Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
30 C 100/2022-16
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 7 160 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 400 Kč od 30. 5. 2021 do zaplacení, částku 4 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 160 Kč od 6. 6. 2021, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč od 30. 5. 2021 do zaplacení, a dále v rozsahu návrhu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč od 6. 6. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky anonymizováno jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 400 Kč od 30. 5. 2021 do zaplacení, částku 4 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 160 Kč od 6. 6. 2021, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč od 30. 5. 2021 do zaplacení, a dále v rozsahu návrhu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč od 6. 6. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 28. 1. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 7 160 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila, že žalovaný je vlastníkem osobního vozidla registrační značka příjmení: anonymizováno o objemu válců do 1 000 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 28. 10. 2020 do 15. 1. 2021, tedy 80 dní, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tvz. povinné ručení). Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný je vlastníkem osobního vozidla registrační značka, příjmení: anonymizováno o objemu válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 13. 11. 2020 do 15. 1. 2021, tedy 64 dní, uzavřeno pojištěno odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně pak dále uvedla, že čerpá data z Centrálního registru vozidel, a to podle přesně zákonem stanoveného postupu, když tato data jsou předávána v elektronické podobě dle § 15 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na shora uvedené je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 2 400 Kč, resp. 4 160 Kč, když denní sazba příspěvku činí 30 Kč u automobilu s objemem válců do 1 000 cm3 a denní sazba příspěvku činí 65 Kč u automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž doba, za kterou vozidlo nebylo pojištěno činí 80 dnů, resp. 64 dnů. Dále pak žalobkyně požaduje i náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. v částce 2x 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nákladů na jeho uplatnění výzvou, přičemž ve výzvě byla žalovanému poskytnuta zákonná lhůta 30 dnů pro zaplacení, resp. popření pasivní legitimace, která marně uplynula, proto žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužné částky zákonného příspěvku nepojištěných. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 7 160 Kč dosud ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.
3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.
4. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době (od 28. 10. 2020 do 15. 1. 2021, resp. od 13. 11. 2020 do 15. 1.2021) vlastníkem a provozovatelem shora specifikovaných vozidel. Žalobkyně pak prokázala výzvou a poštovní dodejkou, že žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku ve výši 2 400 Kč, resp. 4 160 Kč. Zároveň k úhradě stanovila 30 denní lhůtu s odvoláním na ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., když v souvislosti s tímto dále uvedla, že vozidla žalovaného nebyla v období od 28. 10. 2020 do 15. 1. 2021, resp. od 13. 11. 2020 do 15. 1.2021 pojištěna dle shora uvedeného zákona. K úhradě shora uvedené částky pak žalovaného opakovaně vyzvala. Soud dále uvádí, že lhůtu 30 dnů v souladu s ustálenou judikaturou nepovažuje za prekluzivní, a proto žalovaný měl právo tvrdit či prokazovat v rámci soudního řízení, že v rozhodné době nebyl vlastníkem či provozovatelem předmětných vozidel, tj. že je neprovozoval v rozporu se zákonem uvedeným shora, což žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené tedy vznikla žalovanému dle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 2 400 Kč, resp. 4 160 Kč. Zároveň žalobkyni vzniklo právo i na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 2x 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
5. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení požadovaný z částky 2x 300 Kč představující poplatek z mimosoudního uplatnění (vymáhání) práva na příspěvek, pak v této souvislosti soud uvádí, že předmětný poplatek je sám o sobě příslušenstvím pohledávky, tudíž v daném případě nelze z tohoto požadovat úrok z prodlení. S ohledem na shora uvedené byl nárok žalobkyně v této nepatrné části zamítnut tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci z větší části úspěšná, když její neúspěch závisí toliko ve zcela nepatrné části, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
7. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále uvádí, že dospěl k závěru, že na řízení o žalobách na úhradu příspěvku nepojištěných obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případu, když skutkové okolnosti i právní hodnocení věci jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se o takovou výjimku nejedná, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.