Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
24 C 336/2021-58
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částky ve výši 7 178 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 327,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 327,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným původně Okresnímu soudu Plzeň - sever dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 9 459 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Usnesením Okresního soudu Plzeň–sever ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací byla věc z důvodu místní příslušnosti postoupena soudu zdejšímu.
2. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřel jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 5 000 Kč. Tuto měl včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 015,02 Kč a úroku ve výši 147,95 Kč žalovaný uhradit nejpozději do dne datum, v případě, že by doba splatnosti byla z jeho strany překročena, činil poplatek částku 2 030,05 Kč, úrok pak zůstal stejný. Žalovaný úvěr dne datum čerpal v plné výši, o čemž svědčí i výpis z bankovního účtu, ale do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku a úroku neuhradil. Předmětná pohledávka pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. I přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne datum na předmětný dluh žalovaný dosud ničeho neuhradil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. V daném případě postupoval soud dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, s tímto vyslovila svůj souhlas již v podané žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
5. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný dne datum uzavřel elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru č. spisová značka s právním předchůdcem žalobkyně, na základě které mu byla téhož dne poskytnuta na účet částka 5 000 Kč (doloženo výpisem a potvrzeno bankou, že účet u ní vedený č. bankovní účet skutečně náleží žalovanému). Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 015,02 Kč, resp. 2 030,05 Kč v případě překročení doby splatnosti a to formou jednorázové splátky do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. do dne datum. Žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala, jakým způsobem byla právním předchůdcem ověřena totožnost žalovaného. Dle tvrzení žalobkyně byla smlouva o úvěru uzavřena prostřednictvím webové stránky webová adresa a žalovaný odsouhlasil její znění unikátním verifikačním kódem zaslaným formou SMS z telefonního čísla, který žalovaný uvedl při zřízení uživatelského účtu na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Dne datum zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, poštovní podací arch), téhož dne bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávek. Pohledávka přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum). Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, bylo případně na žalovaném, aby v řízení prokázal opak, ale nestalo se tak.
6. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků a s tím související výše RPSN, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč a úroku v roční sazbě 36 % uhradit dále částku 1 015,02 Kč, označenou jako poplatek za sjednání úvěru. Tento poplatek byl dále v případě prodlení se splácením ujednán ve výši 2 030,05 Kč. Označení za poplatek však nic nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček/spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil právní předchůdce žalobkyně navodit, když ve smlouvě uvedl, že úroková sazba činí toliko 36 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování vyššího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši cca 493 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto extrémně vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).
7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny, neboť bylo prokázáno, že tato byla žalovanému poskytnuta na bankovní účet. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 5 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný ničeho nevrátil. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč vrátil žalobkyni, a to s ohledem na skutečnost, že na ni pohledávka za žalovaným platně v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění do 3 dnů. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Jelikož žalovaný ani následně ničeho nehradil, dostal se ode dne datum do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 327,58 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %, kdy soud za účelem zjištění tohoto poměru vycházel ze součtu jistiny a kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodování). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 7 178 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
9. O lhůtách k plnění rozhodl soud dle ustanovení § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., když tyto určil jako běžné třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.