Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 210/2020-143
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 83.191,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 62.808,57 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62.808,57 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroky z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 4.000 Kč od 8. 5. 2020 do 25. 5. 2020 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 256,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 20.382,60 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4.179,45 Kč, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 318,42 Kč, ohledně úroku 10,39 % ročně z částky 84.248,79 Kč od 8. 5. 2020 do 25. 5. 2020, ohledně úroku z prodlení z částky 21.440,22 Kč od 8. 5. 2020 do 25. 5. 2020 ve výši 10 % ročně, ohledně úroku 10,39 % ročně z částky 82.051,95 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení z částky 19.243,38 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10.662 Kč,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce
anonymizováno jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 62.808,57 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62.808,57 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč od 8. 5. 2020 do 25. 5. 2020 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 256,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 20.382,60 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4.179,45 Kč, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 318,42 Kč, ohledně úroku 10,39 % ročně z částky 84.248,79 Kč od 8. 5. 2020 do 25. 5. 2020, ohledně úroku z prodlení z částky 21.440,22 Kč od 8. 5. 2020 do 25. 5. 2020 ve výši 10 % ročně, ohledně úroku 10,39 % ročně z částky 82.051,95 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení z částky 19.243,38 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10.662 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 7. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 83.191,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4.179,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 574,67 Kč, úrok 10,39 % ročně z částky 84.248,79 Kč od 8. 5. 2020 do 25. 5. 2020, zákonný úrok z prodlení z částky 84.248,79 Kč od 8. 5. 2020 do 25. 5. 2020 ve výši 10 %, úrok
10,39 % ročně z částky 82051,95 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení
z částky 82.051,95 KČ od 26. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10%. Žalobu odůvodnil tím,
že žalovaný uzavřel dne 29. 11. 2017 s žalobcem Smlouvu o úvěru reg. číslo
na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, který byl čerpán bezhotovostně dne 30. 11. 2017. K tíži úvěrového účtu zaúčtován z poskytnutého úvěru poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 490 Kč. Celkově byl tak žalovanému poskytnut úvěr
v celkové výši 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 10,39 % p.a. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou jistinu postupně. Počínaje dnem 20. 1. 2018 měl žalovaný povinnost splácet žalobci vyčerpanou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Výše splátky vyčerpané jistiny úvěru měla odpovídat rozdílu mezi částkou 1.593 Kč a výši úroků splatných za období
od předcházejícího dne splatnosti úroků, popřípadě splátky jistiny úvěru do daného
dne splatnosti. Žalovaný se tedy zavázal splatit jistinu úvěru měsíčními anuitními splátkami ve výši 1.593Kč. Výše poslední splátky bude vždy odpovídat částce nesplacené jistiny Úvěru a neuhrazených úroků. Žalovaný své závazky z úvěrové smlouvy nesplnil. Žalobce proto úvěr zesplatnil. Žalovaný celkem uhradil 37.191,43 Kč, přičemž částku 4.000 Kč uhradil dne 25. 5. 2020. Proto se žalobce žalobou domáhá po žalovaném zaplacení zbývajících závazků vyplývajících z uvedené úvěrové smlouvy. Žalobce také před uzavřením uvedené smlouvy
o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr,
a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, příjmu žalovaného, výdajů žalovaného, výdajů žalovaného na splátky úvěrů, finanční rezervy, pojištění úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce. U tohoto jednání soud provedl dokazování všemi žalobcem navrženými a předloženými důkazy, z něhož zjistil následující skutečnosti.
3. Dne 29. 11. 2017 žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru reg. číslo číslo úvěrového účtu bankovní účet, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr bez uvedení účelu ve výši 100.000 Kč a žalovaný se zavázal jej zaplatit v 92 měsíčních splátkách po 1.593 Kč. Zároveň byl sjednán poplatek za zpracování
a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 490 Kč a sjednán úrok ve výši 10,39 % ročně (zjištěno z označené úvěrové smlouvy, ze sazebníku žalobce, ze splátkového kalendáře, z úvěrových podmínek, kopií občanského průkazu žalovaného). Jak vyplývá z data narození žalovaného, v době uzavření uvedené úvěrové smlouvy mu bylo anonymizováno let a anonymizováno měsíců. V žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 29. 11. 2017 žalovaný uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem je 16.000 Kč, že je svobodný, nemá děti, nemá druha/družku, že jeho měsíční výdaje spojené s bydlením činí 1.000 Kč, že celková výše jeho spotřebitelských úvěrů činí 5.000 Kč
a že měsíční splátka těchto úvěrů činí 1.046 Kč (zjištěno z uvedené žádosti). Žalovaný dne 29. 11. 2017 učinil prohlášení o svém zdravotním stavu, a to, že je zdráv (zjištěno z uvedeného prohlášení). V nedatovaném návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru žalovanému, je uvedeno, že jeho čistý průměrný měsíční příjem za posledních
12 měsíců je 16.000 Kč a že jeho měsíční výdaje spojené s bydlením činí 1.000 Kč a žádné další výdaje tam uvedeny nejsou. Dne 30. 11. 2017 žalovaný od žalobce uvedený úvěr čerpal (zjištěno z účetního dokladu žalobce ve spojení s úvěrovou smlouvou a s historickým výpisem týkajícím se předmětného úvěru).
4. Žalobce soudu předložil doklad se dvěma rámečky, z něhož není patrno, kdo a pro jaké účely jej vyhotovil, nicméně podle struktury údajů lze dovodit to, co tvrdí žalobce, že by se mělo jednat o výpis z bankovního účtu, není však uvedeno, či je to účet a kdo a kdy výpis vyhotovil. Dle tohoto dokladu měla být žalovanému poukázána anonymizováno právnická osoba dne 15. 11. 2017 částka 16.229 Kč a dne 15. 12. 2017 částka 14.216 Kč. Žalobce však neuvedl, v jakém vztahu žalovaný k uvedené firmě je. Soudu byl předložen doklad žalobce, kde uvádí svá kritéria a hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, nicméně z tohoto dokladu vyplývá,
že kritérií takového posouzení byla zjištění, zda žalovaný je v exekuci nebo v insolvenčním řízení, zda má nějaké kreditní či debetní karty, půjčky, úvěry apod., ale například není jasné, z jakých konkrétních informací o příjmových, majetkových a výdajových poměrech žalobce vycházel při stanovení behaviorálního ratingu žalovaného. Žalobce soudu přeložil rovněž printscreen týkající se behaviorálního ratingu žalovaného a poskytnutí úvěru ve výši
100.000 Kč. Žalobce soudu předložil upomínku datovanou dnem 24. 6. 2019 a adresovanou žalovanému, ale žádný doklad o jejím doručení žalovanému soudu nepředložil. Dále byla soudu předložena výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky datovaná dnem
8. 4. 2020 a adresovaná žalovanému, v níž byl žalovaný vyzván, aby žalobci uhradil částku 90.487,87 Kč do 23. 4. 2020. Zároveň byla soudu předložena kopie obálky nedoručené zásilky odeslané žalobcem žalovanému dne 9. 4. 2020, z níž soud zjistil, že zásilka byla uložena na poště dne 15. 4. 2020 a žalobci se vrátila dne 21. 5. 2020. Žalobce předložil soudu výzvu adresovanou žalovanému k úhradě dluhu datovanou dnem 19. 5. 2020 a poštovní podací arch ze dne k této výzvě, žádný doklad o jejím doručení žalovanému však soudu nepředložil. Soud dále provedl dokazování standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, pojistnými podmínkami, ale žádné relevantní skutečnosti z těchto důkazů nezjistil. Žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal,
že ověřoval příjmy žalovaného po období delší než 2 měsíce a výdaje žalovaného vůbec, soudu nenavrhl ani nepředložil.
5. Předmětem řízení je nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona
č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“), ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,
že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2017 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající
ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá,
že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele
a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím
k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Byť v citovaných ustanoveních je až do 28. 5. 2022 neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18
je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce,
že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. Soud se proto zabýval těmito otázkami z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že z předložených důkazů vůbec nevyplývá, na základě jakých doložených relevantních informací žalobce došel ke zjištění, že žalované zůstávají„ volné zdroje“ ve výši 5.690 Kč a že její měsíční výdaje včetně výdajů na 3 nezletilé děti činily pouze 9.810 Kč, když žádné doklady o výdajích žalované soudu předloženy nebyly a žalobce ani předložení takových dokladů žalovanou v době jednání s žalovanou netvrdil
a ani v hodnocení úvěruschopnosti žalované žádné takové doklady uvedeny nejsou.
Dle názoru soudu tak žalobce porušil svoji předsmluvní povinnost úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele a uvedený úvěr za sjednaných podmínek poskytl žalované v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ, a proto soud považuje předmětnou úvěrovou smlouvu podle § 87 ZSÚ za neplatnou.
9. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím závěrům. Žalobce prokázal, že s žalovaným uzavřel dne 29. 11. 2017 tvrzenou úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalovanému dne 30. 11. 2017 peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč. Žalobce však neprokázal, že posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, jelikož žádné doklady prokazující dlouhodobé příjmy žalovaného soudu nepředložil a ani netvrdil, že by mu nějaké doklady předloženy byly. Část výpisu z účtu o dvou přijatých platbách, byť od stejného subjektu, soud totiž nepovažuje
za prokázání skutečnosti, že spotřebitel má dlouhodobý pravidelný příjem. Žalobce rovněž nepředložil soudu ani žádné doklady o pravidelných výdajích žalovaného a ani netvrdil, že
by mu nějaké doklady o takových výdajích žalovaný předložil. Soud proto předmětnou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou z důvodu porušení zákonné předsmluvní povinnosti žalobce na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele a úvěrovaného.
10. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten,
kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl
po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce tak má s ohledem na výše uvedené závěry soudu a citovaná ustanovení § 2991 a § 2993 OZ vůči žalovanému pouze právo na vrácení poskytnuté částky, coby vydání bezdůvodného obohacení, a jelikož tvrdil, že žalovaný
na poskytnutou částku zaplatil žalobci 37.191,43 Kč, a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný zaplatil částku vyšší, je žalovaný povinen žalobci zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení ještě částku 62.808,57Kč. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl, jak
je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
11. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Pokud se týká žalobcem požadovaného úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně, pak soud má za to, že žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením částky 66.808,57 Kč dnem následujícím po dni 23. 4. 2020, což byl den uvedený jako poslední den lhůty ve výzvě, která byla žalovanému doručovaná v zásilce, jež byla uložena na poště dne 15. 4. 2022 a žalovaný si ji tak mohl od tohoto dne vyzvednout. Do prodlení se tak žalovaný dostal dnem
24. 4. 2020 a zákonná sazba úroku z prodlení činila 10 % ročně. Soud proto žalobci přiznal úrok z prodlení z částky 66.808 Kč od 24. 4. 2020 do 7. 5. 2020 v zákonné sazbě 10 % ročně, který po kapitalizaci činí 256,25 Kč. Z částky 4.000 Kč, o níž žalobce tvrdil, že mu
ji žalovaný zaplatil 25. 5. 2020, pak soud přiznal žalobci úrok z prodlení v zákonné sazbě
10 % ročně za dobu od 8. 5. 2020 do 25. 5. 2020 a z částky 62.808,57 Kč soud žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné sazbě 10 % od 8. 5. 2020 do zaplacení.
13. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbytku zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož, měl-li účastník
ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví,
že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto řízení byl úspěšnější žalobce. Úspěch žalobce činil 75,50 % a úspěch žalované 24,50 %. Žalobce má proto právo
na náhradu 51 % svých nákladů. Náklady žalobce v tomto řízení činily 20.906,80 Kč
a spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3.328 Kč, v paušální náhradě nákladů spojených s předžalobní výzvou advokátem nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle
§ 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a v nákladech na zastoupení advokátem ve výši 17.278,80 Kč, z čehož odměna advokáta činí 13.380 Kč za 3 úkony právní služby po 4.460 Kč (převzetí zastoupení a příprava, podání žaloby, účast na jednání dne
25. 5. 2022) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrada hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč činí 900 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad advokáta,
tj. z částky 14.280 Kč, činí 2.998,80 Kč. Poměrná část 51 % z částky 20.906,80 Kč pak činí po zaokrouhlení 10.662 Kč.
15. Náklady na předžalobní výzvu zaslanou advokátem soud nepovažuje za náklady účelné, jelikož sám žalobce již v dopise ze dne 8. 4. 2020 upozorňoval na možnost vymáhání pohledávky soudem, nebude-li zaplacena do 23. 4. 2020, a za to mu soud přiznal paušální náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na exekuci.