Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 19/2022-32
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 95.646 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 42.436 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 42.436 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobce se v částce 53.210 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.732,89 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.637,19 Kč, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 39.000 Kč od 30.11.2019 do 14.5.2020, s 21,27% úrokem ročně z částky číslo od 30.11.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.301,98 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.974,36 Kč, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 21.344,43 Kč od 30.11.2019 do 14.5.2020, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 17.908,43 Kč od 15.5.2020 do zaplacení a s 23,72% úrokem ročně z částky 21.344,43 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 42.436 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 42.436 Kč od 15.5.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 53.210 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.732,89 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.637,19 Kč, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 39.000 Kč od 30.11.2019 do 14.5.2020, s 21,27% úrokem ročně z částky [číslo] od 30.11.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.301,98 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.974,36 Kč, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 21.344,43 Kč od 30.11.2019 do 14.5.2020, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 17.908,43 Kč od 15.5.2020 do zaplacení a s 23,72% úrokem ročně z částky 21.344,43 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, následně postoupenou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 95.646 Kč s příslušenstvím, neboť dne 21.12.2017 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost právnická osoba s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl věřitel žalované částku 39.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.630 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 7.800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 20.280 Kč, to vše prostřednictvím 78 týdenních splátek po 945 Kč, při splatnosti poslední splátky 20.6.2019. Žalovaná své povinnosti plynoucí ze smlouvy neplnila a za dobu trvání smluvního vztahu zaplatila toliko 5.780 Kč. Dne 7.10.2017 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost právnická osoba s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 10.000 Kč, to vše prostřednictvím 58 týdenních splátek po 750 Kč, při splatnosti poslední splátky 17.11.2018. Své povinnosti plynoucí ze shora citované smlouvy však řádně a včas neplnila, s úhradou dluhu se dostala do prodlení a za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatila věřiteli toliko 15.784 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 21.12.2017 číslo kartou zákazníka, žádostí o půjčku ze dne 21.12.2017, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019, evidencí předpisů a plateb, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 7.10.2017 číslo kartou zákazníka, žádostí o zápůjčku z téhož dne, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 a výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7.5.2020, ze kterých soud zjistil, že dne 21.12.2017 uzavřela společnost právnická osoba jako věřitel s žalovanou jako zákazníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl věřitel žalované částku 39.000 Kč na dobu určitou v délce 78 týdnů. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit při řádném splácení žalobci jistinu ve výši 39.000 Kč, dále úrok ve výši 6.630 Kč, administrativní poplatek ve výši 7.800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso 20.280 Kč, tedy celkem 73.710 Kč v 78 týdenních hotovostních splátkách po 945 Kč, při splatnosti poslední splátky dnem 20.6.2019. Z karty zákazníka soud zjistil, že finanční situace žadatelky - žalované byla věřitelem vyčíslena v části měsíčních příjmů ve výši 18.868 Kč a v části měsíčních výdajů ve výši 13.204 Kč, při použitelném příjmu 5.664 Kč ulice výdaje byly vyčísleny toliko v rozsahu výdajů na bydlení ve výši 5.204 Kč, osobní výdaje ve výši 5.000 Kč a splátky ve výši 3.000 Kč. Dne 7.10.2017 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi týmiž účastníky, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 25.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, a to na dobu trvání spotřebitelského úvěru ve výši 38 týdnů. Spolu s poskytnutou jistinou se žalovaná zavázala vrátit při řádném splácení věřiteli vedle poskytnuté jistiny i úrok ve výši 3.500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 10.000 Kč a poplatek ve výši 5.000 Kč, tedy celkem 43.500 Kč, a to prostřednictvím 58 týdenních hotovostních splátek ve výši 750 Kč. Z karty zákazníka bylo soudem zjištěno, že celkové příjmy žalované představují 24.534 Kč a celkové měsíční výdaje 13.881 Kč z toho na bydlení 9.881 Kč a osobní výdaje 4.000 Kč, což představuje použitelný příjem 10.653 Kč. Podáním ze dne 29.11.2019 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, a to na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Podáním ze dne 7.5.2020 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky nejpozději do 14.5.2020.
4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.
5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 7.10.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo dne 21.12.2017 další smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 64.000 Kč.
13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).
14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/2018, kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na nesplnění povinnosti shora uvedené, má tato v důsledku i význam pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka samotného, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/18 soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust § 588 o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/18 či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 42.436 Kč, která byla žalované prokazatelně poskytnuta a žalovanou dosud nevrácena / (39.000 Kč + 25.000 Kč) 64.000 Kč - (5.780 Kč + 15.784 Kč) 21.564 Kč Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci částku 42.436 Kč, neboť dle ust. § 2991 o.z. se žalovaná na úkor žalobce obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud tak vyhověl žalobě nejen v jistině, ale i v příslušenství pohledávky ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s vládním nařízení č. 351/2013 Sb., kdy prvý den prodlení soud odvozuje ode dne následujícího po dni, jež byl stanoven jako krajní mez pro zaplacení dlužné částky v písemné výzvě ze dne 7.5.2020. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná byla ve věci zcela pasivní, neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči ní z hlediska hmotněprávního je nedůvodný.
15. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících nárocích žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobce jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud v daném případě shledal, že úspěšná v tomto sporu byla žalovaná, a to v rozsahu 55%, zatímco neúspěšná byla v rozsahu 45%. Při odpočtu neúspěchu od úspěchu představuje míra úspěšnosti v nákladech řízení 10%. Jelikož však žalované dosud žádné náklady nevznikly, soud tak rozhodl, že žádnému z účastníků nepřiznal jinak účelně vynaložené náklady tohoto řízení.
17. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.