Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 67/2022-32

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 11.346,84 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.783,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.783,84 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 5.563 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.656 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.783,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.783,84 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 5.563 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.656 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 7. 1. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11.346,84 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva ke službě anonymizováno účet, v rámci které byly mezi žalobkyní a žalovanou upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby anonymizováno účet. Dále žalobkyně zřídila pro žalovanou příjmení kartu, prostřednictvím které měla žalovaná možnost do výše schváleného kreditního rámce čerpat peněžní prostředky, a to vše prostřednictvím zřízeného anonymizováno účtu, který zákazníkovi umožňuje odložit platby až o 45 dní. Twisto karta je platební karta anonymizováno určená pro provádění bezhotovostních transakcí u obchodníků akceptujících platby kartami anonymizováno. Žalovaná čerpala z kreditního rámce částku ve výši 20.467,01 Kč. Bylo sjednáno, že se žalovaná zavázala uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po 14denní lhůtě ponechá nebo neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití anonymizováno karty. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 14.683,17 Kč Smlouva ke službě anonymizováno účtu byla uzavřena datum. Žalovaná čerpala z anonymizováno účtu částku ve výši 20.467,01 Kč a uhradila 14.638,17 Kč. Žalobce platby v celkové výši 14.638,17 Kč započetl na úhradu poplatku za prodloužení splatnosti a poplatku za službu v celkové výši 1.656 Kč a dále pak na částečnou úhradu jistiny ve výši 12.982,17 Kč a předmětem žalobního návrhu v části 1. je výsledná částka 7.439,84 Kč. Dále požaduje žalobkyně po žalované poplatky dle čl. II. odst. 2. smlouvy ke službě anonymizováno účet a všeobecných obchodních podmínek, když žalovaná souhrnná měsíční vyúčtování za měsíc únor až červen 2020 neuhradila ani 30 dnů po splatnosti. Je tedy požadován poplatek 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování za jednotlivé souhrnné měsíční vyúčtování, tj. za měsíc únor 2020 částka ve výši 969 Kč, za měsíc březen 2020 částka ve výši 940 Kč, za měsíc duben 2020 částka ve výši 871 Kč a za měsíc květen 2020 částka ve výši 913 Kč a za měsíc červen 2020 částka ve výši 214 Kč, celkem částka ve výši 3.907 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z kopie občanského průkazu a prověřila žalovanou v centrální evidenci exekucí, v rejstříku SOLUS a v insolvenčním rejstříku. K prokázání tvrzení žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti žalobkyně předložila výpis z interní databáze žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci s tím, že má za prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva ke službě anonymizováno účet ze dne datum prostředky komunikace na dálku a byla pro žalovanou aktivována anonymizováno karta jako platební prostředek k tomuto účtu a limit odložených plateb žalované do stanovené částky až 30.000 Kč (smlouva o nákupním účtu, obchodní podmínky pro zákazníka, obchodní podmínky anonymizováno účet, ceník). Žalovaná vyčerpala z anonymizováno účtu částku ve výši 10.457,15 Kč za únor 2020, 4.438,15 Kč za březen 2020, 2.518,24 Kč za duben 2020, 2.625,47 Kč za květen 2020, 428 Kč za červen 2020, celkem za daná období 20.467,01 Kč (viz vyúčtování za daná období). Ve smlouvě k anonymizováno účtu bylo sjednáno a také v obchodních podmínkách, že v případě využití služby odložené splatnosti bude účtován poplatek za prodloužení splatnosti dle počtu uplynulých dnů a v případě uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování bude účtován poplatek 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky (smlouva o nákupním účtu, ceník, obchodní podmínky pro zákazníky). Dlužnu částku žalovaná neuhradila ani na výzvu žalobkyně (předžalobní výzva). Žalobkyně pak nárokuje poplatky z prodlení 969 Kč (prodlení s úhradou částek v měsících únoru 2020) částku ve výši 940 Kč (za prodlení z částek v měsíci březnu 2020), částku ve výši 871 Kč (za prodlení v měsíci dubnu 2020), částku 913 Kč (za měsíc květen 2020), 214 Kč (za měsíc červen 2020), a to z důvodu, že uvedená vyúčtování neuhradila žalovaná ani 30 dnů po splatnosti, a proto jí byla v souladu s čl. II. odst. 2.6 smlouvy ke službě anonymizováno účet a všeobecných obchodních podmínek naúčtovaná částka ve výši 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování za jednotlivé souhrnné měsíční vyúčtování (uvedená vyúčtování, smlouva ke službě anonymizováno účet, všeobecné obchodní podmínky). Dále požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení z částky 7.439,84 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení.

5. Předloženou smlouvu posoudil soud dle jejího obsahu po právní stránce jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 obč. zákoníku, dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jako úroky/odměnu úvěrujícího pak soud vyhodnotil nároky požadované žalobkyní jako poplatky ve výši 3.907 Kč, když z obsahu jejich sjednání je zjevné, že se jedná o odměnu poskytovatele úvěru a tedy o úroky, které jsou stanoveny jednak fixně, v daném případě 650 Kč a dále 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Dále byla sjednána smluvní pokutu dle smlouvy o nákupním účtu, kterou žalobkyně v tomto řízení neuplatnila. V daném případě soud vyhodnotil danou smlouvu o úvěru jako smlouvu o spotřebitelském úvěru a podrobil ji z úřední povinnosti přezkumu podle ust. věta první o spotřebitelském úvěru.

6. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobcem v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech a výdajích podávajících se pouze z tvrzení žalované a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaná náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalované neprověřovala. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalované, byť s negativním výsledkem v registru příjmení či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, neznamená to automaticky, že žalovaná je schopna splácet úvěr do rámce až 30.000 Kč.

9. Podle § 588 o. z., soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část (-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

10. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

11. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

12. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do žalovanou vyčerpané jistiny ve výši 20.467,01 Kč ponížené o žalovanou provedenou úhradu ve výši 14.638,17 Kč. Další uplatněné nároky žalobkyní byly s ohledem na výše uvedené posouzeny jako nároky z absolutně neplatné smlouvy a tedy jako nároky nedůvodné a byly soudem zamítnuty. Právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení vyplývá z ust. ve výši dle nař. vlády č.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. s ohledem na nepatrný úspěch žalobkyně ve věci a vyslovil proto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).