Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 94/2022-31
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 435,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 011 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 5 424,85 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 736,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 243 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 435,85 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 5 424,85 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 9 092,85 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 011 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 5 424,85 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 736,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 243 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 435,85 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 5 424,85 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 9 092,85 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ věřitel“), zaplacení částky 12.435,85 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo uzavřené dne datum poskytla žalovanému úvěrový limit v částce 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky a poplatky. Žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel a věřitel proto prohlásil úvěr za splatný s tím, že žalovaný na jistině zůstal dlužen částku 9.092,85 Kč, s jejímž zaplacením se dostal do prodlení. Žalobkyně tvrdila, že jí byla pohledávka postoupena a ke dni postoupení žalovaný uhradil částku 2.770 Kč, dále již nebylo hrazeno ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 9.092,85 Kč jako dlužné jistiny, částku 3.343 Kč jako dlužné poplatky, kapitalizované úroky ve výši 1.243 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 736,60 Kč, tedy částku 12.435,85 Kč Smluvní úrok ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny požadovala žalobkyně od datum do zaplacení. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má pracovní poměr na dobu určitou, střední odborné vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě, má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 11.052 Kč a celkový příjem jeho domácnosti je 22.000 Kč z jednoho zdroje příjmů. Nezbytné měsíční náklady vyčíslil na částku 0 Kč, srážky ze mzdy uvedl ve výši 0 Kč, jiné měsíční splátky také uvedl ve výši 0 Kč, počet vyživovaných osob 0. Z přílohy žádosti soud zjistil, že u věřitele měl žalovaný v té době dluh ve výši 60.000 Kč z titulu„ příjmení příjmení“ a jeho měsíční splátky činily 1.255,70 Kč.
4. Z potvrzení o výši příjmu ze dne datum soud zjistil, že za poslední 3 měsíce činil průměrný měsíční příjem žalovaného 11.052 Kč a pracovní poměr byl na dobu určitou do datum.
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne datum má soud za prokázané, že mezi věřitelem a žalovaným bylo písemně dohodnuto, že věřitel poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit i s úroky ve výši 22,99 % ročně ve splátkách. Žalovaný byl oprávněn opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce, a to prostřednictvím kreditní karty. Součástí smlouvy byly i všeobecné produktové a základní produktové podmínky a sazebník.
6. Z výpisu ke kreditní kartě soud zjistil, že žalovaný v období od datum do datum čerpal finanční prostředky v celkové částce 9.781 Kč a uhradil splátky v částce 2.770 Kč.
7. Ze dopisu ze dne datum soud zjistil, že věřitel sepsal výzvu pro žalovaného k úhradě do datum.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.
9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávek.
10. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
19. V projednávané věci po provedeném dokazování soud uzavřel, že věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to porovnáním příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Věřitel sice zjistil příjem žalovaného, který byl ověřen potvrzením zaměstnavatele žalovaného, ovšem věřitel z jeho obsahu ve spojení se skutečností, že žalovaný má u věřitele další závazky nevyvodil příslušné závěry, tedy existenci pochybností o schopnosti žalovaného splácet další dluhy. Žalobkyně měla vzít v úvahu, že žalovaný má pracovní smlouvu na dobu určitou do datum a nemá tedy za dobu splácení zajištění příjem, navíc se jedná o příjem ve výši minimální mzdy. Dále měl věřitel přihlédnout i k tomu, že žalovaný má u něho již další dluhy ve výši 60.000 Kč a splácí cca 1.200 Kč měsíčně. Této skutečnosti věřitel žádnou pozornost evidentně nevěnoval a zcela rezignoval na zjišťování a ověřování výše nezbytných pravidelně se opakujících výdajů žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl nulové částky u veškerých výdajů, což samo o sobě svědčilo o nevěrohodnosti tohoto prohlášení žalovaného. Věřitel nepostupoval s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě zjistil, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr hradit dohodnuté splátky. Věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, že uvedené informace o výdajích žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. Dále pak nebylo ani tvrzeno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházela z jakýchkoliv jiných relevantních dokladů, např. výpisů z bankovního účtu, doklady SIPO a úvěrové smlouvy. Již věřitelem zjištěné skutečnosti o poměrech žalovaného přitom samy o sobě svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet, a to zejména s ohledem na výši jeho tvrzených příjmů za současné existence dalších závazků.
20. Výdaje i příjmy žalovaného tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
21. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 9.781 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil pouze částku 2.990 Kč, když další úhrady žalovaný netvrdil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již 2.770 Kč, zbývá mu k úhradě 7.011 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 7.011 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne datum, vyzván k jejímu okamžitému zaplacení. Dřívější zaslání výzvy k plnění nebylo prokázáno. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 9,75% p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků (poměřováno včetně příslušenství) zhruba totožný. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.