Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 112/2022-13

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 24 732,22 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 847,22 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 945,53 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 847,22 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15 885 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 172,82 Kč, úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 16 059 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 981,82 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 211,78 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 847,22 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 945,53 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 847,22 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15 885 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 172,82 Kč, úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 16 059 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 981,82 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 211,78 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 24 732,22 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o půjčce č. 576521400, uzavřené dne 23. 10. 2013 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 34 885 Kč, z toho 19 000 Kč jako samotnou půjčku a 15 885 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 426 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 611 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 9 848 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 582 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 12. 2014. Žalovaná však své smluvní závazky neplnila řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 14. 10. 2014, celkem přitom uhradila částku 8 938,55 Kč, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smlouvou po marném uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky právo na úhradu celého dluhu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 15. 5. 2017 k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná po tomto postoupení uhradila žalobkyni dalších 1 214,23 Kč, takže celkem na svůj dluh uhradila 10 152,78 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 29. 4. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 11. 5. 2022 osobním převzetím, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Zy označené jako Smlouva o půjčce č. 576521400 ze dne 23. 10. 2013 a ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 23. 10. 2013 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, tyto peněžní prostředky žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a současně se zavázala vrátit bance celkem částku 34 885 Kč, z toho 19 000 Kč jako samotnou půjčku a 15 885 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 426 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 611 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 9 848 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 582 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 12. 2014. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na zadní straně formuláře smlouvy, v těchto je mimo jiné ujednáno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60-ti týdenních splátkách, činí RPSN 63,93 %, ze smlouvy vyplývá, že odměna za poskytnutí finančních prostředků je představována právě souhrnným poplatkem, žádná jiná odměna, např. formou úroků, sjednána nebyla.

5.u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017 a podacím lístkem ze dne 15. 6. 2017, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2018 a podacím lístkem ze dne 19. 2. 2018 bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 53 215,23 Kč, a to nejpozději do 26. 2. 2018 s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy č. 576521400, žalovaná byla zároveň upozorněna, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalované na adresu dle smlouvy.

7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

8. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnými dohodami označenými jako Smlouva o půjčce č. 576521400 ze dne 23. 10. 2013 se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také 23. 10. 2013 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a zavázala vrátit bance celkem částku 34 885 Kč, z toho 19 000 Kč jako samotnou půjčku a 15 885 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 60 týdenních splátek po 582 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 12. 2014. Žalovaná však uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni toliko částku 10 152,78 Kč. S účinky ke dni 15. 5. 2017 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou žalobkyni a oznámila tuto skutečnost žalované.

9. Podle , , v tehdy účinném znění (dále jen o.z.) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 451 odst. 2 o.z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovanou byla dne 23. 10. 2013 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení , , na základě které vznikla uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se naopak měla zavázat vrátit bance celkem částku 34 885 Kč, z toho 19 000 Kč jako samotnou půjčku a 15 885 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 60 týdenních splátek po 582 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 12. 2014. Daná smlouva by tak měly všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení , . Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných ve smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o půjčce uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byla založena za účelem generování zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětného případu by generován nebyl. Úrok ve výši 15 885 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 19 000 Kč na dobu 60 týdnů představuje v daném případě 83,6 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle , , absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku nevzniklo. Přitom podle , , vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatelka byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od celé smlouvy brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.

13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostal. Žalovaná podle smlouvy obdržela peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, žalobkyni však z této smlouvy vrátila částku 10 152,78 Kč, proto jí nadále dluží právě 8 847,22 Kč (19 000 Kč – 10 152,78 Kč). Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v části týkající se zaplacení částky 8 847,22 Kč vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit v souladu s uzavřenou smlouvou žalobkyni právě tuto částku, ve zbytku pak žalobní nárok jako nedůvodný zamítl. Žalobkyně přitom prokazatelně vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 19. 2. 2018. Tato výzva byla žalované odeslána téhož dne, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 22. 2. 2018. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část (–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 5. 3. 2018. Protože tak žalovaná neučinil, dostala se ode dne 6. 3. 2018 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 %, když jeho výše je nižší, než by žalobkyně mohla v daném případě požadovat v souladu s úpravou provedenou ve vládním , nicméně soud vycházel z výše uplatněné žalobou. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba přitom následně uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byla pohledávka vůči žalované se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávky učinila ve vztahu k žalované právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

15. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 8 847,22 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žalobu zamítnuta, činila 15 885 Kč opět s příslušenstvím, kdy jen zamítnutý kapitalizovaný zákonný úrok činil 21 172,82 Kč. Soud v této věci postupoval v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. , podle nichž má být kapitalizováno příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a toto zohledněno při posuzování úspěchu žaloby, nicméně již s ohledem na výše uvedená zjištění je zjevné, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.