Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 189/2022-55
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 5 455,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 805 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od 18. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 650,89 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 131,64 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 805 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od 18. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 650,89 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 131,64 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 11. 4. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení shora anonymizováno částky. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 2. 2022 mezi právnická osoba a.s. a právnická osoba anonymizována tři slova (dále jen,,banka“), podnikající v České republice prostřednictvím právnická osoba (dříve právnická osoba), se sídlem adresa, IČO, zapsaná u MS v obec, v odd. A číslo. Žalovaný dne 22. 12. 2020 prostřednictvím žádosti o klasický úvěr číslo (dále jen„ žádost“) požádal banku o poskytnutí úvěru. Žádosti žalovaného bylo ze strany banky vyhověno a její akceptací došlo mezi bankou
a žalovaným k uzavření smlouvy na základě, které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr číslo ve výši 15 998 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 0,00 % p.a. v pravidelných 10. měsíčních splátkách ve výši 1 599 Kč,
a to dle smlouvy, rámcové smlouvy, produktových podmínek a všeobecných obchodních podmínek. Žalobkyně sděluje, že právní předchůdce žalobkyně, při schvalování úvěru vycházel
z údajů poskytnutých bance klientem v žádosti o spotřebitelský úvěr. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalobkyně svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem
k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami dne 17. 10. 2021 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka ve výši 5 455,89 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 805 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, pokut ve výši 50,89 Kč a pojistného ve výši 0,00 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 0,00 Kč se skládá
z úroku, který se žalovaný zavázal splácet spolu se splátkou jistiny dle podmínek smlouvy vždy
k 17. dni v měsíci, přičemž dle téhož ustanovení se řádné úroky, počítané vždy z aktuální výše celkové jistiny na bázi (výše jistiny) * (úroková sazba 0,00 % ročně) / 360 * počet dní, stávají součástí jistiny vždy k poslednímu dni v měsíci. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslala žalovanému předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:
4. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2022, přičemž uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 2. 2021 odeslaným na jeho adresu dne 28. 2. 2022. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru dne 22. 12. 2020 ve výši 15 990 Kč, v rámci žádosti uvedl své iniciále s tím, že je bezdětný, svobodný, bydlí jako nájemník, pracuje jako obsluha strojů a zařízení od srpna 2020 s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč a celkovými náklady domácnosti 7 000 Kč. V žádosti byly sjednány parametry smlouvy s tím, že celková výše úvěru činí 15 998 Kč, splátky 1 599 Kč měsíčně s počtem 10 splátek s termínem splatnosti k 17. dni v měsíci. Součástí smlouvy jsou produktové podmínky, sazebník poplatků. Žalovaný měl dva úvěry s celkovou výší úvěru 25 994 Kč. Před uzavřením úvěru byla uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů ze dne 22. 12. 2020, ve které byly žalovanému poskytnuty informace o nabízených produktech a službách. Dopisem ze dne
23. 12. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala žádost žalovaného o poskytnutí úvěru
a tento ve sjednané výši mu poskytla. Žalobkyně v řízení prokázala poskytnutí úvěru, dále pak skutečnost, že žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil 7 splátek po 1 599 Kč, tedy 11 193 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel, o úhradu dluhu byl vyzýván opakovaně, a to předžalobní upomínkou ze dne 27. 12. 2021, dále pak výzvami k úhradě ze dne 3. 3. 2022, avšak bezúspěšně.
5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395
a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému 15 998 Kč a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit dle podmínek sjednaných shora. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní
a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byly předloženy karty zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. K jednání nařízenému soudem se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., s tím, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku
15 998 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 11 193 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky
4 805 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne 18. 10. 2021. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná co do částky 4 805 Kč, tj. v rozsahu 88 % žalované částky a neúspěšná v rozsahu 12 % žalované částky, takže byla celkově úspěšná v rozsahu 76 %. Účelně vynaložené náklady řízení činí částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále náklady právního zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb., v sazbě jednoho úkonu 200 Kč, celkem byly přiznány 3 úkony, a to za předžalobní výzvu, přípravu převzetí, sepis žaloby, když řízení v dané věci bylo podáno na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. K těmto úkonům náleží tři režijní paušály po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 2 téže vyhlášky. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.. Celkové náklady řízení tedy činí 1 489 Kč a 76 % činí 1 131,64 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.