Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 2/2022-56
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 5 251,23 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. co do částky 251,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 850,60 Kč pro částečné zpětvzetí žaloby zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 545,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 4. 2021 do 18. 4. 2022 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. co do částky 251,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 850,60 Kč pro částečné zpětvzetí žaloby zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 545,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 4. 2021 do 18. 4. 2022 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 251,23 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (včetně smluvní pokuty ve výši 251,23 Kč), který právní předchůdkyně žalobkyně anonymizována dvě slova s.r.o. žalované poskytla dle smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 1. 2020, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit částkou 7 178 Kč do 27. 2. 2020, což však neučinila. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že k tomu již důkazy nedisponuje.
2. Žalobkyně po zahájení řízení a před zahájením prvního jednání ve věci vzala podanou žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 850,60 Kč a smluvní pokuty ve výši 251,23 Kč částečně zpět (nikoliv pro chování žalované), a proto soud ve výroku I. rozhodl podle
§ 96 odst. 1 a 2. o.s.ř. o částečném zastavení řízení.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 11. 4. 2022, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se z jednání omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise.
5. Podle smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který byl splatný za 27. 2. 2020 a na který žalovaná nic neuhradila. Tato částku byla zaslána na účet žalované dne 28. 1. 2020, když účet žalované byl před tím ověřen její kontrolní platbou ve výši 1 Kč. Jelikož důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně dle vlastního vyjádření nedisponuje, vycházel soud ze skutkového závěru, že řádně zkoumána nebyla. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou ze dne datum, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 3. 5. 2021, odeslaným 4. 5. 2021. Dopisem ze dne 10. 8. 2021 (odeslaným dne 12. 8. 2021) zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.
6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 28. 1. 2020 s žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě které jí poskytla částku 5 000 Kč, z níž žalovaná dosud nic neuhradila. Před uzavření smlouvy nebyla zkoumána úvěruschopnost žalované.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých smluvních úroků, poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 5 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat, což dosud ani z části neudělala a zbývá jí tak uhradit 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 18. 4. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 19. 4. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 28. 2. 2020. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku III. rozsudku zamítl.
12. Jelikož lze po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně veškerého příslušenství ke dni rozhodnutí soudu považovat úspěch obou stran za srovnatelný, nebyla náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznána žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci.