Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
6 C 25/2022-90
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
adresa pro doručování adresa žalované
o zaplacení 13 068,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 391,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 391,33 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalované povinnost zaplatit:
-) částku ve výši 2 677,25 Kč,
-) smluvní úrok ve výši 18,8 % ročně z částky 10 693,58 Kč od 5. 10. 2019 do 21. 4. 2020 vyčíslený na částku 854,74 Kč,
-) smluvní úrok ve výši 18,8 % ročně z částky 10 693,58 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 693,58 Kč od 5. 10. 2019 do 21. 4. 2020 vyčíslený na částku 736,76 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 302,25 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 329,13 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 391,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 391,33 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalované povinnost zaplatit: -) částku ve výši 2 677,25 Kč, -) smluvní úrok ve výši 18,8 % ročně z částky 10 693,58 Kč od 5. 10. 2019 do 21. 4. 2020 vyčíslený na částku 854,74 Kč, -) smluvní úrok ve výši 18,8 % ročně z částky 10 693,58 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 693,58 Kč od 5. 10. 2019 do 21. 4. 2020 vyčíslený na částku 736,76 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 302,25 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 329,13 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila dne 7. 6. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 068,58 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka číslo na základě níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 18,80 % ročně a s případnými poplatky a pojistným v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 608,43 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o půjčku. Žalovaná byla dále lustrována v interních a externích databázích, zejm. v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, a databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaná doložila příjem ve výši 17 087 Kč a v žádosti dále uvedla, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč. Na výdajové stránce právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z odhadovaných výdajů dle historických dat Českého statistického úřadu. Dále bylo hodnoceno, jak právní předchůdkyně žalobkyně zjistila z interních zdrojů, že žalovaná měla vůči ní závazky s celkovou výší měsíční splátky 4 617,48 Kč. Žalované byl úvěr vyplacen dne 5. 10. 2019, žalovaná však nedodržela řádně podmínky pro splácení, když uhradila toliko první splátku, a to platbou ve výši 608,67 Kč v měsíci listopadu. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 21. 4. 2020. Pohledávka byla dne 21. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 13 068,58 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 10 693,58 Kč, poplatky za vedení účtu a upomínky v celkové výši 2 375 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 854,74 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 736,76 Kč, vše kapitalizováno ke dni 21. 4. 2020, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od 29. 1. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. K jednání soudu dne 31. 5. 2022 se žalobkyně omluvila a řádně předvolaná žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků řízení.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu číslo včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úroky ve výši 18,80 % ročně, měsíčním pojistným ve výši 55 Kč a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 608,43 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 715,10 Kč RPSN činila 20,46 % /viz smlouva o úvěru na č. l. 22-25, produktové podmínky spotřebitelského úvěru na č. l. 14-17, sazebník poplatků na č. l. 18-19, všeobecné produktové podmínky na č. l. 35-40, vysvětlení pojmů na č. l. 65, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 66-67 Žalovaná při uzavírání smlouvy doložila potvrzení svého zaměstnavatele společnosti právnická osoba, u níž byla zaměstnána jako výrobní dělník, o výši čistého příjmu za posledních 12 měsíců, a to ve výši 201 012 Kč, což odpovídá čistému měsíčnímu příjmu ve výši 16 751 Kč /viz potvrzení o výši příjmů na č. l. 64 Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 17 087 Kč, který je jediným příjmem žalované, a dále z údajů, podle kterých žalovaná bydlela u rodičů, kdy celkový měsíční příjem domácnosti činil 40 000 Kč a žalovaná se podílí na nákladech na bydlení v rozsahu 42,72 %, žalovaná je svobodná a dosud hradila interní splátky ve výši 4 617,48 Kč měsíčně /viz výpis z databáze právní předchůdkyně žalobkyně na č. l. 79 Žalované byl úvěr vyplacen dne 5. 10. 2019, žalovaná však porušila sjednané podmínky splácení, když uhradila pouze první splátku, a to platbou z listopadu 2019 v celkové výši 608,67 Kč, poté již neuhradila ničeho. Žalobkyně žalované vyúčtovala i sjednaný poplatek ve výši 2 × 600 Kč za odeslání výzvy k úhradě a 300 Kč za zesplatnění úvěru /viz výpisy z úvěrového účtu na č. l. 26, číslo, platební historie na č. l. 63 Právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni 21. 4. 2020, o čemž byla žalovaná vyrozuměna v oznámení ze dne 23. 4. 2020, které bylo odesláno žalované dne 24. 4. 2020 /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 27 a poštovní podací arch na č. l. 81 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 21. 1. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena. příjmení shora specifikované pohledávky byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupeny další pohledávky za žalovanou, a to pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2018, kdy jistina úvěru činila 300 000 Kč, pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 5. 2015, na základě které byl žalované dne 25. 2. 2019 poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 4. 2019, kdy jistina úvěru činila 20 000 Kč, pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 7. 2019, kdy jistina úvěru činila 8 000 Kč, pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 10. 2019, kdy jistina úvěru činila 12 000 Kč /viz žalobní tvrzení, smlouva o postoupení pohledávky na č. l. 30-34, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 21 a poštovní podací arch na č. l. 20, vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně na č. l. 79-80 /. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz výzva k úhradě na č. l. 28, poštovní podací arch na č. l. 29 Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované přinejmenším další 4 úvěry, a to dne 22. 11. 2018 úvěr ve výši 300 000 Kč, dne 25. 2. 2019 úvěr ve výši 15 000 Kč, dne 3. 4. 2019 úvěr ve výši 20 000 Kč a dne 30. 7. 2019 úvěr ve výši 8 000 Kč /viz řízení sp. zn. 16 C 310/2021 týkající se smlouvy ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. EPR číslo týkající se smlouvy ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka týkající se smlouvy ze dne 30. 7. 2019 a sp. zn. EPR číslo týkající se smlouvy ze dne datum Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a podle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované dne 5. 10. 2019 částku ve výši 11 000 Kč a pohledávka za žalovanou pak byla následně postoupena na žalobkyni. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru byl žalované poskytnut úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto řízení prostřednictvím žalobkyně vyjádřila tak, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 17 087 Kč, který byl jediným příjmem žalované, a dále z údajů, podle kterých žalovaná bydlela u rodičů, kdy celkový měsíční příjem domácnosti činil 40 000 Kč, a žalovaná se podílela na nákladech na bydlení v rozsahu 42,72 %, žalovaná byla svobodná a měsíčně hradila interní splátky ve výši 4 617,48 Kč. Jak byly tyto údaje zjištěny a ověřovány však prokázáno nebylo, žádné důkazy k tomuto navrhnuty nebyly. I kdyby však tyto údaje sdělila právní předchůdkyni žalobkyně sama žalovaná, a to kupříkladu na vlastnoručně podepsaném formuláři, což v tomto řízení prokázáno nebylo, nebylo by to z hlediska řádného zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Obecně totiž není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Stejně tak nebylo prokázáno tvrzení, že by žalovaná byla před uzavřením smlouvy lustrována v dostupných registrech schraňujících informace o úvěrové historii spotřebitelů. Žalobkyně v daném případě toliko prokázala, že právní předchůdkyni byla doložena výše příjmu žalované, a to na základě potvrzení jejího zaměstnavatele, z něhož vyplynulo, že žalovaná dosahovala čistého měsíčního příjmu ve výši 16 751 Kč. Dále je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v době uzavření smlouvy musela vědět o tom, že žalované byly z její strany v bezprostředně předcházející době již poskytnuty celkem přinejmenším 4 úvěry, a to dne 22. 11. 2018 úvěr ve výši 300 000 Kč, dne 25. 2. 2019 úvěr ve výši 15 000 Kč, dne 3. 4. 2019 úvěr ve výši 20 000 Kč a dne 30. 7. 2019 úvěr ve výši 8 000 Kč. Slovo přinejmenším soud uvádí proto, že jsou zde vyjmenovány jen ty úvěry, které byly později postoupeny na žalobkyni a které jsou u zdejšího soudu zažalovány (řízení sp. zn. spisová značka týkající se smlouvy ze dne datum, sp. zn. EPR číslo týkající se smlouvy ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka týkající se smlouvy ze dne datum a sp. zn. EPR číslo týkající se smlouvy ze dne datum). Z úřední činnosti je tak soudu známo, že žalovaná vždy uhradila jen několik pár prvních splátek a poté se dostala do prodlení. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně plyne, že tato při zkoumání úvěruschopnosti tyto dřívější úvěry žalované hodnotila výlučně tak, že mezi výdajovou stránku žalované zařadila souhrn měsíčních splátek, které žalovaná podle těchto smluv měla hradit. To však v daném případě nelze akceptovat, když je evidentní, že žalovaná již v té době splátky řádně nehradila a byla v prodlení. Nadto již jen samotná frekvence čerpání úvěrů měla být pro právní předchůdkyni žalobkyně jasným výstražným majákem, že finanční situace žalované není dobrá a pečlivě zvažovat poskytnutí dalšího úvěru. příjmení již uvedeného je třeba dále uvést, že z žádných tvrzení, natož pak důkazů, nevyplývá, že by před poskytnutím úvěru byly jakkoli ověřovány vedle příjmů žalované též její pravidelné výdaje (k povinnosti zkoumat vedle příjmů též výdaje spotřebitele lze též odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. 23 Co 225/2020-95). S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně zkoumala a ověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy s odbornou péčí.
15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
16. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
17. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo, k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.
18. V poměrech projednávané věci soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi účastníky dne 5. 10. 2019 neplatná, přičemž jde o neplatnost absolutní.
19. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaná je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně prokázala dílčí úhrady žalované v celkové výši 608,67 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 10 391,33 Kč (11 000 Kč – 608,67 Kč), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 391,33 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbývající části nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl (částka 2 677,25 Kč a smluvní úroky), neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru.
20. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). První doložená výzva k úhradě byla žalované doručena ve formě oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 4. 2020, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě ve lhůtě splatnosti do 7. 5. 2020. Ode dne následujícího se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení. Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení nejprve za období od 5. 10. 2019 do 21. 4. 2020 a poté až od 29. 1. 2021 do zaplacení, byla první část nároku na zákonný úrok z prodlení zcela zamítnuta, když žalovaná v té době vůbec v prodlení nebyla. Zbývající části tohoto nároku pak bylo dle § 1970 o. z. částečně vyhověno, když žalobkyni byl přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to však pouze z bezdůvodného obohacení ve výši 10 391,33 Kč. Ve zbytku byl nárok na úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnut.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 329,13 Kč, přičemž tato částka představuje 59,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,51 % a úspěchu žalované v rozsahu 20,49 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z náhrady odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 300 Kč, tedy ve výši 900 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z paušální náhrady hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, tedy ve výši 300 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad ve výši 252 Kč (21 % z 1 200 Kč) podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
22. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.