Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 107/2021-52

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 16 602 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 18. 11. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 150 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 760 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 452 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 990,88 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 18. 11. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 150 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 760 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 452 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 990,88 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 16 602 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení úvěru poskytnutého žalované právním předchůdce žalobce (právnická osoba) na základě úvěrové smlouvy číslo.

Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovanou uzavřel dne 18. 10. 2019 na dálku smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, k čerpání úvěru došlo hotovostní výplatou finančních prostředků žalované, jak vyplývá z úvěrové smlouvy.

Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s obchodním úrokem sjednaným v pevné výši 2 760 Kč splatit jednorázově nejpozději do 17. 11. 2019. Dále se žalovaná smlouvou o úvěru zavázala pro případ nezaplacení jakékoliv splátky řádně a včas zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, splatnou vždy den následujícím po každém dni prodlení a 50 Kč za každou upomínku zasílanou ze strany právního předchůdce žalobce. Žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnila a ve lhůtě splatnosti právnímu předchůdci žalobce nevrátila ve lhůtě splatnosti do 17. 11. 2019 částku 14 760 Kč, a to ani přes upomínky k úhradě dlužné částky.

Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 12 000 Kč a příslušenství tvořeného obchodním úrokem ve výši 2 760 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 20 000 Kč ode dne 18. 11. 2019 až do zaplacení, neuhrazenými poplatky za upomínky ve výši 150 Kč a smluvní pokutou kapitalizovanou ke dni 26. 11. 2020 ve výši 4 452 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2021.

Žalobce na výzvu soudu doplnil, že při prověřování úvěruschopnosti žalované vycházel zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou mu dostupné z titulu postavení žalobce v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Rovněž vychází také z historických informací o spotřebiteli (např. předchozích uzavřených smluv). Dále vycházel z insolvenčního rejstříku, interní databáze právního předchůdce žalobce, databáze veřejné správy stran neplatných dokladů. Vyslovil přesvědčení, že právní předchůdce žalobce zachoval potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr tak právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když nespoléhal a nevycházel pouze z předložených a ničím nedoložených prohlášení žalovaných.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

V souladu s ustanovením soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

Z předložených listinných důkazů (smlouva o úvěru včetně obchodních podmínek, smlouva o postoupení pohledávek a upomínky) soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO) uzavřel s žalovanou dne 18. 10. 2019 na dálku smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, k čerpání úvěru došlo hotovostní výplatou finančních prostředků žalované, jak vyplývá z úvěrové smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s obchodním úrokem sjednaným v pevné výši 2 760 Kč splatit jednorázově nejpozději do 17. 11. 2019. Dále se žalovaná smlouvou o úvěru zavázala pro případ nezaplacení jakékoliv splátky řádně a včas zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, splatnou vždy den následujícím po každém dni prodlení a 50 Kč za každou upomínku zasílanou ze strany právního předchůdce žalobce. Žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnila a ve lhůtě splatnosti právnímu předchůdci žalobce nevrátila ve lhůtě splatnosti do 17. 11. 2019 částku 14 760 Kč, a to ani přes upomínky k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 12 000 Kč a příslušenství tvořeného obchodním úrokem ve výši 2 760 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 20 000 Kč ode dne 18. 11. 2019 až do zaplacení, neuhrazenými poplatky za upomínky ve výši 150 Kč a smluvní pokutou kapitalizovanou ke dni 26. 11. 2020 ve výši 4 452 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2021.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2021, potvrzení o připsání úplaty a přílohy číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil žalovanou pohledávku na žalobce.

Podle , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, neboť žalovaný byl spotřebitelem (ust. ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (, o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (, o spotřebitelském úvěru).

Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru dle vlastních tvrzení při posuzování úvěruschopnosti žalované prověřil databáze a sám aktivně zjistil a ověřil informace o žalovaném. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce řádně neověřoval příjmy žalované (např. z výplatních pásek, pracovní smlouvy, výpisů z účtu s příchozí mzdou atd.) ani výdaje žalované. Tvrzení žalobce byla zcela nekonkrétní. Soudu tak není známo, z jakých konkrétních údajů o žalované právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel, když žádné konkrétní údaje k dispozici neměl, tudíž ani nemohl údaje vyhodnotit a dospět ke kladnému závěru o úvěruschopnosti žalované. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak nezjišťoval ani neověřoval konkrétní majetkové poměry žalované, zejména její příjmy a výdaje. Právní předchůdce žalobce si měl od žalované vyžádat např. podrobné položkové výpisy z jejího bankovního účtu za předchozí období. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně. Uzavřená smlouva o úvěru ze dne 18. 10. 2019 číslo neplatná s odkazem na ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

Poskytnutá jistina úvěru ve výši 12 000 Kč nebyla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalované vrácena. Žalobci tak vznikl dle a násl. nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 12 000 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 12 000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle ve spojení s  (I. výrok). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky přímo v úvěrové smlouvě do 17. 11. 2019. Žalovaná se proto dostala do prodlení dne 18. 11. 2019.

Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), neboť z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalobce nárok na smlouvou sjednané poplatky, smluvní pokutu, úroky z úvěru ani úroky z prodlení.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce byl ve věci částečně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení odpovídající poměru jeho procesního úspěchu a neúspěchu. Žalobce byl s ohledem na předmět řízení úspěšný co do 72 % žalobou uplatněného nároku a neúspěšný co do 28 % žalobou uplatněného nároku. Má proto nárok na náhradu 44 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; dále v odměně za právní zastoupení dle vyhl. č. , za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři režijní paušály po 100 Kč, a DPH ve výši 21% z těchto částek (189 Kč), v daném případě se jednalo o formulářovou žalobu, jak je soudu z jeho úřední činnosti známo. Následně soud vypočetl 44 % z částky 2 252 Kč, což činí 990,88 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku ( ) k rukám jeho právního zástupce ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.