Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 82/2022-67
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částky 31 302 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni:
a) částku 25 782 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 782 Kč ve výši 8,25% ročně od 23. 6. 2021 do 3. 11. 2021 ve výši 968,69 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 25 782 Kč ve výši 8,25% ročně od 4. 11. 2021 do zaplacení,
b) částku 5 520,29 Kč,
c) úrok ve výši 95,92% ročně z částky 20 489,61 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 1 244,64 Kč, úrok ve výši 8,25% ročně z částky 20 489,61 Kč od 17. 7. 2021 do 3. 11. 2021 ve výši 489,50 Kč, úrok ve výši 8,25% ročně z částky 18 788,77 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2021 dosáhne částky 188 870 Kč,
se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 25 782 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 782 Kč ve výši 8,25% ročně od 23. 6. 2021 do 3. 11. 2021 ve výši 968,69 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 25 782 Kč ve výši 8,25% ročně od 4. 11. 2021 do zaplacení, b) částku 5 520,29 Kč, c) úrok ve výši 95,92% ročně z částky 20 489,61 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 1 244,64 Kč, úrok ve výši 8,25% ročně z částky 20 489,61 Kč od 17. 7. 2021 do 3. 11. 2021 ve výši 489,50 Kč, úrok ve výši 8,25% ročně z částky 18 788,77 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2021 dosáhne částky 188 870 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 3. 2022 domáhala po žalované uhrazení částky 25 782 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 11. 2021
do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 31 782 Kč ve výši 8,25 % ročně od 23. 6. 2021 do 3. 11. 2021 ve výši 968,69 Kč, pohledávky ve výši 5 520,29 Kč, úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 20 489,61 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 1 244,64 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 489,61 Kč od 17. 7. 2021 do 3. 11. 2021 ve výši 489,50 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 18 788,77 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč.
2. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 15. 12. 2017 smlouvu o úvěru číslo
na základě které byl žalované dne 18. 12. 2017 vyplacen úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 151,62 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách po 3 279 Kč. Splátky byly splatné vždy k 17. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2018. Žalovaná měla splátky splácet dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, celkem žalobkyni uhradila částku ve výši 134 091 Kč. V důsledku prodlení žalované žalobkyně dluh dne 21. 6. 2021 zesplatnila, přičemž žalobkyni vzniklo právo požadovat smluvní pokutu ve výši 2 994 Kč, úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 4 000 Kč i zákonné úroky z prodlení. Dlužná žalovaná částka po zesplatnění dluhu činila 18 788,77 Kč (jistina úvěru) a úrok za poskytnutí úvěru činil 4 299,16 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.
3. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož
i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích příjmení a NRKI (Nebankovní registr klientských informací).
4. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru.
5. K prvnímu jednání, které se ve věci konalo dne 22. 6. 2022, se dostavil právní zástupce žalobkyně i žalovaná. Z provedeného dokazování během jednání soud konstatoval, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované.
6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne
18. 12. 2017 uzavřena úvěrová smlouva číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu s úrokem ve výši 151,62 % ročně, celkem tedy částku 157 392 Kč, prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 3 279 Kč (prokázáno návrhem na uzavření úvěrové smlouvy včetně splátkového kalendáře, oznámením o schválení úvěru včetně dodejky a předsmluvním formulářem). Žalobkyně žalované částku 40 000 Kč vyplatila na bankovní účet dne 18. 12. 2017 (prokázáno dokladem o výplatě). Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, celkem žalobkyni uhradila částku ve výši 134 091 Kč (prokázáno kartou klienta). K úhradě dlužné částky byla žalovaná opakovaně žalobkyní vyzývána (prokázáno oznámením ze dne 21. 6. 2021, výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22. 3. 2021, ze dne 19. 4. 2021, ze dne 18. 1. 2021, ze dne 18. 12. 2020 spolu s dodejkou, ze dne 19. 10. 2020, ze dne 17. 8. 2020, ze dne 20. 7. 2020, ze dne 18. 5. 2021 a ze dne 17. 6. 2021). K zesplatnění celého dluhu došlo automaticky, když se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů (prokázáno předsmluvním formulářem). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy zaslané právním zástupcem žalobkyně, v rámci které byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání této výzvy (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 7. 2. 2022 a podacím lístkem).
7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud má za prokázané, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost z výpisu z registru příjmení a z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu (prokázáno citovanými výpisy). Soud z hodnocení klienta zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalované bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou a její příjem činí 19 705 Kč O výdajích bylo zaznamenáno, že činí celkem 12 110 Kč a sestávají z životního minima ve výši 3 410 Kč, z nákladů na bydlení ve výši 2 200 Kč a z nákladů na péči dětí ve výši 6 500 Kč (prokázáno hodnocením klienta, potvrzením o příjmu a dvěma výpisy z účtu žalované). V kartě hodnocení klienta bylo uvedeno, že žalovaná bydlí ve vlastním bydlení, což neodpovídá skutečnosti, kdy žalovaná bydlí v nájmu. Žalovaná uvedla, že volné zdroje představovaly přibližně částku 3 000 Kč měsíčně do doby, než její dcera otěhotněla. V kartě hodnocení klienta jsou uvedené volné zdroje v částce 6 595 Kč měsíčně. Záznamy hodnocení klienta tak neodpovídají skutečnosti.
8. Soud nemá za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Zcela absentují podklady pro zhodnocení výdajů žalované, když žalobkyně na stranu výdajů kalkulovala pouze s částkou 2 200 Kč na bydlení a 6 500 Kč na péči o děti v domácnosti, což pokud jde o bydlení, vůbec neodpovídá poměrům v obec, a i žalovaná uvedla částku cca 6 450 Kč včetně energií, vody a uhlí. Soud tedy má za to, že provedená analýza a z ní vzešlé závěry nejsou podložené úplným zjištěním skutkového stavu a tedy nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti, jak vyžaduje zákon číslo Sb, o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Nadto nebyly předloženy kromě potvrzení o průměrném příjmu a dvou výpisů z účtu žalované (to však pouze za dobu od 9. 11. 2017 do 8. 12. 2017) žádné podklady, které měla žalobkyně dle § 78 z. s. ú. uschovat. Za této situace má soud za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti a soud proto věc posoudil jako bezdůvodné obohacení.
9. S ohledem na to, že žalovaná uhradila celkem částku ve výši 134 091 Kč, soud žalobu zcela zamítl, neboť neuhrazená část jistiny, na kterou by měla žalobkyně s úrokem prodlení od doručení žaloby nárok (bezdůvodné obohacení), je ve výši 18 788,77 Kč, tedy zcela přeplacena, a to více než sedminásobně.
10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru
se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky
na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem
nebo s ním jinak jedná.
16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru
nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020
ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem
na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,
že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
21. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný
pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle
§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní. K této je přitom soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
23. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil,
že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy
(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
25. Je nutné uvést, že že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39) . Z. s. ú. navíc v § 78 po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících
se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
26. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, tato však náhradu nákladů nežádá. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.