učinit nejpozději do 19. 6. 2019. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že právnická osoba splnila své smluvní povinnosti tím, že žalovanému v předmětném období dodala elektřinu do sjednaného odběrného místa, a žalovaný její cenu v uvedeném rozsahu neuhradil; naopak, tato tvrzení jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování. Po právní stránce soud vztah mezi právnická osoba a žalovaným posoudil jako právní vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v tehdy účinném znění, a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ OZ“), na jejímž základě vznikla žalovanému povinnost platit právnická osoba (kupní) cenu za elektřinu dodanou v rozhodném období. Předmětnou pohledávky nabyla žalobkyně od právnická osoba postoupením podle § 1879 a násl. OZ, což právnická osoba žalovanému písemně oznámila. Uplatněný úrok z prodlení je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s placením dluhu v den následující po dni splatnosti faktury (srov. § 1958 OZ) a od tohoto dne vůči němu byla právnická osoba, resp. nyní žalobkyně oprávněna požadovat (vedle jistiny dluhu) i zaplacení úroku z prodlení.
4. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 303 Kč a dále zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 9,75 % ročně) z této částky za dobu od 20. 6. 2019 do zaplacení.
5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, protože v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč
6. Odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč.
7. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (pojišťovnou) a nepochybně je personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. a dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což se odrazí i na výši nákladů spojených s vymáháním práva.
8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).