Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 56/2022-112
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného jméno příjmení, advokátem
AK sídlem adresa, obec část obce
proti
žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 42 274,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 39.931,34 Kč, spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 39.931,34 Kč, od datum do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 11 311,50 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2.342,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.866,40 Kč, od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 809,57 Kč, od datum do datum, 16,9 % úroku ročně z částky 39.931,34 Kč, od datum do zaplacení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 39.931,34 Kč, spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 39.931,34 Kč, od [datum] do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 11 311,50 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2.342,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.866,40 Kč, od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 809,57 Kč, od [datum] do [datum], 16,9 % úroku ročně z částky 39.931,34 Kč, od [datum] do zaplacení.
1. Žalobou, podanou k soudu dne datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 42 274,31 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že právnická osoba, jeho právní předchůdce, uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingového úvěru číslo dne datum, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Na základě této smlouvy poskytla banka žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle smlouvy zavázal platit úrok ve výši 16,9 % ročně a dále poplatky dle smlouvy dle platného ceníku. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. V souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Dle smlouvy o úvěru má banka právo v případě, že dojde k prodlení žalovaného se splácením poskytnutého úvěru zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy banky k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila banka svého práva a prohlásila dne datum celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma řádnými splátkami. Žalovaný proto, s ohledem na výše uvedené, dluží žalobci částku ve výši 39 931,34 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 2 342,97 Kč, částku 2 866,40 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 16,9 % ročně, počítaného z aktuální jistiny úvěru od datum do datum, částku ve výši 809,57 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne datum do datum, a dále smluvní úrok 16,9 % z částky 39 931,34 Kč od datum do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení 10 % z částky 39 931,34 Kč od datum do zaplacení. Aktivní legitimaci ve sporu žalobce odvíjí od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, která byla uzavřena mezi žalobcem a právnická osoba Žalobce žalovaného k úhradě dluhu opakovaně vyzýval, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobce zaslané předžalobní výzva k úhradě dluhu v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř.
2. Ve věci byl dne datum rozhodnutí, pod číslo jednací název soudu, kam byl návrh žalobce původně předložen, vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto tento elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušil a usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil soudu podepsanému.
3. Na ústním jednání, které ve věci bylo nařízeno na den datum, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný se z ústního jednání omluvil a z ústního jednání se omluvil rovněž právní zástupce žalobce. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.
4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, která byla sepsána dne datum, bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, přičemž v této žádosti uvedl o své osobě základní údaje, zaměstnavatele a svůj průměrný měsíční příjem, který v té době dosahoval výše 16 315 Kč. Výdaje v této žádosti žalovaného nebyly uvedeny. Dalším listinným důkazem byl záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, sepsaný a podepsaný datum a následně byla soudu předložena smlouva o revolvingovém úvěru – anonymizována tři slova. Tato smlouva byla uzavřena datum. Touto smlouvou právnická osoba, poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 35 000 Kč, žalovaný se zavázal platit pravidelné měsíční splátky ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, to je ve výši 1 750 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude tato smlouva uzavřena. Splátky měly být žalovanému strhávány z účtu, jehož číslo bylo uvedeno ve smlouvě pod bodem 3,2. Byla dohodnuta úroková sazba dle právnická osoba, přičemž ke dni uzavření této smlouvy činila 16,9 % ročně. Dne datum byl uzavřen dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru, ze kterého vyplynulo, že úvěrový rámec byl navýšen na 40 000 Kč a splátka žalovaného na 2 000 Kč. Z příkazu k úhradě – potvrzení o realizování úhrady ze dne datum, bylo zjištěno, že na účet žalovaného, uvedený v smlouvě, byla převedena částka 35 000 Kč právě datum. Dalším listinným důkazem bylo rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum, kdy žalobce dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu, který ke dni datum činil 43 892 Kč. Soudu byla rovněž předložena předžalobní výzva právního zástupce žalobce ze dne datum, včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (poštovní podací arch).
5. K aktivní legitimaci žalobce tento předložil oznámení o postoupení pohledávky, adresované žalovanému dne datum, včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (poštovní podací arch). Soudu byla rovněž předložena smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum.
6. Na zjištěný skutkový stav je možné aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., dále zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelského úvěru a o změně některých zákonů.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy, s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, zabýval tím, zda smlouvou o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda věřitel před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018, v němž jsou zřejmé základní principy, za kterých by měl soud, při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří k témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupných informací, jakými jsou například státem publikované údaje o životním existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ), a tyto porovnat se známým nebo od spotřebitele zjištěnými informaci o jeho příjmech a výdajích.
12. V průběhu dokazování nebylo soudem zjištěno, že by právní předchůdce žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval úvěruschopnost žalovaného. V žádosti o poskytnutí úvěru byly pouze základní údaje o žalovaném a příjmy. Nebyly v něm uvedeny žádné pravidelné či nepravidelné měsíční výdaje žalovaného, osobní poměry, nebyly v něm uvedeny případné splátky dalších dluhů. Soud má za to a uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelského úvěru ve spojení s § 580 a 588 o.z. Žalobce, respektive jeho právní předchůdce, poskytl na základě smlouvy a dodatku k ní žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, což žalovaný nerozporoval, takže v této výši se na úkor nyní žalobce bezdůvodně obohatil. Pokud se jedná o výši jistiny, soud vychází z toho, co žalobce uvedl v žalobě, že se jedná o nesplacenou částku ve výši 39 931,34 Kč, což opět žalovaný nerozporoval. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě této částky, a vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal žalobci nárok na příslušenství pohledávky dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Splatnost pohledávky byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný uvedl, že u žalobce požádal o pravidelné měsíční splátky ve výši 2 500 Kč a tyto si se žalobcem předjednal. Žalobce s těmito souhlasil, takže soud zavázal žalovaného k úhradě dluhu, včetně nákladů řízení žalobce v pravidelných měsíčních splátkách.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého účastníku, i když měl ve věci úspěch jen částečný, může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. Vzhledem k tomu, že žalobce měl úspěch jen v nepatrné části, soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení úspěšnějšího žalobce spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 692 Kč a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládaly ze 2 úkonů právní služby á 2 820 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, které spočívaly v převzetí a přípravě právního zastoupení a podané žalobě a v jednom úkonu právní služby ve výši 1 410 Kč, který spočíval v předžalobní výzvě právního zástupce žalobce (§ 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky). Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny o 3 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH ve výši 1 669,50 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Náklady žalobce dosáhly výše 11 311,50 Kč, k jejíž úhradě soud zavázal žalovaného.
14. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.