Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 250/2021-62
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 14.554,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.754,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.754,24 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 440,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1.800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 683,50 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 12.754,24 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 907 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.754,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.754,24 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 440,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1.800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 683,50 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 12.754,24 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 907 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 2. 7. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 14.554,24 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce právnická osoba uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o bankovních produktech a zřídila a vedla pro žalovaného bankovní účet číslo částka a poskytla žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno s povoleným úvěrovým limitem ve výši 10.000 Kč. Žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný v celé výši ke dni 6. 1. 2020. Žalobou je požadována dlužná jistina 12.754,24 Kč, smluvní poplatky ve výši 1.800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.123,78 Kč od 2. 9. 2019 do 6. 1. 2020 počítaný z dlužné jistiny, dále je požadován smluvní úrok 21,99 % ročně z jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně doplnila žalobu a uvedla, že poplatky ve výši 1.800 Kč představují poplatky za 3 upomínky po 600 Kč účtované dle dispozic ke smlouvě čl. anonymizováno. Dále žalobkyně doplnila žalobu a uvedla, že co se týká hodnocení úvěruschopnosti žalovaného při schvalování úvěru, bylo vycházeno z údajů poskytnutých žalovaným k žádosti klienta o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne datum. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Byl porovnán příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a byly tak zjištěny disponibilní zdroje klienta. Z interních zdrojů předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že vůči ní neměl žalovaný v době podání žádosti žádné závazky. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3.744 Kč. Dále žalobkyně doplnila žalobu a uvedla, že požadovaná jistina ve výši 12.754,24 Kč představuje nepovolený debet žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách. Žalovanému byl zřízen běžný účet číslo částka a dále anonymizováno k uvedenému běžnému účtu s výší povoleného limitu 10.000 Kč. Úroková sazba 21,99 % ročně, RPSN 28,66 %. Celková částka splatná spotřebitelem 10.636,75 Kč. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně. Měsíční poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku 29 Kč. Jedná se o součást běžného účtu. Zaslání každé upomínky částka ve výši 600 Kč. Současně byla vydána uvedená debetní karta (smlouva z dne datum, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne datum, základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentních úvěru účinné do 31. 12. 2013). Bylo sjednáno, že pokud dojde k případu porušení smlouvy, je banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv závazky klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Případem porušení je mimo jiné stav, kdy klient se ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. V případě překročení povoleného limitu je banka oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet (základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 31. 12. 2013). V důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání právní předchůdce žalobkyně úvěr žalovaného na částku 12.754,24 Kč prohlásil za splatný k 6. 1. 2020 (oznámení o zesplatnění ze dne 8. 1. 2020). Za zaslání každé upomínky byl sjednán poplatek 600 Kč (sazebník právního předchůdce žalobkyně). Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému ukončení poskytování anonymizováno k běžnému účtu číslo částka dopisem ze dne 10. 8. 2019 a vyzval k úhradě vzniklého debetního zůstatku (přípis ze dne 10. 8. 2019). K datu 2. 9. 2019 činila výše nepovoleného debetu žalovaného 12.754,24 Kč (výpis z běžného účtu žalovaného). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum včetně příslušné strany seznamu postoupené pohledávky.
5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
6. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle
§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. , také při výkladu
ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019 -103 ze dne 5. 11. 2019).
8. V projednávaném případě právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z údajů poskytnutých klientem a z veřejných registrů a dále z prověření interních databází. Od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítané s částkou životního minima (vyjádření k procesu posouzení úvěru schopnosti a tabulka). Byl deklarován čistý měsíční příjem 20.000 Kč a typ povolání na dobu neurčitou. Žalovaný byl svobodný a měl pronajatý dům při podílu 100 % na nákladech na bydlení, dosavadní externí splátky 3.744 Kč (předložená tabulka a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Dle žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno byl průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za 3 měsíce 20.000 Kč, počet zdrojů příjmů 1, zaměstnavatel právnická osoba, povolání dělník/řemeslník (žádost o povolení debetního zůstatku anonymizováno). Z předložené úvěrové smlouvy vyplývá, že anonymizováno do limitu 10.000 Kč byl žalovanému povolen smlouvou ze dne datum. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za leden 2019 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr od anonymizována tři slova ve výši 80.000 Kč a výdaje za tento měsíc činily 74.927,50 Kč. Příjem další z tohoto výpisu zjištěn nebyl. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za únor 2019 vyplývá počáteční zůstatek 5.572,50 Kč. Jako příjmy byl zjištěn klientský vklad ve výši 6.000 Kč + 1.000 Kč. Z tohoto výpisu nebyl zjištěn další příjem žalovaného, a to ani ze zaměstnaneckého poměru. Co se týká března 2019, z běžného výpisu z účtu žalovaného, byl zjištěn počáteční zůstatek - 9.482.021 Kč a nebyl zjištěn žádný příjem žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného z dubna 2019 byl zjištěn počáteční zůstatek – 9.682,54 Kč a nebyl zjištěn žádný příjem žalovaného. Z dalších výpisů z běžného účtu žalovaného až do července 2019 byl vždy zjištěn záporný počáteční zůstatek a záporný konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného (výpisy z běžného účtu žalovaného). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdce jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě a i v doplnění těchto tvrzení v doplnění žaloby a také z předložených listinných důkazů. Z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného byl vždy zjištěn záporný zůstatek a žádný příjem. Bylo tak zjevné, že žalovaný nebude schopen poskytnutý úvěr splácet.
9. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě údajů poskytnutých klientem a prověřením klienta ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když porovnala tvrzený příjem s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Tím, že zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyla veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
10. Podle § 588 o. z., soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne
20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
13. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do žalovaným čerpané jistiny ve výši 12.754,24 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení a co do kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení přiznaných od 2.9.019 do 6. 1. 2020 z dlužné jistiny vypočtené soudem ve výši 440,28 Kč, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ostatní nároky jsou nedůvodné a byly soudem zamítnuty.
14. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a vypočítal náklady řízení podle úspěch účastníků ve věci. 100 % nákladů řízení by činila částka ve výši 2.252 Kč (tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále advokátní tarif) za 3 úkony podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, po 300 Kč za 3 úkony: převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, a dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle advokátního tarifu a DPH. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). Soud vypočítal % úspěchu žalobkyně ve věci, když vycházel z přiznané jistiny a kapitalizoval zákonné úroky k datu soudního rozhodnutí (1.401,04 Kč + 440,28 Kč) a dospěl k závěru 70,13 % úspěch žalobkyně. Žalovaný byl úspěšný co do částky 1.800 Kč a dále soud kapitalizoval úroky obchodní co do částky 3.734,42 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení 683,50 Kč a dovodil úspěch žalovaného ve výši 29,87 %. Výsledný úspěch žalobkyně pak představuje 40,26 % a tomu odpovídá přiznaná částka na nákladech řízení ve výši 907 Kč Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).