Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 111/2022-56
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 12 781 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 781 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 84 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 23.03.2021 do 30.03.2021 ve výši 135,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 31.03.2021 do 28.04.2021 ve výši 463,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 29.04.2021 do 19.05.2021 ve výši 296,88 Kč, se zákonným úrok z prodlení z částky 51 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 20.05.2021 do 21.06.2021 ve výši 390,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 22.06.2021 do 16.07.2021 ve výši 238,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 17.07.2021 do 16.08.2021 ve výši 225,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 17.08.2021 do 16.09.2021 ve výši 154,09 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 17.09.2021 do 18.11.2021 ve výši 197,65 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 19.11.2021 do 21.01.2022 ve výši 127,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 22.01.2022 do zaplacení, dále s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 23.03.2021 do zaplacení, tj. úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 65 782,91 Kč od 23.03.2021 do 28.04.2021 ve výši 6 554,55 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 58 993,19 Kč od 29.04.2021 do 19.05.2021 ve výši 3 336,06 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 48 993,19 Kč od 20.05.2021 do 21.06.2021 ve výši 4 353,69 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 38 993,19 Kč od 22.06.2021 do 16.07.2021 ve výši 2 625,25 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 28 993,19 Kč od 17.07.2021 do 16.08.2021 ve výši 2 420,48 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 18 993,19 Kč od 17.08.2021 do 16.09.2021 ve výši 1 585,65 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 10 993,19 Kč od 17.09.2021 do 18.11.2021 ve výši 1 864,80 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 5 993,19 Kč od 19.11.2021 do 21.01.2022 ve výši 1 032,96 Kč a úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 993,19 Kč od 22.01.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 3. 2021 dosáhne částky 228 470,00 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 781 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 84 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 23.03.2021 do 30.03.2021 ve výši 135,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 31.03.2021 do 28.04.2021 ve výši 463,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 29.04.2021 do 19.05.2021 ve výši 296,88 Kč, se zákonným úrok z prodlení z částky 51 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 20.05.2021 do 21.06.2021 ve výši 390,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 22.06.2021 do 16.07.2021 ve výši 238,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 17.07.2021 do 16.08.2021 ve výši 225,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 17.08.2021 do 16.09.2021 ve výši 154,09 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 17.09.2021 do 18.11.2021 ve výši 197,65 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 19.11.2021 do 21.01.2022 ve výši 127,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 690,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 22.01.2022 do zaplacení, dále s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 23.03.2021 do zaplacení, tj. úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 65 782,91 Kč od 23.03.2021 do 28.04.2021 ve výši 6 554,55 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 58 993,19 Kč od 29.04.2021 do 19.05.2021 ve výši 3 336,06 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 48 993,19 Kč od 20.05.2021 do 21.06.2021 ve výši 4 353,69 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 38 993,19 Kč od 22.06.2021 do 16.07.2021 ve výši 2 625,25 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 28 993,19 Kč od 17.07.2021 do 16.08.2021 ve výši 2 420,48 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 18 993,19 Kč od 17.08.2021 do 16.09.2021 ve výši 1 585,65 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 10 993,19 Kč od 17.09.2021 do 18.11.2021 ve výši 1 864,80 Kč, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 5 993,19 Kč od 19.11.2021 do 21.01.2022 ve výši 1 032,96 Kč a úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 102,29 % p.a. z částky 993,19 Kč od 22.01.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 3. 2021 dosáhne částky 228 470,00 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť uzavřela s žalovaným dne 18. 3. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 102,29 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 7 933 Kč počínaje měsícem duben 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto žalobkyně celý úvěr ke dni 21. 3. 2021 zesplatnila. Dlužná částka z této smlouvy činí celkem 12 781 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 993,19 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 497 Kč za prodlení s hrazením splátek, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč a smluvní pokuta ve výši 9 091,94 Kč za prodlení s úhradou dlužné jistiny po zesplatnění. Dále žalobkyně požadovala úrok z úvěru ve výši 102,29 % ročně a zákonný úrok z prodlení.
2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 18. 3. 2020, za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 102,29 % ročně. Z karty klienta ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 71 397 Kč před zesplatněním, které bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 3. 2021. Dle oznámení o zesplatnění činila dlužná jistina 65 782,91 Kč. Po zesplatnění uhradil žalovaný žalobkyni ještě částku 81 000 Kč, tedy celkem zaplatil žalovaný žalobkyni za půjčení částky 80 000 Kč v období cca dvou let 152 397 Kč Žalobkyně přijaté platby započítávala v souladu se smlouvou nejprve na úrok z úvěru, smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením úvěru a úroky z prodlení. Dle předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2022 tak žalovaný nadále dluží podle žalobkyně na nesplacené jistině částku 993,19 Kč, na smluvní pokutě za prodlení s hrazením splátek částku 1 497 Kč, na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného částku ve výši 1 200 Kč, na smluvní pokutě za prodlení po zesplatnění částku 9 091,94 Kč a dále úrok z úvěru ve výši 102,29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné nesplacené jistiny.
4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 102,29 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denní i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022) za to, že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí:„ exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“
6. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne 18. 3. 2020 byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 102,29 % ročně. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období březen 2020 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,15 % ročně. Dohodnutá výše úroků 102,29 % ročně tedy podstatně převyšuje (více než desetinásobně) tuto obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně není bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že žalobkyně si může sjednávat takto nemravnou výši úroků. Tento závěr je v souladu s předchozími pravomocnými rozhodnutími odvolacího (i zdejšího) soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky ze spotřebitelských úvěrů i ve výši 86,21 % ročně - č. j. 15 Co 69/2018–93 nebo ve výši 52,21 % (č. j. 24 C 416/2018 – 69). Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; a právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.
7. Nemravnost smlouvy je dobře patrná i při pohledu na celkový výsledek smlouvy, kdy při čerpání úvěru žalovaným ve výši 80 000 Kč, měl tento dle smlouvy zaplatit celkem 190 392 Kč, tedy více jak dvojnásobek poskytnuté částky. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že vedle ujednání o nemravném úroku a uváděnou RPSN úvěru ve výši 166,87 %, měl spotřebitel plnit v souvislosti s případným prodlením jakékoli splátky smluvní pokutu ve výši 499 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč u každé splátky, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tzn. nesplacené jistiny s přirostlými nesplacenými úroky (tj. dalších 36,5 % ročně) a úrok z prodlení v zákonné výši.
8. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání dané smlouvy o úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez těchto ujednání by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila, tedy neplatná je celá smlouva o úvěru. Její ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.
9. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Toto jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Taktomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč a žalovaný vrátil žalobkyni na úhradu této částky celkem částku 152 397 Kč. Z toho důvodu byl nárok žalobkyně uplatňovaný touto žalobou zcela zamítnut, a to právě vzhledem k výše podrobně popsané absolutní neplatnosti výše popsaných ujednání v dané smlouvě o úvěru, která způsobují neplatnost celé smlouvy.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť zcela úspěšnému žalovanému, kterému vzniklo právo na jejich náhradu, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.