Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
207 C 84/2022-53
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa, PSČ
o zaplacení 8 900 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 400 Kč, jdoucím od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 400 Kč, jdoucím od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela 3. 10. 2019 se žalovanou smlouvu o úvěru číslo podle níž žalovaná v plném rozsahu nevrátila vyplacené finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně žalovaná z celkové částky 10 800 Kč (kterou tvoří jistina 6 000 Kč, kapitalizovaný úrok, administrativní poplatek a inkasní poplatek) uhradila celkem 1 900 Kč, což bylo dle„ Předpisu splátek“ započteno na úhradu převážné části poplatků a kapitalizovaného úroku, ale ani částečně na jistinu, žalovaná částka 8 900 Kč tak představuje neuhrazenou jistinu úvěru 6 000 Kč a nesplacenou část úroků z prodlení, vedle toho údajně dlužnou část dvou druhů poplatků.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila ani na výzvu soudu nesdělila nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, právní zástupce žalobkyně se přímo v žalobě vyjádřil souhlasně. Soud proto ve věci rozhodl dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na základě předložených listinných důkazů.
3. Podle smlouvy o úvěru číslo ze dne 3. 10. 2019 půjčila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná částku převzala v hotovosti a zavázala se tento úvěr vrátit v 60 splátkách po 180 Kč týdně. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě. Žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala, svůj podpis nijak nezpochybnila a vedle jistiny ve výši 6 000 Kč se zavázala uhradit administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 2 400 Kč a úroky z jistiny ve výši 1 200 Kč, celkem po 60 týdnech měla splatit 10 800 Kč, RPSN činí 206,15%. Z obsahu smlouvy nijak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet, pouze byly zapsány údaje do karty zákazníka dotazníkovým způsobem, aniž by zjištěné informace poskytovatel úvěru náležitě ověřil. Dle žalobních tvrzení a přehledu plateb v hotovosti žalovaná na úvěr zaplatila pouze částku 1 900 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za doložené, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaná byla před podáním žaloby o zaplacení upomenuta s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.
4. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatila více, než uváděla žalobkyně, resp. než plyne z přehledu úhrad. Soud tedy vycházel z toho, že více uhrazeno nebylo.
5. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly dne 3. 10. 2019 smlouvu o úvěru, podle níž žalovaná čerpala úvěr ve výši 6 000 Kč, který se zavázala zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek však v celém rozsahu nesplnila, zůstatek úvěru ve shora popsaném rozsahu nezaplatila a neuhradila ani další smlouvou sjednané platby.
6. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě společnost právnická osoba žalované poskytla a vyplatila úvěr ve výši 6 000 Kč, a to za sjednaný úrok ve výši deklarované jako 32,15% ročně z této částky, údajně v pevné částce 1 200 Kč, ve skutečnosti celkem 4 800 Kč, když ekonomickým účelem„ poplatku za hotovostní inkaso splátek“ či jiných doplňkových služeb je navýšení ceny půjčených peněz, tedy zisk z úvěru, což je funkcí úroků. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit včetně těchto úroků v 60 týdenních splátkách, což nesplnila, neboť uhradila jen částku 1 900 Kč. Soud tak shledal žalobu co do částky 4 100 Kč jakožto dlužné jistiny (6 000 – 1 900) po právu a dle ust. § 2395 o. z. uložil žalované zaplatit žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou dle § 1879 a násl. o.z. postoupena, tuto částku zaplatit. Za stavu, kdy se žalovaná řádným nezaplacením jistiny dostala do prodlení dle § 1968 o. z., je povinna dle ust. § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Krajský soud v Praze se již opakovaně vyslovil k dříve sporné otázce, zda aktuální právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru má v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele za následek absolutní či relativní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy a dospěl ke zcela logickému závěru, že i podle aktuálně platné právní úpravy je následkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy absolutní. Zdejší soud se s argumentací uvedenou např. v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č.j. 27Co 143/2019-113 zcela ztotožňuje, považuje ji za správnou, a proto na tam uvedenou argumentaci odkazuje.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Ze smlouvy bylo prokázáno, že žalovaná se vedle jistiny zavázala hradit různě nazvané administrativní poplatky a úroky, tyto smluvní úroky činí dle smlouvy o úvěru celkem 80 % z jistiny, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru podle smlouvy o úvěru činí 4 800 Kč za 60 týdnů, částka k vrácení po 60 týdnech je 10 800 Kč Tyto úroky včetně neoprávněně požadovaných poplatků soud pokládá za zjevně rozporné s dobrými mravy, a to tím spíše v situaci, kdy k povinnosti posouzení úvěruschopnosti, kterou úvěrujícímu ukládalo dříve ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a nyní s účinností od 1. 12. 2016 ust. § 86 zák. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v zájmu odpovědného úvěrování, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně naprosto formálním až formalistickým způsobem, tj. předtištěným a formálně vyplněným formulářem„ karty zákazníka“, smlouva je tak neplatná a požadovat lze pouze vrácení poskytnuté částky. Ujednání stran o povinnosti žalované zaplatit úvěrujícímu úplatu soud nadto posoudil jako neplatné dle ust. § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, v této části proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. S ohledem na plnění žalované 1 900 Kč je tedy žaloba důvodná co do částky 4 100 Kč a ve zbylém rozsahu ji soud zamítl, tedy rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci úspěšnější, avšak žádné náklady jí v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem řádně splněna v uvedené lhůtě, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.