Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 250/2021-62

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 14.554,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.754,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.754,24 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 440,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1.800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 683,50 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 12.754,24 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 907 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.754,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.754,24 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 440,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1.800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 683,50 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 12.754,24 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 907 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 2. 7. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 14.554,24 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce právnická osoba uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o bankovních produktech a zřídila a vedla pro žalovaného bankovní účet číslo částka a poskytla žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno s povoleným úvěrovým limitem ve výši 10.000 Kč. Žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas a právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný v celé výši ke dni 6. 1. 2020. Žalobou je požadována dlužná jistina 12.754,24 Kč, smluvní poplatky ve výši 1.800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.123,78 Kč od 2. 9. 2019 do 6. 1. 2020 počítaný z dlužné jistiny, dále je požadován smluvní úrok 21,99 % ročně z jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně doplnila žalobu a uvedla, že poplatky ve výši 1.800 Kč představují poplatky za 3 upomínky po 600 Kč účtované dle dispozic ke smlouvě čl. anonymizováno. Dále žalobkyně doplnila žalobu a uvedla, že co se týká hodnocení úvěruschopnosti žalovaného při schvalování úvěru, bylo vycházeno z údajů poskytnutých žalovaným k žádosti klienta o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne datum. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Byl porovnán příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a byly tak zjištěny disponibilní zdroje klienta. Z interních zdrojů předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že vůči ní neměl žalovaný v době podání žádosti žádné závazky. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3.744 Kč. Dále žalobkyně doplnila žalobu a uvedla, že požadovaná jistina ve výši 12.754,24 Kč představuje nepovolený debet žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách. Žalovanému byl zřízen běžný účet číslo částka a dále anonymizováno k uvedenému běžnému účtu s výší povoleného limitu 10.000 Kč. Úroková sazba 21,99 % ročně, RPSN 28,66 %. Celková částka splatná spotřebitelem 10.636,75 Kč. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně. Měsíční poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku 29 Kč. Jedná se o součást běžného účtu. Zaslání každé upomínky částka ve výši 600 Kč. Současně byla vydána uvedená debetní karta (smlouva z dne datum, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne datum, základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentních úvěru účinné do 31. 12. 2013). Bylo sjednáno, že pokud dojde k případu porušení smlouvy, je banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv závazky klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Případem porušení je mimo jiné stav, kdy klient se ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. V případě překročení povoleného limitu je banka oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet (základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 31. 12. 2013). V důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání právní předchůdce žalobkyně úvěr žalovaného na částku 12.754,24 Kč prohlásil za splatný k 6. 1. 2020 (oznámení o zesplatnění ze dne 8. 1. 2020). Za zaslání každé upomínky byl sjednán poplatek 600 Kč (sazebník právního předchůdce žalobkyně). Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému ukončení poskytování anonymizováno k běžnému účtu číslo částka dopisem ze dne 10. 8. 2019 a vyzval k úhradě vzniklého debetního zůstatku (přípis ze dne 10. 8. 2019). K datu 2. 9. 2019 činila výše nepovoleného debetu žalovaného 12.754,24 Kč (výpis z běžného účtu žalovaného). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum včetně příslušné strany seznamu postoupené pohledávky.

5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

6. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

8. V projednávaném případě právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z údajů poskytnutých klientem a z veřejných registrů a dále z prověření interních databází. Od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítané s částkou životního minima (vyjádření k procesu posouzení úvěru schopnosti a tabulka). Byl deklarován čistý měsíční příjem 20.000 Kč a typ povolání na dobu neurčitou. Žalovaný byl svobodný a měl pronajatý dům při podílu 100 % na nákladech na bydlení, dosavadní externí splátky 3.744 Kč (předložená tabulka a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Dle žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno byl průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za 3 měsíce 20.000 Kč, počet zdrojů příjmů 1, zaměstnavatel právnická osoba, povolání dělník/řemeslník (žádost o povolení debetního zůstatku anonymizováno). Z předložené úvěrové smlouvy vyplývá, že anonymizováno do limitu 10.000 Kč byl žalovanému povolen smlouvou ze dne datum. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za leden 2019 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr od anonymizována tři slova ve výši 80.000 Kč a výdaje za tento měsíc činily 74.927,50 Kč. Příjem další z tohoto výpisu zjištěn nebyl. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za únor 2019 vyplývá počáteční zůstatek 5.572,50 Kč. Jako příjmy byl zjištěn klientský vklad ve výši 6.000 Kč + 1.000 Kč. Z tohoto výpisu nebyl zjištěn další příjem žalovaného, a to ani ze zaměstnaneckého poměru. Co se týká března 2019, z běžného výpisu z účtu žalovaného, byl zjištěn počáteční zůstatek - 9.482.021 Kč a nebyl zjištěn žádný příjem žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného z dubna 2019 byl zjištěn počáteční zůstatek – 9.682,54 Kč a nebyl zjištěn žádný příjem žalovaného. Z dalších výpisů z běžného účtu žalovaného až do července 2019 byl vždy zjištěn záporný počáteční zůstatek a záporný konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného (výpisy z běžného účtu žalovaného). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdce jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě a i v doplnění těchto tvrzení v doplnění žaloby a také z předložených listinných důkazů. Z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného byl vždy zjištěn záporný zůstatek a žádný příjem. Bylo tak zjevné, že žalovaný nebude schopen poskytnutý úvěr splácet.

9. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě údajů poskytnutých klientem a prověřením klienta ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když porovnala tvrzený příjem s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Tím, že zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyla veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

10. Podle § 588 o. z., soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne

20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

13. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do žalovaným čerpané jistiny ve výši 12.754,24 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení a co do kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení přiznaných od 2.9.019 do 6. 1. 2020 z dlužné jistiny vypočtené soudem ve výši 440,28 Kč, a to v souladu s ustanovením o. z., a Ostatní nároky jsou nedůvodné a byly soudem zamítnuty.

14. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodoval soud podle a vypočítal náklady řízení podle úspěch účastníků ve věci. 100 % nákladů řízení by činila částka ve výši 2.252 Kč (tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení podle vyhl. č. (dále advokátní tarif) za 3 úkony podle advokátního tarifu, po 300 Kč za 3 úkony: převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby, a dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle advokátního tarifu a DPH. K aplikaci vyhl. č. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). Soud vypočítal % úspěchu žalobkyně ve věci, když vycházel z přiznané jistiny a kapitalizoval zákonné úroky k datu soudního rozhodnutí (1.401,04 Kč + 440,28 Kč) a dospěl k závěru 70,13 % úspěch žalobkyně. Žalovaný byl úspěšný co do částky 1.800 Kč a dále soud kapitalizoval úroky obchodní co do částky 3.734,42 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení 683,50 Kč a dovodil úspěch žalovaného ve výši 29,87 %. Výsledný úspěch žalobkyně pak představuje 40,26 % a tomu odpovídá přiznaná částka na nákladech řízení ve výši 907 Kč Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).