Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 21/2022-51
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 7 104 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady:
-) částky ve výši 3 204 Kč,
-) částky ve výši 900 Kč,
-) částky ve výši 2 600 Kč,
-) smluvního poplatku z prodlení 0,1% denně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení,
-) úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady: -) částky ve výši 3 204 Kč, -) částky ve výši 900 Kč, -) částky ve výši 2 600 Kč, -) smluvního poplatku z prodlení 0,1% denně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou soudu dne datum domáhá zaplacení částky 3 000 Kč s poplatkem ve výši 3 204 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 900 Kč. Svou žalobu odůvodnila tak, že poskytla žalované dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 204 Kč a to nejpozději do datum. Žalobkyně a žalovaná si dále sjednaly dle čl. 7 a 7.3. smlouvy o spotřebitelském úvěru, že pro případ porušení smluvních povinností bude žalobkyně žalované účtovat smluvní pokutu ve výši 450 Kč, s tím, že žalobkyně žalované naúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 900 Kč, což odpovídá 30% jistiny. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to provedením její lustrace v příjmení, insolvenčním rejstříku a registru úvěrů REPI a zjistila, že žalovaná pravidelně měsíčně vynaloží částku 1 008 Kč na splátky svých finančních závazků. Totožnost žalované pak byla ověřena pomocí ověřovací platby a z kopie občanského průkazu. Žalobkyně dále zjistila průměrné měsíční příjmy žalované ve výši 21 136 Kč a výdaje ve výši 11 340 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak do dnešního dne ničeho, ani přes zaslané výzvy žalobkyně, neuhradila. Žalobkyně v souvislosti s upomínáním žalované této dále naúčtovala v souladu s čl. 7 smlouvy o úvěru náhradu vynaložených nákladů za zaslání upomínek a to ve výši 450 Kč a 650 Kč, a dále v souvislosti s předáním pohledávky k inkasnímu řízení byla žalované naúčtována náhrada nákladů na toto pověření dle číslo smlouvy o úvěru a to ve výši 1 500 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby žalobkyní naposledy vyzvána k úhradě svého dluhu dopisem ze dne datum.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Žalovaná s žalobkyní uzavřely dne datum prostřednictvím elektronické komunikace na dálku (internetu) smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla převodem na bankovní účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, jejímž majitelem byla v době poskytnutí právě žalovaná / viz smlouva na č. l. 14-18 spisu, výpisy u účtu na č. l. 19 spisu a sdělení banky na č. l. 48 spisu/. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s poplatkem ve výši 3 204 Kč a to nejpozději do datum. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu prostřednictvím dopisu ze dne datum. Žalovaná netvrdila, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum vázána, když namísto podpisu žalované na místě ve smlouvě k tomu určeném je uvedena pouze IP adresa, ze které nelze projev vůle žádným způsobem jednoznačně určit, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanými platbami, kopií občanského průkazu žalované a s předsmluvními informacemi, které měly být rovněž digitálně podepsány dne datum (na místě podpisu rovněž uvedena pouze IP adresa).
7. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž přenechala žalobkyně žalované jistinu ve výši 3 000 Kč a žalované měla vzniknout povinnost poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, ale v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být smlouvu vázána, tedy nebylo zde prokázáno samotné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které měly být žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši shora uvedené. Soud tedy posoudil věc ve vztahu k částce 3 000 Kč (poskytnutá jistina) dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení má soud za prokázané, že na bankovní účet žalované žalobkyně odeslala finanční prostředky ve výši 3 000 Kč /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 19 spisu/. Žalované tak vznikla povinnost toto plnění, získané bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, má povinnost vrátit žalobkyni celé bezdůvodné obohacení ve výši 3 000 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.) Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
8. Ve zbylém rozsahu, tedy co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 3 204 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, jakož i smluvní pokuty ve výši 900 Kč a smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, zamítl a to z důvodu, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, jak je uvedeno výše (výrok II. tohoto rozsudku).
9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla nejdříve vyzvána k vrácení dluhu dopisem ze dne datum. Uvedený dopis byl žalované odeslán téhož dne a ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne datum, splatnost dluhu tedy nastala dnem datum. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle zapůjčené jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což zde činí 8,25 % ročně. Jelikož však žalobkyně požadovala uložit žalované povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 20. 9. 2021, soud žalobu ve zbytku požadovaných úroků žalobu zamítl tak, jak je rovněž uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, či nález název soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.