Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 390/2021-37
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 6 155,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 959,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 959,40 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 196 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 459,40 Kč od 16. 1. 2020 do 26. 3. 2021, ve výši 10 % ročně z částky 500 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky 4 959,40 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 503 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 959,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 959,40 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 196 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 459,40 Kč od 16. 1. 2020 do 26. 3. 2021, ve výši 10 % ročně z částky 500 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky 4 959,40 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 503 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 155,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je právnickou osobou, která poskytuje možnost zákazníkům zřídit si název karty anonymizováno, prostřednictvím které má zákazník možnost platby do výše schváleného kreditního rámce, a to vše prostřednictvím zřízeného název účtu anonymizováno. Mezi stranami pak byla uzavřena Smlouva k službě náze účtu anonymizováno, v rámci které byly mezi žalobkyní a žalovaným upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby název účtu anonymizováno, smlouva přitom byla uzavřena v online podobě, kdy žalovaný požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobkyni o její uzavření, s tím, že elektronický podpis tohoto návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka žalobkyně. Objednávku služby, kterou žalobkyně nabízí, lze provést na stránkách vybraného e-shopu při objednání zboží. Žalobkyně má s těmito vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Na základě smlouvy se žalobkyně zavazuje uhradit e-shopům kupní cenu za zákazníka a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, zavazuje zaplatit žalobkyni kupní cenu zboží. Žalovaný zároveň využil i služby„ název karty anonymizováno“, kterou si žalovaný objednal prostřednictvím název účtu anonymizováno za podmínek daných obchodními podmínkami název karty anonymizováno. Karta je platební prostředek, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu. Celkový limit pro platby Kartou je dán zůstatkem na účtu. Smlouva o název karty anonymizováno se považuje za uzavřenou nejpozději aktivací Karty, tato se aktivuje prostřednictvím účtu. Na základě Smlouvy o nákupním účtu byla žalovanému zřízena název služby anonymizováno nákupní účet, přičemž dle čl. 1 Smlouvy činil limit odložených plateb žalovaného až 30 000 Kč. Žalovaný využil služeb v celkové výši 5 459,40 Kč, přičemž v rozsahu 5 010,40 Kč prostřednictvím karty, jak vyplývá z přiloženého vyúčtování. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Celková dlužná částka tak představuje 6 155,40 Kč s příslušenstvím, když žalovaný dle vyúčtování uhradil částku v celkové výši 500 Kč, která byla započtena na poplatky. Žalovaný vzal na vědomí, že v případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatků z prodlení, přičemž jejich výše je dána délkou trvání prodlení dle níže uvedených pravidel: uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování: 150 Kč, uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování: 250 Kč, uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování: 350 Kč, uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování: 450 Kč, uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování: 550 Kč, uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování: 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Dle Obchodních podmínek vzal žalovaný dále na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti mu bude vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 4,50 Kč za každou odloženou první až dvacátou stokorunu o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny. Zápůjční úroková sazba se s nárůstem odkládané částky snižuje. Přesnou výši poplatku za odložení splatnosti a způsob výpočtu stanovuje ceník. Žalobkyni tak vznikla pohledávka ze smlouvy se splatností 15. 1. 2020, která byla vyčíslena celkem na 6 155,40 Kč a která představuje dlužnou jistinu ve výši 5 459,40 Kč a dlužné poplatky ve výši 696 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na 4. 4. 2022 se bez omluvy nedostavil, přitom doručení předvolání k tomuto jednání bylo u obou řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Na základě žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně zaplatila za žalovaného částky za zboží, které nakoupil žalovaný u jiných prodejců, v celkové hodnotě 9 978,14 Kč, žalovaný jí z této částky doposud ničeho nevrátil.
4. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
5. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně totiž předložila v listinné podobě tzv. smlouvu o název služby anonymizováno, které podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena, přitom podle smluvních ujednání v této listina předmětná smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma stranami, přičemž předložený návrh smlouvy neobsahuje žádný podpis žalovaného, ani žádný jiný specifický prostředek, který by vyjadřoval projev vůle žalovaného být předmětnou smlouvou vázán (SMS kód apod., jak bylo tvrzeno v žalobě). V tomto směru byla navíc žalobkyně poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. i s upozorněním, že v případě nesplnění své povinnosti doplnit tvrzení a důkazy ohledně uzavření předmětné smlouvy se žalobkyně vystavuje nebezpečí neunesení svého břemene tvrzení a břemene důkazní s následkem možnosti neúspěchu ve sporu. Na tuto výzvu však žalobkyně adekvátně nereagovala, když uvedla, že žádné další tvrzení a důkazy ve věci nečiní. Z tohoto pohledu pak nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytování finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě. Pokud tedy žalobkyně plnila za žalovaného celkem částku 5 459,40 Kč, jak vyplývá z předložených výpisů z název účtu anonymizováno a žalovaný jí uhradil částku 500 Kč, ve vztahu ke zbývajícím 4 959,40 Kč tak činila bez právního důvodu, a pokud se žalovaný na základě tohoto jednání obohatil, je povinen žalobkyni toto vydat bezdůvodné obohacení dle výše citovaného zákonného ustanovení. K vrácení této částky byl přitom žalovaný prokazatelně vyzván až v rámci předžalobní upomínky ze dne 12. 3. 2021. Tato výzva byla žalovanému odeslána stejného dne, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 17. 3. 2021. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalovanému lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že přiměřená pro splnění dluhu je lhůta 7 pracovních dnů a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 26. 3. 2021, protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 27. 3. 2021 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 %, jehož výše odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
6. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány.
7. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 4 959,40 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 419,24 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 5 378,64 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 80,6 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 6 669,50 Kč. Naopak neúspěch žalobkyně představuje 19,4 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 61,2 % a žalobkyni proto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu 61,2 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 8. 9. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování finančních služeb, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává další žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na listiny. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j. 51 Co 263/2014 – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. 120/2014 Sb. účinné od 1. 7. 2014.
8. Celkové náklady žalobkyně jsou přitom představovány částkou 5 724 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 5 324 Kč mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 400 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 2 ve spojení s § 11 odst. 1 advokátního tarifu za dva žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení a sepisu žaloby po 200 Kč, částkou 100 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 2 ve spojení s § 11 odst. 2 advokátního tarifu za jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci v podobě sepisu jednoduché výzvy po 100 Kč, 300 Kč jako třemi režijními paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, částkou 3 000 Kč částkou jako odměnou dle § 7 bod 4, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 advokátního tarifu za dva žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě písemného podání ze dne 21. 12. 2021 učiněného na výzvu soudu a účast u jednání soudu dne 4. 4. 2022 po 1 500 Kč, a konečně částkou 600 Kč jako dvěma režijními paušály po 300 Kč za tyto dva žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 61,2 % těchto nákladů, tedy částku 3 503 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.