Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 100/2020-95
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 76.193 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 66.593 Kč, úroku z prodlení z částky 66.593 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do zaplacení, pohledávky ve výši 9.600 Kč a úroku ve výši 98,67 % ročně z částky 48.257,43 Kč
od 23. 11. 2019 do zaplacení, kterého se domáhá maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 232.192 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 66.593 Kč, úroku z prodlení z částky 66.593 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do zaplacení, pohledávky ve výši 9.600 Kč a úroku ve výši 98,67 % ročně z částky 48.257,43 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, kterého se domáhá maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 232.192 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 12. 5. 2020 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 66.593 Kč, úroku z prodlení z částky 66.593 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do zaplacení, pohledávky
ve výši 9.600 Kč a úroku ve výši 98,67 % ročně z částky 48.257,43 Kč od 23. 11. 2019
do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 232.192 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému poskytl dne 26. 2. 2018 částku 54.000 Kč na základě smlouvy
o úvěru. číslo kterou žalovaný podepsal dne 22. 2. 2018. Žalovaný byl na základě této smlouvy povinen poskytnutou částku zároveň s úrokem ve výši 158,12 % ročně splatit žalobci ve 42 měsíčních splátkách po 4.607 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně neplatil
a úvěr byl v důsledku toho zesplatněn. Celkově žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil částku 78.319 Kč. Žalobce tak požaduje dlužnou jistinu, úrok, smluvní pokuty, náhradu nákladů
a úrok z prodlení. Dále žalobce uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného a na základě informací z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum a u něho provedl dokazování ve věci, z něhož zjistil následující skutečnosti.
3. Žalobce existuje od datum, pod výše uvedenou obchodní firmou podniká od datum
a do předmětu jeho podnikání od datum patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z obchodního rejstříku a z úplného výpisu ze seznamu ČNB regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).
4. Dne 26. 2. 2018 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru číslo ve které
se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 54.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit i s úrokem ve výši 158,12 % ročně ve 42 měsíčních splátkách po 4.607 Kč. Zároveň byly ve smlouvě ujednány sankce za neplnění závazků žalovaného (zjištěno z uvedené smlouvy o úvěru, smluvních ujednání, z předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře a prohlášení žalovaného). Žalobce žalovanému dopisem ze dne 27. 2. 2018 sdělil,
že úvěr byl schválen (zjištěno z oznámení o schválení úvěru a z dodejky). Dle výpisu z účtu
č. bankovní účet byla dne 26. 2. 2018 z tohoto účtu na účet žalovaného č. bankovní účet vyplacena částka 54.000 Kč pod variabilní symbol.
5. Soudu byl předložen doklad označený jako„ hodnocení klienta“, v němž je uvedeno,
že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem 12.500 Kč, že výdaje žalovaného činí 5.410 Kč a že jeho volné zdroje činí 6.090 Kč. V kolonce„ analýza schopnosti splácet“ je uvedeno,
že inkaso nebylo doloženo. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 22. 2. 2018 hodnota skóre žalovaného činila 310 bodů, tzn. vyšší riziko. Dle výpisu záznamů z registru Solus ke dni 22. 2. 2018 žalovaný neměl žádný záznam o dlužných splátkách.
Z potvrzení zaměstnavatele právnická osoba ze dne 20. 2. 2018 a z výplatního lístku soud zjistil, že žalovaný byl v pracovním poměru u jmenovaného zaměstnavatele od 1. 3. 2012
na dobu neurčitou a jeho průměrný čistý měsíční příjem se pohyboval kolem 12.500 Kč.
Dle předložené karty klienta vedené žalobcem k uvedenému úvěru žalovaný celkem
na uvedený úvěr zaplatil ke dni 11. 5. 2020 částku 78.319 Kč.
6. Žalobce soudu předložil kopie 10 výzev k zaplacení dlužných splátek a oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru ze dne 21. 11. 2019, ale žádný doklad o doručení těchto písemností žalovanému. Žalobce soudu předložil předžalobní výzvu datovanou dnem 22. 4. 2020 a podací arch ze dne 23. 4. 2020, avšak žádný doklad o doručení této výzvy žalovanému.
7. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků
a na zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů na základě smlouvy
o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“), ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný
se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ
po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Byť v citovaných ustanoveních je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. Soud se proto zabýval těmito otázkami z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že doložené skutečnosti na straně žalovaného neodůvodňovaly závěr, že žalovaný bude schopen sjednaný úvěr řádně splácet, a to dokonce měsíčními částkami 4.607 Kč, což bylo víc než 1/3 jeho měsíčního příjmu, neboť v době uzavření předmětného úvěru činil jediný zjištěný měsíční příjem žalovaného pouze 12.500 Kč a jeho výdaje nebyly ničím doloženy. Z předložených dokladů vůbec nevyplývá, na základě jakých doložených relevantních informací žalobce došel ke zjištění, že žalovanému zůstávají„ volné zdroje“ ve výši 6.090 Kč a že jeho měsíční výdaje činily pouze 5.410 Kč, když žádné doklady o výdajích žalovaného soudu předloženy nebyly
a žalobce ani v hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žádné takové doklady neuvedl.
Dle názoru soudu tak žalobce porušil svoji předsmluvní povinnost úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a uvedený úvěr za sjednaných podmínek poskytl žalované v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ, a proto soud považuje předmětnou úvěrovou smlouvu podle § 87 ZSÚ za neplatnou.
11. Vzhledem k tomu, že předmětnou úvěrovou smlouvu soud shledal neplatnou, považuje poskytnutí částky 54.000 Kč dne 26. 2. 2018 žalobcem žalovanému za poskytnutou
bez právního důvodu. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně
se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce tak měl s ohledem na výše uvedené závěry soudu a citovaná ustanovení § 2991 a §2993 OZ vůči žalovanému pouze právo na vrácení poskytnuté částky, coby vydání bezdůvodného obohacení. Veškerá ujednání uvedené smlouvy, včetně ujednání o úrocích či dalších povinnostech žalovaného, soud totiž považuje za neplatná. Jelikož žalovaný již celou poskytnutou částku úvěrujícímu zaplatil
a nadto ještě částku 24.319 Kč, kterou bylo možno uhradit případné úroky z prodlení, nemá již žalovaný žádnou povinnost cokoliv komukoliv z důvodu přijetí uvedené částky hradit. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož soud přizná právo
na náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který
ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným byl v tomto řízení žalovaný, proto by měl podle citovaného ustanovení právo vůči žalobci na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto je soud nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.