Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 229/2021-99

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 8 635,41 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 277,63 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 22. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 1 357,78 Kč, úroku ve výši 691,05 Kč, úroku ve výši 18 % ročně z částky 8 110,41 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 52,65 Kč, úroku z prodlení z částky 8 635,41 Kč od 24. 10. 2019 do 21. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 1 357,78 Kč od 22. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 277,63 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 22. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 1 357,78 Kč, úroku ve výši 691,05 Kč, úroku ve výši 18 % ročně z částky 8 110,41 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 52,65 Kč, úroku z prodlení z částky 8 635,41 Kč od 24. 10. 2019 do 21. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 1 357,78 Kč od 22. 10. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení v této věci byl nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy uzavřené dne 18. 12. 2018 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost uzavřela dne 18. 12. 2018 se žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku (v rámci internetového bankovnictví) smlouvu nazvanou Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč převodem na jeho běžný účet. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok v sazbě 18 % ročně, poplatky uvedené v produktových podmínkách a poplatek za sjednané pojištění schopnosti splácet, to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 544,24 Kč splatných vždy k 1. dni v měsíci, počínaje 1. 1. 2019. Žalovaný přes zasílané upomínky uhradil toliko 2 722,37 Kč. Z tohoto důvodu společnost prohlásila celý zůstatek poskytnutého úvěru splatným ke dni 21. 10. 2019. Společnost pak smlouvou ze dne 19. 8. 2020 postoupila žalobkyni soubor pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 28. 8. 2020.

3. Na projednávaný případ nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

4. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

5. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z jeho příjmů ve výši 20 537 Kč měsíčně, které měla ověřené z výpisů z jeho běžného účtu, který vedla. Dále pak zohlednila měsíční splátky úvěrů, které jí žalovaný splácel po 8 825,18 Kč měsíčně. Ohledně výdajů pak vycházela z částky životního minima a historických dat ČSÚ. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně zkoumala, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba konstatovat, že vedla-li žalobkyně pro žalovaného jeho běžný účet, nebylo důvodu vycházet z nějakých historických dat Českého statistického úřadu a stačilo nahlédnout na pohyby na účtu žalovaného. Pokud by tak učinila, měla by ucelenou představu o finanční situaci žalovaného, přičemž za situace, kdy měl žalovaný na splátky poskytnutých úvěrů (včetně úvěru projednávaného v tomto případě) vynakládat již téměř polovinu svých příjmů (příjmů pouze deklarovaných, neboť žalobkyně jejich tvrzenou výši soudu nikterak nedoložila), považuje soud tento postup za více než vhodný. Žalovaný evidentně nebyl schopen své závazky dlouhodobě splácet, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně významně napomohla (veškeré právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuté úvěry jsou předmětem žalob podaných u zdejšího soudu). S ohledem na uvedené nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

6. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 2 722,37 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 7 277,63 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného a jeho výše, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 20. 10. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 21. 10. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 22. 10. 2021 do prodlení.

7. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 277,63 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 22. 10. 2021 do zaplacení ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

8. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 1 357,78 Kč, úroku ve výši 691,05 Kč, úroku ve výši 18 % ročně z částky 8 110,41 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 52,65 Kč, úroku z prodlení z částky 8 635,41 Kč od 24. 10. 2019 do 21. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 1 357,78 Kč od 22. 10. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.