Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 343/2018-129

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 50.926 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 39.000 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39.000 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení

částky ve výši 11.926 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.926 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení,

částky 11.801,90 Kč,

a úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 44.000 Kč od 3. 5. 2018 do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 39.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39.000 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky ve výši 11.926 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.926 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení, částky 11.801,90 Kč, a úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 44.000 Kč od 3. 5. 2018 do zaplacení <b>zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 18. 12. 2018, soudu doručenou dne 19. 12. 2018, ve znění dle doplnění, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 50.926 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 50.926 Kč ve výši 8,5 % ročně od 18. 12. 2018 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 11.801,90 Kč a úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 44.000 Kč od 3. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 3. 5. 2018 dosáhne částky

207.763 Kč. Uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru

číslo podepsaná žalovaným dne 29. 1. 2018, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 44.000 Kč, který se zavázal splatit v rámci 48 měsíčních splátek

ve výši 3.607 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2018 dle splátkového kalendáře. Úrok byl sjednán ve výši efektivní úrokové sazby 151,63 % ročně (odpovídá 95,92 % ročně v nominální úrokové sazbě). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto jej žalobce ke dni 1. 5. 2018 zesplatnil. V důsledku prodlení žalovaného

se splácením se žalobce domáhal také zaplacení smluvních pokut za prodlení s úhradou

1. a 2. splátky po 499 Kč, v celkové výši 998 Kč, a také uplatnil nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného u 1. a 2. splátky po 200 Kč, v celkové výši 400 Kč. Žalovaný žalobci uhradil celkem částku 5.000 Kč, zbývající část dluhu ani přes předžalobní upomínku žalobce nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

4. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem klienta ze zaměstnání měl činit výši 10.600 Kč a výdaje žalovaného pak měly být ve výši 4.810 Kč (3.410 Kč životní minimum a 1.400 Kč bydlení). K uvedenému souhrnu výdajů žalobce připočetl rezervu ve výši 1.000 Kč. Volné zdroje žalovaného coby příjmy minus výdaje tak žalobce vypočetl na 4.790 Kč. Žalovaný v rámci formy bydlení zaškrtnul možnost bydlení u rodičů. Žalobce v závěru analýzy schopnosti splácet zaškrtnul možnost„ ano“ coby schválení.

5. Z výplatních lístků žalovaného soud zjistil, že čistý příjem žalovaného k měsíci listopadu 2017 činil 10.881 Kč a k měsíci prosinci 2017 pak 11.240 Kč.

6. Z historie transakcí žalovaného soud mimo jiné zjistil, že tento byl za sledované období

od 1. 11. 2017 do 29. 1. 2018 v minusu, a to jak ohledně počátečního stavu (- 8.917,36 Kč), tak ohledně konečného stavu (- 9.790,28 Kč).

7. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 31. 1. 2018 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru, kdy doručením tohoto oznámení žalovanému mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru ve výši 44.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 151,63 % ročně. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 3.607 Kč, činila 173.136 Kč. Součástí oznámení byl splátkový kalendář.

8. Z vlastnoručně podepsaného návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne

29. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaný coby klient podal žalobci coby poskytovateli návrh

za účelem poskytnutí úvěru ve výši 44.000 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činila

151,63 %. Úvěr měl být uhrazen v 48 měsíčních splátkách po 3.607 Kč, celková částka k úhradě činila 173.136 Kč, (uvedené soud zjistil rovněž z předsmluvního formuláře). Žalobce k uvedenému návrhu na uzavření smlouvy o úvěru připojil dne 30. 1. 2018 akceptační doložku.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 30. 1. 2018 byla žalovanému na bankovní účet čísla shodného s číslem účtu uvedeného v úvěrové smlouvě, poskytnuta finanční částka ve výši 44.000 Kč.

10. Z karty klienta sodu zjistil, že žalovaný na poskytnutou částku ve výši 44.000 Kč zaplatil

ve dnech 24. 2. 2018 a 24. 3. 2018 celkem částku 5.000 Kč.

11. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 27. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaný neuhradil splátku č. 1 splatnou dne 24. 2. 2018 a splátku

č. 2 splatnou dne 24. 3. 2018, přičemž v rámci výzvy žalobce žalovaného upozornil na vznik povinnosti uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty

ve výši 499 Kč.

12. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 24. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný neuhradil splátku č. 1 splatnou dne 24. 2. 2018, splátku č. 2 splatnou dne 24. 3. 2018, a splátku č. 3 splatnou dne 24. 4. 2018, přičemž v rámci výzvy žalovaného upozornil na vznik povinnosti uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč.

13. Z oznámení o zesplatnění ze dne 1. 5. 2018 soud zjistil, že žalobce zesplatnil úvěr ke dni

1. 5. 2018, přičemž k tomuto dni činila dlužná částka 55.926 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 11. 2018 ve spojení s podacím archem ze dne 30. 11. 2018 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.

15. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobce je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

16. Z ostatních soudem provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

17. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ( , (dále jen „o. z.“).

18. Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí ( , o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016; dále„ z. s. ú.“).

19. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku

z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).

20. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 z. s. ú.).

21. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú).

22. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.).

23. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.).

24. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,

oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2

o. z.).

25. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný (§ 1970 o. z.).

26. Tímto prováděcím předpisem je , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle , ve znění účinném

od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené

o 8 procentních bodů ( ).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. , ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , tento uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. Za užití citovaných právních předpisů a judikatury soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.

30. Účastníci uzavřeli dne 30. 1. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce žalovanému poskytl částku 44.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 151,63 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 3.607 Kč Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobci částku 177.136 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, kdy na dluh celkem uhradil 5.000 Kč. Žalobce proto dopisem ze dne 1. 5. 2018 úvěr zesplatnil. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval podmínkou splnění povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 z. s. ú. a judikatury Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie, přičemž dospěl k závěru, že okolnosti na straně žalovaného budily pochybnosti, že žalovaný bude schopen sjednaný úvěr řádně splácet, neboť z tvrzení žalobce o způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve spojení s doloženými důkazy vyplynulo, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací nesplnil. Žalobce si od žalovaného vyžádal v zásadě pouze informace a doklady týkající se jeho příjmů, oproti tomu výdaje žalovaného nebyly nijak významně zjišťovány a ověřovány. S ohledem k výdajům žalovaného žalobce pouze vyplnil kolonku o výši životního minima ve výši 3.410 Kč, (která pro rok 2018 vycházela

ze zákona), a dále vyplnil částku 1.400 Kč u kolonky bydlení, (ve spojení s informací, že žalovaný bydlí u rodičů). Prosté doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě jakých podkladů byly tyto údaje získány a dále ověřeny, rozhodně nelze považovat za splnění podmínky řádného ověření úvěruschopnosti. K reálnému porovnání příjmů a výdajů žalovaného tak nemohlo dojít, když zcela absentují jakékoli doklady

o výdajích žalovaného, respektive když žalobce vycházel pouze ze zákonem dané výše životního minima. Nadto lze jen stěží uvěřit tomu, že by žalovaný neměl žádné jiné obvyklé výdaje. Z historie transakcí žalovaného soud naopak zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy v záporném zůstatku ve výši téměř deset tisíc korun. Uvedené skutečnosti nesvědčí o tom, že by žalovaný měl měsíčně nějaké volné peněžní prostředky, které by mohl použít

na splácení úvěru. Naopak prokazují, že žalovaný tyto neměl, a žalobce tak úvěruschopnost žalovaného neposuzoval s řádnou odbornou péčí na něj kladenou.

31. Soud tak má s ohledem na tyto závěry za to, že žalobce porušil svoji předsmluvní povinnost úvěrujícího řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, proto soud předmětnou úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou v celém rozsahu dle § 580 o. z.

a § 86 z. s. ú., přičemž se jedná o neplatnost absolutní, jak vyplývá z uvedené judikatury Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie.

32. Vzhledem k tomu, že předmětnou úvěrovou smlouvu soud shledal neplatnou, považuje poskytnutí částky 44.000 Kč žalobcem žalovanému za poskytnutou bez právního důvodu. Jelikož na poskytnutou částku žalovaný uhradil 5.000 Kč, přiznal mu soud částku 39.000 Kč od požadovaného data 18. 12. 2018 v požadované výši 8,5 % ročně, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení činila repo sazba České národní banky 1 %, nicméně, jelikož žalobce požadoval úrok v sazbě nižší, přiznal mu úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 39.000 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení, a ve zbytku uplatněných nároků žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky (v daném případě smluvní pokuta či náhrada vynaložených nákladů vzniklá v souvislosti s prodlením), a od nich odvislé příslušenství.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nebudou-li splněny dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.