Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 313/2021-53
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 38 282,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 882,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 882,70 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 27 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 833,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 026,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 620,47 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 515,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 033,68 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 858,02 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 354,85 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 7 858,02 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 882,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 882,70 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 27 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 833,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 026,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 620,47 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 515,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 033,68 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 858,02 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 354,85 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 7 858,02 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 18. 10. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 38 282,70 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), dne 24. 2. 2018 uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 17 800 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 485 Kč. Žalovaná svou povinnost ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo splnila pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradila pouze 9 620,47 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalované z této smlouvy činí 28 179,53 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel s žalovanou spolu dále dne 10. 12. 2017 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na částku 12 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 9 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaná svou povinnost ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo splnila pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradila pouze 11 496,83 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalované z této smlouvy činí 10 103,17 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet poskytnuté úvěry v každém případě vyhodnocením údajů sdělených žalovanou v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byly s účinností k témuž dni všechny uvedené pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaná k žalobě uvedla, že dluh, jehož zaplacení se žalobkyně touto žalobou domáhá, neuznává, neboť předepsané splátky řádně platila. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, svoji neúčast však předem omluvila, nežádala odročení jednání. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.)).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 24. 2. 2018 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 17 800 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 3 400 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a z částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč), celkem tedy byla žalovaná povinna vrátit z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru částku ve výši 37 800 Kč v 78 týdenních splátkách po 485 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 10. 12. 2017 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 12 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 9 600 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 2 400 Kč, z administrativního poplatku ve výši 2 400 Kč a z odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč), celkem tedy byla žalovaná povinna vrátit z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru částku ve výši 21 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy.
5. Původní věřitel posoudil v obou případech úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajů, tj. z žalovanou tvrzených příjmů její domácnosti a jí tvrzených závazků; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalované ověřena následujícími dokumenty - doklad o výměře důchodu, doklad přiznání rodičovské dovolené, rozhodnutí o přiznání výživného.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a z příslušných příloh bylo zjištěno, že všechny výše uvedené pohledávky za žalovanou byly postoupeny původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 12. 2. 2021 a z příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna.
7. Předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 28. 5. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána dne 14. 5. 2021.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli dne 24. 2. 2018 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a s dalšími poplatky splatit v 78 týdenních splátkách. Dále spolu uzavřeli dne 10. 12. 2017 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit v 60 týdenních splátkách. Žalobkyně ke svému tvrzení o zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěry nenavrhla žádný důkaz. Tím, že se nedostavila k jednání, připravila se o možnost být poučena o neunesení důkazního břemene v tomto rozsahu. Pohledávky z uzavřených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což bylo žalované oznámeno přípisem z 12. 2. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná tvrdila, avšak neprokázala, že by své závazky ze smluv řádně a včas splnila, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni ani původnímu věřiteli poskytnuté finanční prostředky zcela nevrátila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 1879 odst. 2 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na oba závazkové vztahy mezi původním věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitel žalované poskytl úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při těchto právních jednáních nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce dané smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by poskytnuté úvěry, resp. zápůjčky podle terminologie užívané občanským zákoníkem, měly souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti takových smluv je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčky splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčky je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se původní věřitel snažil ověřit schopnost žalované splatit poskytnuté zápůjčky. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona, ke svým tvrzením předložila pouze kartu zákazníka, v níž jsou zaškrtnuty kolonky - doklad o výměře důchodu, doklad přiznání rodičovské dovolené, rozhodnutí o přiznání výživného, když se má jednat o dokumenty, kterými byla tvrzení žalované ověřena. Tyto dokumenty však nedoložila a soud má za to, že tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Soud proto uzavírá, že se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky, a proto soud posoudil předmětné smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou jako neplatné dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Jsou-li absolutně neplatné smlouvy, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv.
14. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil své pohledávky za žalovanou a že původní věřitel žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši 32 000 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh zaplatila pouze 21 117,30 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 10 882,70 Kč. Žalovaná v řízení sice netvrdila, avšak neprokázala, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo původnímu věřiteli zcela vrátila. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou jsou absolutně neplatné a mezi stranami nejsou jiná platná smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila, neboť jí původní věřitel plnil z neplatných smluv. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že původní věřitel platně a účinně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 10 882,70 Kč společně s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
15. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků za administrativní činnost a poplatků za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smluv zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení z neuhrazených částí poplatků za poskytnutí zápůjček podle příslušné smlouvy, protože z důvodu absolutní neplatnosti těchto smluv nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 38 282,70 Kč s příslušenstvím, úspěšná však byla pouze co do částky 10 882,70 Kč, tj. z 28,4 %. Žalovaná tedy naopak byla úspěšná co do zamítnuté částky 27 400 Kč, tj. z 71,6 %. Žalované tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 43,2 %. S ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady v řízení nevznikly a žalovaná byla v řízení nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.