Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 52/2022-41
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 15 031,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15 031,21 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 15 031,21 Kč od 4.10.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 225,70 Kč a dále úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 15 031,21 Kč od 19.5.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15 031,21 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 15 031,21 Kč od 4.10.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 225,70 Kč a dále úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 15 031,21 Kč od 19.5.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 15.7.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 15 031,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 225,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 133,61 Kč, úrok 16,9 % ročně z částky 15 031,21 Kč od 19.5.2020 do zaplacení a 10% roční úrok z prodlení z částky 15 031,21 Kč od 19.5.2020 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla dne 7.7.2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo na základě které poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši 26 000 Kč za úrok 16,9 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši 1 300 Kč, vždy 11. den každého kalendářního měsíce. Žalovaná nedodržela svůj závazek splátek poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobce využil svého práva a prohlásil dne 3.10.2019 celý úvěr za okamžitě splatný.
2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 7.7.2017 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované úvěr do výše 26 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěru, tj. ve výši 1 300 Kč, vždy každého 11. dne v kalendářním měsíci. Výpisem z úvěrového úču vedeného u žalobce bylo zjištěno, že dne 7.7.2017 byla žalované poskytnuta částka ve výši 26 000 Kč. Dopisem ze dne 5.10.2019 sdělil žalobce žalované, že ode dne 3.10.2019 je zbývající část poskytnutého úvěru splatná a činí 27 949 Kč. Dopis byl odeslán žalované dne 8.10.2019. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 22.5.2020, odeslanou téhož dne, vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 15 434,83 Kč. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši 11 267 Kč, výdaje 0 Kč. Žalobce stanovil životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 5 676 Kč.
4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).
5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru ze dne 7.7.2017 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 o. z.). Žalobcem učiněné posouzení úvěruschopnosti klienta stanovením životních výdajů žalované podle interního ekonomického modelu neobsahuje žádné konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalované, o jejích skutečných majetkových poměrech.
6. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (půjčku, zápůjčku).
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 031,21 Kč. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v druhém pololetí r. 2019 2 %, a proto úrok z prodlení byl od 4.10.2019 přiznán ve výši 10 % ročně.
12. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 225,70 Kč a dále úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 15 031,21 Kč od 19.5.2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl.
13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci nepatrný neúspěch, a proto mu byla přiznána plná náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.
14. Náhrada nákladů řízení se skládá z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu) a z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 1 452 Kč Celkem činí náhrada nákladů řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, částku 2 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).