Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 163/2022-69
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 5 518,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 518,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 518,99 Kč za dobu od 12. 2. 2022 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 518,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 518,99 Kč za dobu od 12. 2. 2022 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5 518,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 3. 2. 2017 uzavřena smlouvu o úvěru číslo rok, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný však řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, čímž došlo k zesplatnění úvěru v souladu s článkem 6.3 smlouvy, a to 65. dnem prodlení s úhradou kterékoli splátky. Zesplatnění úvěru žalobkyně oznámila žalovanému oznámením ze dne 20. 8. 2017. Zesplatněním úvěru se veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí tzv. nové jistiny úvěru, která tedy ke dni zesplatnění úvěru činila 22 501,63 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru po jeho zesplatnění bylo dle bodu 6.5 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ke dni zesplatnění za každý den prodlení. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné č. j. 111 C 192/2018-65 ze dne 22. 11. 2018 byl žalovaný zavázán mimo jiné k úhradě smluvní pokuty dle čl. 6 a čl. 6 v částce 998 Kč a v částce 5 983,01 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ve výši 22 501,63 Kč za dobu do 14. 5. 2018. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru však trvalo i nadále a žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty sjednané v čl. 6 smlouvy i za následující období, a to až do výše součinu částky 0,5 a celkové výše poskytnuté částky úvěru. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 17 124 Kč za dobu od 15. 5. 2018 do 11. 7. 2018, z částky 16 597 Kč za dobu od 12. 7. 2018 do 8. 8. 2018, z částky 16 070 Kč za dobu od 9. 8. 2018 do 9. 11. 2018, z částky 15 016 Kč za dobu od 10. 11. 2018 do 7. 12. 2018, z částky 14 489 Kč za dobu od 8. 12. 2018 do 8. 2. 2019, z částky 13 962 Kč za dobu od 9. 2. 2019 do 8. 3. 2019, z částky 13 435 Kč za dobu od 9. 3. 2019 do 10. 4. 2019, z částky 12 908 Kč za dobu od 11. 4. 2019 do 12. 4. 2019, z částky 12 381 Kč za dobu od 13. 4. 2019 do 10. 5. 2019 a z částky 11 854 Kč za dobu od 11. 5. 2019 do 26. 1. 2022, a to v celkové výši 5 518,99 Kč. K úhradě smluvní pokuty byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 26. 1. 2022.
2. Na základě výzvy soudu žalobkyně dne 30. 6. 2022 doplnila žalobu o tvrzení, že před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy byla řádně zkoumána schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, kdy vycházel s žalovaným doloženého průměrného příjmu ze zaměstnání ve výši 13 465 Kč měsíčně, z výdajů žalovaného v celkové výši 5 855 Kč měsíčně, kdy žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí u rodičů, jeho náklady na bydlení činí 1 500 Kč měsíčně, nemá žádnou vyživovací povinnost, neměl u žalobkyně uzavřenu souběžně žádnou další úvěrovou smlouvy a neuvedl žádné další náklady spojené se splácením dalších závazků, přičemž žalobkyně spoléhala na pravdivost údajů uvedených žalovaným a při stanovení výše dalších životních nákladů žalovaného vycházela z částky životního minima ve výši 3 410 Kč. Dále byla žalobkyní provedena lustrace žalovaného v databázi NRKI a příjmení s negativním výsledkem, žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku, doklad žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Svůj příjem žalovaný doložil výpisy z bankovního účtu, výplatní páskou za měsíc listopad 2016 a kopií pracovní smlouvy. Po zohlednění příjmů a výdajů žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovanému zbývají volné zdroje ke splácení úvěru ve výši 5 855 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 29. 6. 2022 a dne 27. 7. 2022 a k němž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v případě jednání dne 27. 7. 2022 rovněž v nepřítomnosti omluvené zástupkyně žalobkyně.
4. Z provedeného dokazovaní listinami předloženými žalobkyní a listinami, které jsou obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. 111 C 192/2018, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 3. 2. 2017 požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč s tím, že poskytnutý úvěr spolu s úrokovou sazbou sjednanou ve výši 109,48 % ročně (celkem 42 678 Kč) splatí žalobkyni v 18 měsíčních splátkách po 2 371 Kč. Žalobkyně návrh úvěrové smlouvy dne 8. 2. 2017 akceptovala (prokázáno Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru ze dne 8. 2. 2017, předsmluvním formulářem ze dne 3. 2. 2017, oznámením o schválení úvěru ze dne 9. 2. 2017 včetně přiložené dodejky). Před schválením úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, kdy bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplácena průměrná mzda ze zaměstnání ve výši 13 465 Kč měsíčně, pracovní poměr měl uzavřen na dobu určitou, byl svobodný, bydlel u rodičů, náklady na bydlení činily 1 500 Kč, jeho další výdaje činily 200 Kč, dále splácel splátky dalších závazků ve výši 2 500 Kč měsíčně, při stanovení výdajů žalovaného dále žalobkyně vycházela z částky životního minima ve výši 3 410 Kč (prokázáno kartou zákazníka, hodnocením klienta ze dne 3. 2. 2017, kopií občanského průkazu žalovaného, pracovní smlouvou ze dne 2. 9. 2015 včetně dodatku ze dne 6. 12. 2016, potvrzením transakční historie účtu žalovaného za dobu od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2016 a od 4. 1. 2017 do 3. 3. 2017, rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti žalované, výplatní páskou žalovaného za měsíc listopad 2016, výpisem ze záznamů z registru příjmení ze dne 3. 2. 2017). Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 3. 2. 2017 vyplývá, že skóre platební morálky žalovaného bylo určeno v kategorii IV., nízké riziko. Dne 8. 2. 2017 zaslala žalobkyně ze svého účtu částku 25 000 Kč na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru ze dne 8. 2. 2017). Žalovaný žalobkyni částečně plnil, a to částkou v celkové výši 16 597 Kč (prokázáno kartou klienta). Dne 17. 7. 2017 a dne 14. 8. 2017 vypracovala žalobkyně výzvy k zaplacení, kterými vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek, smluvní pokuty a nákladů spojených s prodlením a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru. Odeslání výzev žalovanému nebylo doloženo (prokázáno Výzvou k zaplacení ze dne 17. 7. 2017 a dne 14. 8. 2017). Dne 20. 8. 2017 vypracovala žalobkyně oznámení, kterým vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru s příslušenstvím. Odeslání tohoto oznámení žalovanému nebylo rovněž doloženo (prokázáno Oznámením ze dne 20. 8. 2017). Výzvou ze dne 23. 4. 2018 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k okamžité úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 18 522 Kč s příslušenstvím, výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 4. 2018 (prokázáno Předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2018 a podacím archem ze dne 24. 4. 2018). Výzvou ze dne 26. 1. 2022 vyzvala žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 518,99 Kč, výzva byla žalovanému téhož odeslána (prokázáno Předžalobní upomínkou ze dne 26. 1. 2022 a podacím archem ze dne 26. 1. 2022). Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění.
5. Žaloba není důvodná. Soud má za prokázáno že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému žalobkyní dne 8. 2. 2017 poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet posuzovala, nikoli však s odbornou péčí. Na základě žalobkyní doložených dokladů je zřejmé, že žalovanému byla vyplácena mzda ze zaměstnání za měsíc listopad ve výši 15 018 Kč a za měsíc prosinec 2016 ve výši 11 912 Kč, když žalovaný byl v prosinci 2016 v dočasné pracovní neschopnosti, pracovní poměr měl uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2017, byl svobodný, bydlel u rodičů. Náklady na bydlení žalovaného nebyly nijak doloženy, tyto dle hodnocení klienta činily 1 500 Kč měsíčně, naprosto se žalobkyně nezabývala dalšími výdaji žalovaného a vycházela z částky životního minima. Nebyly ani prověřeny platby jiných závazků ze strany žalovaného či jeho dluhy, pouze byla uvedena splátka dalších závazků ve výši 2 500 Kč. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, když žalobou uplatněný nárok na úhradu smluvní pokuty dle ust. § 2048 o. z. má původ v absolutně neplatné smlouvě.
6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.