Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 120/2022-22
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 27. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 1 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 3. 2018 do 26. 12. 2020 z částky 2 000 Kč a dále ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 628 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 496 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 27. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 1 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 3. 2018 do 26. 12. 2020 z částky 2 000 Kč a dále ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 628 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 496 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 1. 2022 domáhá po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 30. 1. 2018 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 1. 3. 2018 a to včetně sjednaného úroku 18 Kč, administrativního poplatku 660 Kč. Žalobkyně se dále domáhá poplatku 1 950 Kč za odeslání upomínek. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky 2 678 Kč, kterou žalobkyně požaduje kapitalizovanou za období od 2. 3. 2018 do 10. 3. 2019 ve výši 1 000 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 11. 2020. Žalovaná nezaplatila ničeho žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci a žalobkyně se tedy žalobou domáhá uvedených částek a dále zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na 27. 6. 2022 se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena dne 22. 4. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:
4. Dne 30. 1. 2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 1. 3. 2018 a to včetně sjednaného úroku 18 Kč a administrativního poplatku 660 Kč. Informace o úvěru byly žalované poskytnuty na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 30. 1. 2018, obchodních podmínek předchůdce žalobkyně, z předsmluvní informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně)
5. Dne 9. 11. 2020 byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 9. 12. 2020, který jí byl odeslán dne 11. 12. 2020, a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky 6 556,23 Kč do deseti dnů od obdržení dopisu. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 11. 2020, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 12. 2020 včetně podacího archu)
6. Žalovaná byla znovu vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 25. 11. 2021 (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 25. 11. 2021 včetně podacího archu)
7. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci cokoliv uhradila.
8. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:
9. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 30. 1. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 2 000 Kč.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
13. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnil. Právní předchůdce žalobkyně ani neprovedl lustraci žalované v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámil se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalované. Právní předchůdce žalobkyně tak úvěr žalované vyplatil, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované jakýmkoliv způsobem ověřil a soud má tedy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně na splnění této povinnosti zcela rezignoval.
14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.
15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla vyplacena částka ve výši 2 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni částku 2 000 Kč vydat.
18. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení však soud určil den následující po uplynutí desetidenní lhůty stanovené k úhradě dluhu právním předchůdcem žalobkyně v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 12. 2020. To bylo žalované odesláno dne 11. 12. 2020 a platí ohledně něj domněnka doby dojití ve smyslu § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 16. 12. 2020. Žalovaná tedy měla dluh uhradit nejpozději do 26. 12. 2020 a od následujícího dne je v prodlení a žalobkyni tedy náleží úrok z prodlení v zákonné výši.
19. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 496 Kč, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
21. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.