Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 41/2022-65
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 167,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 9 167,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 721,20 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení.
II. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 9 167,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 721,20 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 11. 11. 2019. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 22 990 Kč, avšak porušil smluvní podmínky, neboť úvěr nesplácel v dohodnutých splátkách ve výši 1 149 Kč v 24 měsíčních splátkách, splatných vždy k 17. dni v měsíci s roční úrokovou sazbou 18,11%. Žalobkyni tak vzniklo právo účtovat smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1% denně z každé splátky, s níž se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. S účinností ke dni 25. 10. 2021 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.
3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve Francii, a tudíž se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem, pročež se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaný má hlášen trvalý pobyt v České republice, přičemž žalobkyni neoznámil žádnou změnu svého bydliště.
4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval dle § 157 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (žádost smlouva o klasickém úvěru číslo ze dne 11. 11. 2019, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 20. 9. 2021, odstoupení od úvěrové smlouvy číslo tel. číslo 20 001 ze dne 25. 10. 2021, výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo ze dne 1. 12. 2021, výpis z úvěrového účtu, sazebník pro úvěry platný od první od 11. 3. 2020, Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, produktové podmínky pro klasické úvěry, výplatní pásky za měsíce září až říjen 2019) učinil následující závěr o skutkovém stavu:
5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 22 990 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 149 Kč vždy k 17. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,11 % Součástí smlouvy o poskytnutí úvěru byly rovněž všeobecné úvěrové podmínky. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu za prodlení, která byla stanovena ve výši 0,1 % denně z každé částky, s níž se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím výpisů z databází příjmení a NRKI, a dále zejména předloženými výplatními páskami žalovaného, dle kterých žalovaný pobíral měsíční příjem ve výši 13 870 Kč. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, bydlel v nájemním bytě s manželkou a třemi dětmi, kdy celkové příjmy domácnosti činily 38 870 Kč, a náklady na bydlení činily částkou 8 000 Kč. Žalovaný neměl žádné další finanční závazky. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně jej proto vyzvala dne 20. 9. 2021 žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný však i přes výzvu ničeho nezaplatil, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 30. 11. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Celková dlužná částka činila ke dni zesplatnění částku 9 167,1 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 563,63 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 357,57 Kč, úroku ve výši 445,91 Kč, a z náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 800 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.
8. Žalobkyně s žalovaným uzavřely úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru zjišťovala výdajovou a příjmovou stránku žalovaného a to prostřednictvím výpisů z databází příjmení a NRKI a výplatními páskami žalovaného. Žalobkyně tak s ohledem na výše uvedené individuálně a řádně majetkový stav žalovaného zkoumala, kdy bylo na základě předložených výplatních pásek prokázáno, že žalovaný byl schopen měsíčně splácet částku 1 149 Kč po dobu 24 měsíců. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 22 990 Kč, přičemž žalovaný se úvěr zavázal splatit v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 149 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas dle sjednaných podmínek, což vyplývá z výpisu spotřebitelského úvěru. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 357,57 Kč, přičemž nárok na takto vyúčtovanou smluvní pokutu vznikl žalobkyni na základě úvěrové smlouvy, Sazebníku a § 2048 an. o. z., a náklady spojené s vymáháním stanovené Smlouvou ve výši 800 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z., do prodlení a žalobkyně má rovněž podle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v celém rozsahu vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
10. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.