Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 32/2022-75
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO,
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení,
Sídlem adresa žalobkyně,
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne 21. 8. 1988,
bytem ulice a číslo, PSČ obec, adresa pro doručení ulice a číslo, obec a číslo 01
o 53.137 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se o zaplacení částky 46.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 46.450 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, částky 6.687,44 Kč, s úrokem ve výši 95,91% ročně z částky 30.225,66 Kč od 30. 7. 2021 do 22. 8. 2021 ve výši 1.836,24 Kč, s úrokem 8,25% ročně z částky 30.225,66 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 7. 2021 dosáhne částky 165.254 Kč, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se o zaplacení částky 46.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 46.450 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, částky 6.687,44 Kč, s úrokem ve výši 95,91% ročně z částky 30.225,66 Kč od 30. 7. 2021 do 22. 8. 2021 ve výši 1.836,24 Kč, s úrokem 8,25% ročně z částky 30.225,66 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 7. 2021 dosáhne částky 165.254 Kč, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 25. 1. 2022 domáhal proti žalovanému ve výroku uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že žalovaný dne datum podepsal Smlouvu o úvěru číslo (dále též Smlouva), na základě níž byl žalovanému na účet uvedený ve Smlouvě, poskytnutý úvěr ve výši 35.000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 21. 3. 2019 a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za tento poskytnutý úvěr, sjednaný ve Smlouvě ve výši 151,61% ročně, splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2.869 Kč, počínaje měsícem dubnem 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnost, jakož i z jiných zdrojů. Z uvedených dokladů a zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný má dostatečné zdroje ke splácení. Žalobce ověřil úvěrovou historii žadatele v databázích příjmení a NRKI a prověřil, že ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a zprostředkovatel úvěru doporučil úvěr ke schválení. Na základě zjištěných informací byl proveden scoring klienta pomocí interního matematického modelu žalobce. Žalovaný po uzavření Smlouvy požádal v souladu se Smlouvou o odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti. Žádosti žalovaného bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezplatnému odkladu splatnosti původních splátky číslo. Žalobce proto po dobu odkladu této splátky od 24. 3. 2020 do 23. 4. 2020 nepožadoval sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu splátky číslo bylo oznámeno žalovanému písemně. Vzhledem k tomu, že žalovaný si své povinnosti ani poté neplnil řádně, dostal se do prodlení s jednotlivými splátkami. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena postupně jednotlivými splátkami částka 45.904 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1., bodu 6.2. Smlouvy. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve Smlouvě sjednána v souladu s § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb. V důsledku tohoto prodlení žalovaného došlo následně k zesplatnění celého úvěru a to v souladu s bodem 6.3 Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky, či její části, o délce 65 dnů u splátky číslo se splatností 24. 5. 2021, k 28. 7. 2021 došlo k zesplatnění celého úvěru a došlo k vytvoření nové jistiny ve výši celkem 37.361,56 Kč, kterou žalovaný byl povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K tomu však nedošlo. Žalobci vzniklo právo dle bodu 6.5. Smlouvy, s ohledem na prodlení žalovaného se splacením nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru, požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobce poukázal na bod 2.2 Smlouvy, dle které žalobce poskytoval při výpočtu dohodnutého úroku. Kromě toho žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení a to od 2. dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. V době od zesplatnění úvěru žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a to ani v reakci na předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření postupem podle § 94 odst. 4 o.s.ř. dne 11. 4. 2022, nevyjádřil.
3. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 19. 5. 2022. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil (dostavil se až po skončení jednání, k čemuž soud nemohl přihlížet). Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl bez přítomnosti žalovaného a provedl důkazy navržené žalobcem a dále ty, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývaly z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o.s.ř.) a to konkrétně:
Kartou klienta – žalovaného, oznámením o schválení úvěru z 22. 3. 2019, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru z datum, výplatnicí za únor 2019, pracovní smlouvou z 1. 10. 2018, potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného, zprávou NRKI z 19. 3. 2019, výpisem ze Seznamu registrů příjmení z 19. 3. 2019, vyjádřením znalce, předžalobní výzvou z 3. 1. 2022, podacím archem z 3. 1. 2022, dokladem o vyplacení úvěru z 21. 3. 2019, prohlášením klientů z 20. 3. 2019, hodnocením klienta z 20. 3. 2019, předsmluvním formulářem z 20. 3. 2019, výzvou k zaplacení, sdělením o povolení nového splátkového kalendáře z 8. 4. 2020, včetně upraveného splátkového kalendáře a dodejky, oznámením z 28. 7. 2021, z nichž soud zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo soud zjistil, že žalovaný, zprostředkovatel úvěru a žalobce, ji podepsali dne datum. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkem 137.712 Kč v 48 měsíčních splátkách po částce 2.869 Kč, splatných vždy do každého 24. dne každého kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána jako pevná zápůjční úroková sazba ve výši 93,25%. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že údaje v ní a ve všech přílohách uvedené, jsou úplné a pravdivé a souhlasil s tím, aby žalobce si zjistil při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho schopnost splnit povinnosti ze Smlouvy, z veřejně přístupných rejstříků. V případě prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek bude úročeno toto neplnění smluvních povinností úrokovou sazbou 9,75% ročně. Pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, či její části, o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, o délce 30 dnů. Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, až do jejího úplného zaplacení.
Z obsahu předsmluvního formuláře vztahujícího se ke Smlouvě, podepsaného žalovaným rovněž 20. 3. 2019, že žalovaný se seznámil s celkovou výší úvěru podmínkami čerpání úvěru, dobou jeho trvání, splátkovým kalendářem a náklady spotřebitelského úvěru, včetně nákladů spojených s opožděnými platbami.
Z listiny – oznámení o schválení úvěru vztahující se ke Smlouvě ze dne 22. 3. 2019, že žalobce oznamuje žalovanému, že uvedeného dne akceptoval návrh žalovaného na uzavření Smlouvy ze dne datum a doručením tohoto oznámení o schválení došlo k uzavření Smlouvy a to po posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, došlo ke schválení úvěru v celkové výši 35.000 Kč. Přílohou oznámení byl kromě jednoho vyhotovení Smlouvy též splátkový kalendář vztahující se ke Smlouvě, jehož obsah odpovídal dohodnutým parametrům Smlouvy a způsobu splácení poskytnutého úvěru.
Vyplacení úvěru žalovanému žalobce prokázal listinou (doklad o vyplacení úvěru – otisk z elektronického výpisu při pohybu účtu právnická osoba), ze kterého bylo zjištěno, že dne 21. 3. 2019 byla z bankovního účtu č. bankovní účet odeslána částka 35.000 Kč na účet č. bankovní účet, který odpovídá číslu účtu uvedenému žalovaným ve Smlouvě.
Žalobce dopisem ze dne 8. 4. sdělil žalovanému, že vyhověl jeho žádosti na odložení splátky v souladu s uzavřenou Smlouvou, byl mu současně doručen upravený splátkový kalendář po provedeném odkladu splátek s upozorněním, že pokud nebude splácet ani dle nového splátkového kalendáře, žalovaný se vystavuje hrozbě jednostrannému uplatnění sankcí a dle připojené dodejky žalovanému bylo doručeno oznámení s novým splátkovým kalendářem dne 9. 4. 2019. S ohledem na uvedený časový průběh jednotlivých událostí soud zjistil, že žalobce vyplatil žalovanému úvěru ve výši 35.000 Kč, vyplývající ze Smlouvy dříve, než Smlouva nabyla účinnosti. Peněžní plnění došlo do dispozice žalovaného dne 21. 3. 2019, kdežto oznámení o schválení úvěru, jehož doručením teprve došlo k uzavření Smlouvy, nemohlo být dříve, než 22. 3. 2019, kdy oznámení bylo žalobcem podepsáno a nejdříve tak mohlo být předáno k doručení žalovanému.
Z karty klienta (žalovaného) vedené ke Smlouvě soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobci z titulu Smlouvy celkem 45.904 Kč, když poslední a to splátku číslo se splatností 24. 4. 2021 uhradil ve výši 2.869 Kč dne 4. 5. 2021. Od tohoto data je žalovaný s plněním povinností ze Smlouvy v prodlení.
Oznámením ze dne 28. 7. 2021 žalobce sdělil žalovanému, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru u Smlouvy o délce 65 dnů a proto došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze Smlouvy a byl současně vyzván žalovaný k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru v celkové výši 46.450 Kč.
5. K tvrzením žalobce o zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr zaplatit, žalobce předložil listinu„ hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo“, ze které soud zjistil, že tato listina je žalovaným a zprostředkovatelem úvěru podepsána dne datum, je v něm uveden pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání 13.500 Kč, splátky žalobce 1.913 Kč, výdaje na bydlení 1.400 Kč, výdaje na ostatní 100 Kč s tím, že klientovi bylo připsáno životní minimum 3.410 Kč, z toho žalobce dovodil rezervu 1.000 Kč a volné zdroje 3.677 Kč. Součástí této listiny jsou údaje ohledně zaměstnavatele žalovaného, s pracovní smlouvou na dobu určitou. Žalovaný v této listině uvedl, že žije sám ve vlastní formě bydlení. K listině byla předložena výplatnice zaměstnavatele žalovaného za únor 2019, dle které na účet žalovaného bylo vyplaceno 14.352 Kč. Dle předložené pracovní smlouvy, kterou uzavřel zaměstnavatel (právnická osoba, IČO) se zaměstnancem (žalovaným) soud zjistil, že smlouva byla podepsána datum a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2020. Z informací NRKI soud zjistil, že žalovaný má anonymizována tři slova, což představuje nízké body do interní anonymizována dvě slova, vyšší riziko úvěru je výrazněji limitováno výší vyplacené částky, případně zamítán. Z výpisu záznamu z registru příjmení soud nezjistil žádný příznak.
Soud má za prokázáno, že žalovaný se splněním povinností ze Smlouvy dostal do prodlení, proto žalobce přistoupil k výzvám k zaplacení s upozorněním na možnosti zesplatnění celého úvěru, jak soud zjistil z jednotlivých výzev ze dne 24. 6. 2019, 26. 10. 2020, 25. 1. 2021, 25. 5. 2020 25. 7. 2019, 26. 7. 2021, 24. 6. 2021, 26. 3. 2020, 27. 5. 2019, 25. 11. 2019, 24. 9. 2019. Žalobce prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 3. 1. 2022 vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu ze Smlouvy, v celkové výši 46.450 Kč a tuto listinu předal k doručení obec poště, s. p., dne 3. 1. 2022.
6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle ust. § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Soud na základě shora zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.
11. Mezi žalobcem (dále též úvěrující) a žalovaným (dále též spotřebitelem) byla dne datum podepsána Smlouva, na základě níž žalobce vyplatil na ve Smlouvě uvedené číslo účtu žalovaného úvěr ve výši 35.000 Kč. Tato částka byla vyplacena formou bezhotovostní platby na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě dne 21. 3. 2019, tedy ještě dříve, než došlo k uzavření Smlouvy, k čemuž mělo dojít až doručením oznámení o schválení úvěru, který byl datován a podepsán dne 22. 3. 2019. Tzn., že žalobce poskytl peněžní prostředky ze Smlouvy ještě dříve, než Smlouva byla uzavřena. Žalovaný povinnosti dohodnuté ve Smlouvě neplnil i přesto, že bylo vyhověno jeho žádosti o změně splátkového kalendáře. příjmení celkem dle údajů zjištěných soudem z karty klienta částku 45.904 Kč. Tímto soud má za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení a plnění na účet uvedený žalovaným, který tuto skutečnost nezpochybnil, dluh začal splácet, je dána jeho pasivní legitimace pro toto řízení. Smlouva obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o úvěru, ve smyslu § 2395 a 2396 o. z. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy, je nutno posoudit, předsmluvní chování smluvních stran, kromě občanského zákoníku též podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 256/2016 Sb. a zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel úvěru poskytne spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou, je taková Smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 téhož zákona). V tomto konkrétním případě úvěrující si při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele zjistil údaje z vyplněné listiny„ hodnocení klienta“, ve které byl uveden příjem 13.500 Kč, a tato částka byla doložena výplatnicí spotřebitele za únor 2019. Žalovaný uvedl výdaje spočívajících ve splátkách žalobci ve výši 1.913 Kč měsíčně, které mohly signalizovat, že úvěrující opakovaně spotřebiteli poskytuje finanční prostředky, aniž by povinnosti z předcházejících smluv byly splněny. Žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 1.400 Kč, aniž by si úvěrující tuto skutečnost ověřil. Při uzavírání Smlouvy muselo být úvěrujícímu známé, že žalovaný disponuje ke dni uzavření Smlouvy listinou, která osvědčuje jeho pravidelný příjem, avšak ne po dobu trvání Smlouvy. Žalovaný měl uzavřenou Smlouvu pouze na dobu určitou a to do 31. 12. 2020. Úvěrující také věděl, že z informací z NRKI vyplynulo anonymizována tři slova, což představuje nízké body pro interní anonymizováno card, jedná se o vyšší riziko s tím, že úvěr je výrazněji limitován, případně zamítán. Úvěrujícího tyto skutečnosti nezajímaly, nebo k nim nepřihlížel, i když tyto informace ve všech souvislostech, které úvěrující znal při uzavírání Smlouvy, znamenaly nepřiměřené riziko, že se spotřebitel dostane do finančních problémů se splácením ze Smlouvy. S ohledem na zmíněné údaje o bydlení, si nevyžádal specifikaci druhu bydlení a neověřil skutečné výdaje na bydlení, vycházel v tomto pouze z tvrzení spotřebitele. Úvěrující počítal u spotřebitel až s neuvěřitelně nízkými celkovými náklady (1.400 Kč na bydlení a na ostatní 100 Kč). Jen tak se úvěrující mohl výpočtem dostat na částku stanovující volné zdroje 3.677 Kč a jen tak mohl spotřebiteli vůbec nějaké peněžní prostředky poskytnout. Z údajů doložených žalovaným je tak zřejmé, že žalovaný měl jistý, tedy pravidelný měsíční příjem nepřesahující částku 14.000 Kč pouze do konce roku 2020 a poté žalobce bez konkrétních důvodů spoléhal na to, že žalovaný si nějaké peněžní prostředky obstará, aby byl schopen měsíčně splácet splátky vyplývající ze žalobcem uzavřených smluv (tj. 1.913 Kč a k tomu nová splátka ve výši 2.869 Kč). Je více než jisté, že pokud by měl žalovaný nadále deklarovaný příjem 13.500 Kč, s největší pravděpodobností i tak by nebyl schopen měsíčně tyto splátky hradit, neboť na další měsíční výdaje (kromě pravidelných měsíčních splátek žalobci ve výši 1.913 Kč a nově 2.869 Kč) mu zůstalo 8.718 Kč. Soudu nepříslušní hodnotit, jaké riziko poskytovatel úvěru má, či nemá podstupovat při sjednávání úvěrových smluv, nicméně za daných okolností se jeví, že sjednané splátky s přihlédnutím ke splátkám stávajícím, představují podstatný zásah do rozpočtu žalovaného. Soud znovu zdůrazňuje, že žalobce se vůbec nezabýval výdaji, které žalovaný má ve výši 1.500 Kč, které se zdají na první pohled podhodnocené. Soud připouští, že žalovaný opakovaně v různých dokumentech svým podpisem potvrzoval, že žalobci poskytuje pravdivé a úplné údaje, nicméně tímto dle názoru soudu není možné vyvážit nedostatečné zkoumání jeho skutečných poměrů. Žadatelé o úvěr mají obecně zájem úvěr, či zápůjčku získat a to někdy i za každou cenu a skutečnost, že se uvedením nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů mohou vystavovat trestněprávního postihu, ještě neznamená, že by úvěrující společnosti neměly tuto možnost předvídat a ve vlastním zájmu vystupovat tak, aby se jí vyvarovaly. Zákonná povinnost ve smyslu § 84 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. ještě nezbavuje úvěrující povinnost jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené, objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ve všech souvislostech vyhodnotit (blíže např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32Odo 1726/2006). Soud proto uzavírá, že na rozdíl od argumentace žalobce, tento jako poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostál svým zákonným povinnostem, řádně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr zaplatit a následkem nesplnění této zákonné povinnosti, je neplatnost uzavřené Smlouvy a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33Cdo 2178/2018). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, pak bylo možné uplatněný nárok podřadit podle ust. občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak bylo zjištěno, žalovaný se snažil poskytnutý úvěr splácet, uhradil celkem částku 45.904 Kč, tedy částku která mu byla poskytnuta ve výši 35.000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 o. z.) vrátil, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (odst. I. výroku).
12. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl v tomto řízení zcela procesně úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady spisu nevznikly (odst. II. výroku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím, dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).