Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
6 C 69/2022-56
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 000 Kč
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 160 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 130 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 110 Kč.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 500 Kč 25. 6. 2019 do 11. 6. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 500 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:
-) částku 3 500 Kč,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 500 Kč od 25. 6. 2019 do 11. 6. 2021,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 500 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 160 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 130 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 110 Kč. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 500 Kč 25. 6. 2019 do 11. 6. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 500 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku: -) částku 3 500 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 500 Kč od 25. 6. 2019 do 11. 6. 2021, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 500 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud dne 25. 11. 2021 s žalobou, kterou se vůči žalované domáhala zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se uvedené prostředky zavázala uhradit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 6 900 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Splatnost poslední splátky nastala dnem 24. 6. 2019. Žalovaná úvěr čerpala, nedodržela však podmínky splácení, když celkově právní předchůdkyni uhradila toliko částku 6 500 Kč. Splatnost dluhu pak nastala nejpozději dnem 24. 6. 2019. Pohledávka za žalovanou byla postupně smlouvami o postoupení pohledávky postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Uplatněná pohledávka ve výši 15 000 Kč ze shora popsaného titulu je pak tvořena dlužnou jistinou ve výši 10 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, která je požadována v kapitalizované podobě ve výši 5 000 Kč (tj. za období od 25. 6. 2019 do 6. 11. 2020). Příslušenství sestává ze smluvního úroku ve výši 160 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 130 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 110 Kč a zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny 10 000 Kč, a to jednak v kapitalizované podobě ve výši 1 915,27 Kč za období od 25. 6. 2019 do 11. 6. 2021 a jednak v běžící podobě za období od 20. 7. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Dne 18. 3. 2022 žalobkyně v reakci na výzvu soudu, nechť je připravena na jednání soudu tvrdit a prokázat řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, doručila soudu své vyjádření, v němž žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do části uplatněného nároku uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy do částky 5 000 Kč odpovídající kapitalizované smluvní pokutě a částky 400 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 160 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 130 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 110 Kč. Dále se proto žalobkyně domáhá toliko částky ve výši 10 000 Kč (tj. celá jistina úvěru) spolu se zákonným úrokem z prodlení. Částečné zpětvzetí žalobkyně odůvodnila tím, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované, a proto žalobkyně přistoupila k revizi žalobního návrhu.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne datum smlouvu číslo. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Poplatek za uzavření smlouvy činil 0 Kč, přičemž ve smlouvě je uvedeno, že v případě třetí a každé následující smlouvy o úvěru je poplatek nulový. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč a smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 25,85 % ročně. Žalovaná se tak zavázala vrátit poskytnutou částku s celkovými náklady úvěru ve výši 6 900 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Dle článku IV. smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 13 měsíců 189,38 %. V článku V. odst. 4 smluvních podmínek byla pro případ prodlení žalované s úhradou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení /viz smlouva o úvěru na č. l. 31 - 32 spisu, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 33 – 34 spisu, předpis splátek na č. l. 29 spisu/. Smlouva o úvěru byla sjednána na podkladě žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v němž žalovaná uvedla, že je rozvedená, bydlí v nájmu a je jedinou výdělečně činnou osobou v domácnosti. Žalovaná toho času měla pracovat jako vrátná u společnosti právnická osoba, IČO, a to na dobu neurčitou. Dle formuláře žádosti činil čistý měsíční příjem žalované 14 297 Kč. Měsíční výdaje představovaly celkem částku 6 900 Kč a sestávaly se z nákladů na bydlení 3 900 Kč a nákladů na stravování ve výši 3 000 Kč /viz žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 36 spisu/. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na tento svůj dluh celkem částku 6 500 Kč, která odpovídá 5 řádným splátkám /viz tvrzení žalobkyně, úvěrový výpis na č. l. 30 spisu/. Pohledávka za žalovanou přešla na společnost právnická osoba, IČO, a to v důsledku prodeje části závodu právní předchůdkyně žalobkyně tvořeného divizí spotřebitelských úvěru na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 /viz notářský zápis o převodu části závodu na č. l. 15 – 16 spisu/. Následně byla předmětná pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupena ze společnosti právnická osoba, na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 18 – 25 spisu, potvrzení o úhradě kupní ceny na č. l. 17 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 13 spisu/. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou /viz výzva před podáním žaloby na č. l. 14 spisu, podací arch na č. l. 27 – 28 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Soud pak, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, jej zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud nejprve vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby postupoval v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). Soud poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud vzal za prokázané, že vůle žalované a právní předchůdkyně žalobkyně směřovala k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti finanční částka 10 000 Kč, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně totiž neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Právní předchůdkyně žalobkyně sice alespoň rámcově (tj. pouze na základě tvrzení samotné žalované) zjistila příjmy žalované, které v době poskytnutí úvěru činily pouze částku 14 297 Kč, tedy částku pohybující se na samé hranici minimální mzdy, nezajímala se však nijak podrobně o výdaje žalované. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) si vystačila s tvrzením žalované, že bydlí sama v nájmu, přičemž její celkové náklady na bydlení činí 3 900 Kč. Dále pak vycházela pouze z výdajů žalované na stravu ve výši 3 000 Kč. Celkové výdaje žalované tak měly činit pouze částku 6 900 Kč, což soud považuje s ohledem na běžný chod věci zcela nepravděpodobné. Rovněž z textu samotné smlouvy vyplývá, že si žalovaná měla již od právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně zapůjčit finanční prostředky, když poplatek za uzavření smlouvy byl nulový. O to více měla být úvěruschopnost žalované zkoumána.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů ohledně výdajů žalované v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
17. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).
18. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná již uhradila žalobkyni (potažmo její právní předchůdkyni) celkem 6 500 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč (10 000 Kč – 6 500 Kč) a ve zbývající částce žalobu zamítl.
19. Vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti dané smlouvy, je pak neplatné i ujednání o splatnosti dluhu. V takovém případě je pak dle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. Avšak vzhledem k tomu, že žalovaná si na základě rozpisu splátek a na základě znění smlouvy o úvěru musela být velmi dobře vědoma, že splatnost celého dluhu nastane nejpozději dne 24. 6. 2019, tj. datum splatnosti poslední splátky, soud uzavřel, že již ode dne následujícího, tedy od 25. 6. 2019 je žalovaná v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila, tedy nejprve za období od 25. 6. 2019 do 11. 6. 2021 a dále v běžící podobě od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to však pouze z přiznané výše bezdůvodného obohacení ve výši 3 500 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zákonný úrok z prodlení zamítnut.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení.
21. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.