Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 62/2022-75
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 53 177,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:
- částky 13 177,20 Kč,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 53 177,20 Kč od 31. 7. 2021 do 3. 9. 2021,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 177,20 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 525,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení: - částky 13 177,20 Kč, - zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 53 177,20 Kč od 31. 7. 2021 do 3. 9. 2021, - zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 177,20 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 525,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila dne 15. 11. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 53 177,20 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 53 177,20 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději dne 30. 7. 2021. Žalovanému byl úvěr vyplacen na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný však úvěr ani z části nesplatil. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, příjmení, NRKI a BRKI a z prohlášení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem a je schopný úvěr splatit. Příslušenství sestává toliko ze zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný v elektronické formě dne datum projevil vůli uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky ve výši 10,50 % měsíčně dle obchodních podmínek v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. RPSN činila 231,39 %. Podle čl. VI bod 2 všeobecných obchodních podmínek měla právní předchůdkyně žalobkyně právo prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě, kdy by byl žalovaný v prodlení s úhradou se splacením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíců nebo se dostal do prodlení se splacením více než 2 splátek /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 20 – 22 spisu, obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně na č. l. 13 – 16 spisu, žádost o úvěr na č. l. 12 spisu, standartní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 17 – 19 spisu, kopie OP na č. l. 58 – 59 a 65 spisu/. Žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal celkem 40 000 Kč, když dne 1. 4. 2021 mu byla zaslána na jeho bankovní účet 3 x částka po 10 000 Kč a dne 2. 4. 2021 mu byla zaslána částka 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále za žalovaným eviduje z uvedené úvěrové smlouvy dluh ve výši 12 427,20 Kč představující dlužné úroky a částku 750 Kč představující náhradu účelně vynaložených nákladů (250 Kč × 3) /viz výpis čerpání na č. l. 24 spisu, potvrzení o provedené platbě na č. l. 61 – 64 spisu, sdělení banky na č. l. 70-71 spisu/. Na majetek žalovaného bylo v období od roku 2008 do roku 2018 nařízeno celkem 5 exekucí. V období od roku 2021 do současnosti bylo na majetek žalovaného nařízeno taktéž celkem 5 exekucí /viz výpis věcí pro osobu žalovaného/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 27. 1. 2020 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 25 – 36 spisu/. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno společně s předžalobní výzvou ze dne 26. 8. 2021, které mu byly odeslány téhož dne /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 23 spisu, výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 23 p. v. spisu, podací lístek na č. l. 11 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a právní předchůdkyně žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem finanční částka v celkové výši 40 000 Kč, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně totiž neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně jakkoli zjišťovala či ověřovala aktuální majetkovou situaci žalovaného z hlediska jeho pravidelných měsíčních příjmů a výdajů. Stejně tak nebylo nijak podloženo tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovaného před uzavřením smlouvy v dostupných databází ISIR, příjmení, příjmení, NRKI a BRKI. příjmení se spíše zdá jako pravdivý, neboť již jen z úřední činnosti zdejšího soudu je zřejmé, že žalovaný měl před uzavřením smlouvy celou řadu závazků po splatnosti, které byly v mnoha případech vymáhány v exekučním řízení. Aktuálně žalovaný v databázi zdejšího soudu ISAS figuruje v celkem 44 soudních řízení.
14. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů ohledně příjmů a výdajů žalovaného v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
15. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).
16. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je tak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, přičemž žalovaný na tento dluh dosud ničeho neuhradil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na kterou byla pohledávka řádně postoupena, částku 40 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 13 177,20 Kč (smluvní úroky ve výši 12 427,20 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč), žalobu zamítl, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.
17. Pokud jde o uplatněné příslušenství, v tomto případě soud žalobě vyhověl pouze částečně. Splatnost závazku z titulu bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala poprvé žalovaného k úhradě až v předžalobní výzvě ze dne 26. 8. 2021, která byla téhož dne žalovanému odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, a to ve lhůtě tří dnů, což soud vykládá jako ve lhůtě tří dnů ode dne doručení. Výzva byla žalovanému doručena podle domněnky doby dojití upravené v § 573 o. z. dne 31. 8. 2021 (tj. třetí pracovní den ode dne odeslání). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení tak nastala dne 3. 9. 2021. Ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou dluhu v prodlení a žalobkyni náleží proto též podle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému také povinnost uhradit žalobkyni úrok z prodlení z přiznané částky bezdůvodného obohacení ve výši 40 000 Kč od 4. 9. 2021 do zaplacení. Ve zbytku byl nárok na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 525,40 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). příjmení náhrada nákladů by činila 15 050,80 Kč a skládala by se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 128 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 3 260 Kč, tedy ve výši 9 780 Kč (příprava a převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby), z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 a.t., tj. ve výši 900 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad ve výši 2 242,80 Kč (21 % z 10 680 Kč) podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř..
19. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.