Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 133/2022-36
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 150,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 674 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 8 674 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 101 Kč, k rukám právního zástupce žalobce
a to vše ve splátkách ve výši 700 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje prvním celým měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že nejprve bude hrazen dluh pod bodem I. a poté náklady řízení.
III. Žaloba se, co do částky 5 473,60 Kč, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 626,22 Kč a dále, co do úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 12 135,91 Kč od datum do zaplacení a dále co do zbylého zákonného úroku z prodlení požadovaného v žalobě, zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 674 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 8 674 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 101 Kč, k rukám právního zástupce žalobce a to vše ve splátkách ve výši 700 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje prvním celým měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že nejprve bude hrazen dluh pod bodem I. a poté náklady řízení. III. Žaloba se, co do částky 5 473,60 Kč, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 626,22 Kč a dále, co do úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 12 135,91 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do zbylého zákonného úroku z prodlení požadovaného v žalobě, zamítá.
1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení částky ve výši 14 150,30 Kč s příslušenstvím, přestavující smluvní úroky i zákonné úroky z prodlení, částečně kapitalizované ke dni datum. Žalobce uvedl, že dne datum uzavřel s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala v pravidelných měsíčních splátkách. K čerpání úvěru došlo a v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem částku ve výši 22 297 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila částku 12 123 Kč. Protože žalovaná úvěrové splátky řádně a včas nehradila, žalobce úvěr zesplatnil ke dni datum. Po zesplatnění úvěru žalovaná žalobci dále uhradila částku 1 500 Kč, který žalobce započítal způsobem, který podrobně vyplývá ze splátkového kalendáře. Žalobce vůči žalované následně vyčíslil dluh ve výši 14 150,30 Kč. Uvedený dluh se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 12 135,91 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, poplatků ve výši 236 Kč, poplatků za pojištění ve výši 48,39 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Příslušenství, tedy smluvní i zákonný úrok z prodlení žalobce kapitalizoval ke dni datum, kdy na smluvním úroku k uvedenému dni žalovaná dluží částku ve výši 9 626,22 Kč a na zákonném úroku z prodlení částku ve výši 3 772,02 Kč. Podrobná metodika výpočtu shora uvedených částek je popsána v podané žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud jde o smluvní pokutu, tato byla vyčíslena částkou 1 500 Kč. Smluvní pokuta byla do zesplatnění účtována ve výši 500 Kč za opožděnou splátku v daném případě tedy ve výši 1 500 Kč. Žalobce dále uvedl, že před sjednáním úvěrové smlouvy zkoumal bonitu žalované, když posuzoval její výdělkové poměry a výdaje na živobytí. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužné částky ani přes zaslání předžalobní výzvy neuhradila, domáhá se žalobce svého nároku soudní cestou.
2. Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila, kdy uvedla, že si skutečně dne datum sjednala shora uvedený revolvingový úvěr, kdy z poskytnutého úvěru hradila nákup pračky, avšak následně se dostavila do finanční problému a úvěr již nebyla schopna splácet. Dále uvedla, že se dlouhodobě potýká s finančními problémy a to zejména v souvislosti se svým rozvodem, kdy má problémy živit své děti. Rovněž v úspěšně absolvovala insolvenční řízení a v roce 2017 byla osvobozena od placení zbytku dluhů. (věc vedena pod sp. zn.: insolvenční spisová značka). Žalovaná rovněž poukázala, že RPSN sjednaná v úvěrové smlouvě ve výši 40,6% ročně více než 4,6x převyšuje hodnotu RPSN u spotřebitelských úvěru a to s ohledem na statistiku obec národní banky. Podmínky, za kterých jí byl úvěr poskytnut tak jsou v rozporu s dobrými mravy.
3. Při ústním jednání žalovaná soudu sdělila, že při sjednávání úvěru žalobce nijak nezkoumal její úvěruschopnost, žádné potvrzení o svém zaměstnání nikomu nepředkládala a ani výpis ze svého účtu. V době, kdy si brala úvěr, měla velice nízký příjem, což nakonec vedlo k tomu, že úvěr nebyla schopna splácet. Žalovaná má ve své péče dvě nezl. děti a to ve věku 13 a 10 let. Má zdravotní problémy a v brzké době ji čeká operace karpálu a bude tak v pracovní neschopnosti. Dluh je schopna žalobci splácet ve splátkách max. ve výši 700 Kč měsíčně.
4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobcem. Soud měl k dispozici shora uvedenou Úvěrovou smlouvu číslo kterou uzavřel žalobce s žalovanou dne datum. Z uvedené smlouvy má soud za prokázané, že žalované byl poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč, s úrokem ve výši 26,28% ročně. Součástí smlouvy je i ustanovení o smluvní pokutě, kde bylo sjednáno, že při prodlení delším než jedem měsíc může žalobce nárokovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 10% ze splatné jistiny, úroku a pojistného. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z Výzvy ke splacení úvěru ze dne datum, kde byla žalovaná vyzvána, aby dlužnou částku z úvěru zaplatila do 14i dnů od doručení této výzvy.
5. Samotné vyčíslení výše dluhu ve výši 14 150,30 Kč má soud za prokázané z tabulky výpisu čerpání, splátek a úhrad. Z uvedené tabulky vyplývá, že dluh se skládá z neuhrazené jistiny celkem 12 135,91 Kč, nákladů na vymáhání celkem ve výši 230 Kč, smluvní pokuty celkem ve výši 1 500 Kč a poplatků ve výši 48,39 Kč. Příslušenství, tedy smluvní i zákonný úrok z prodlení jsou kapitalizovány ke dni datum, kdy na smluvním úroku k uvedenému dni žalovaná dluží celkem částku ve výši 9 626,22 Kč a na zákonném úroku z prodlení částku ve výši 3 772,02 Kč O správnosti uvedeného výpočtu nemá soud důvodu pochybovat, neboť byl proveden bankovním softwarem žalobce, který zpravidla podléhá licenci ČNB a bývá pravidelně auditován.
6. Po právním posouzení soud posoudil věc dle níže uvedených ustanovení.
7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne peněžní prostředky na jeho požádání a v jeho prospěch do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatiti úroky.
9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
12. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne datum, sp. zn. C číslo tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
16. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, jednak z úřední činnosti, jednak i k námitce žalované, zkoumal, zda žalobce řádně zkoumal bonitu žalované, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí bonitu žalované zjišťoval.
17. Žalobce se dne datum, tedy až v den samotného soudního jednání, k ověřování bonity žalované, obsáhle vyjádřil. Z vyjádření žalobce lze stručně shrnout, že dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. i navazující judikatury, není dán ideální model, kterak ověřovat bonitu žadatelů o úvěr. Žalobce uvádí, že své zákonné povinnosti ověřovat bonitu žadatelů o úvěr dostál tím, že zjišťoval kreditní skóre žadatelky o úvěru, posuzoval její příjmy a výdaje, kdy pro tento účel byl využit statistický model, byla vypočtena příjmení (maximální limit splátky), přičemž tyto údaje byly zaznamenány do úvěrové karty klienta.
18. Na podporu shora uvedených tvrzení žalobce soudu předložil Úvěrovou kartu žalované, z které však bylo toliko zjištěno, že se jedná o žalobcem vyplněné tabulky, kde zejména pokud jde o výdaje žalované, není nic konkrétního zjištěno ani prokázáno. Žalobce zjevně vychází z jakéhosi statického modelu ověřování bonity žalované, aniž by však konkrétně zjišťoval majetkové poměry žalované, její příjmy a zejména výdaje, měl k dispozici výplatní pásku či nájemní smlouvu žalované. V této souvislosti soud odkazuje mj. na závěry Krajského soudu v Ústí and příjmení (zn.: 14 Co 192/2021), kde je mj. uvedeno, že„ rozhodující přitom nejsou abstraktní výdaje odhadované na základě statistických dat, nýbrž konkrétní výše nájemného za dům či byt, který dlužník obývá, obvyklá spotřeba plynu a elektřiny právě v něm, konkrétní náklady na vytápění právě v něm, konkrétní obvyklé platby za telefon, který dlužník používá apod“. Soud tak má za to, že pokud žalobce vycházel pouze ze skóringového modelu, aniž by prokázal, že řádné ověřoval osobní a majetkové poměry žalované, tak své povinnosti ověřovat úvěruschopnost žalované nedostál.
19. Pro úplnost soud uvádí, že i z deklarovaných poměrů žalované uvedené v Úvěrové kartě, nebylo možno dospět k závěru, že žalovaná je dostatečně bonitní pro splácení revolvingového úvěru s výší RPSN 40,6%. Z uvedené Úvěrové karty se podává, že žalobkyně má dvě nezl. děti a příjem ve výši 15 000 Kč (tedy příjem výrazně od průměrem měsíční mzdy v ČR). Rovněž bylo možno ověřit, že žalovaná v minulosti měla problém se splácením dluhů, v důsledku čehož absolvovala insolvenční řízení. V uvedené Úvěrové kartě je dále deklarováno, že příjem ostatních členů domácnost je 28 000 Kč, avšak není zde vůbec uvedeno, kterých členů domácnosti a v čem tento příjem má spočívat. Střízlivým hodnocením majetkových poměrů žalované tak nebylo možno dospět k závěru, že tato je vhodným adeptem na poskytnutí úvěru, nota bene úvěru revolvingového (opětovně se obnovujícího), který klade vyšší nároky na bonitu žadatelů.
20. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovanou uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť žalobce řádně nezkoumal bonitu žalované a smlouva tak odporuje zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek.
21. Po právní stránce tedy soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo žalobce žalované poskytl jistinu celkem ve výši 22 297 Kč, přičemž žalovaná na uvedený úvěru uhradila částku 12 123 Kč a po zesplatnění dalších 1 500 Kč, jak je uvedeno v žalobě. Žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku 8 674 Kč. Tuto částku soud žalobci dle ust. § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z. přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak v žalobě požadoval, tedy od datum do zaplacení. Výše úroku z prodlení je stanovena dle § 1970 o.z. a konkrétní sazba je uvedena ve vl. nařízení č. 351/2013 sb.
22. Ve zbytku žalobního nároku, tedy co do částky 5 473,60 Kč, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 626,22 Kč a dále, co do úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 12 135,91 Kč od datum do zaplacení a dále co do zbylého zákonného úroku z prodlení požadovaného v žalobě, soud žalobu zamítl.
23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalobce měl plný úspěch. Soud žalobci přiznal náhradu ve výši Kč, což představuje odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění novely číslo Sb. (snížená odměna za formulářové žaloby) á 300 Kč, režijní paušál za tři úkony právní služby á 100 Kč. Dále soud žalobci přiznal odměnu za uskutečněné podání ze dne datum ve výši 1 700 Kč a režijní paušál ve výši 300 Kč za tento úkon. DPH ve výši 21% ze shora uvedených částek činí částku ve výši 672 Kč. Pokud jde o soudní poplatek, soud zjistil, že tento žalobce dosud nezaplatil a bude k tomu vyzván samostatným usnesením, avšak soudní poplatek v dané věci činí 1 000 Kč, neboť věc nebyla řešena v rámci EPR. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 4 872 Kč. Protože žalobce byl ve sporu o 22,6% úspěšnější než-li žalovaná, činí výše náhrada nákladů řízení 1 101 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.
24. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud umožnil žalované dluh splácet ve splátkách ve výši 700 Kč, s ohledem na deklarované sociální poměry žalované, která pobírá podprůměrnou mzdu a čeká jí operace s následnou pracovní neschopností. Soud stanovil výši splátky 700 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje prvním celým měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že nejprve bude hrazen dluh pod bodem I. a poté náklady řízení. Pokud se žalovaná opozdí, byť s platbou jedné ze splátek, celý dluh se zesplatní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15i dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat v exekuci či soudním výkonem rozhodnutí.