Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
120 C 34/2021-53
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 22 990,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh na zaplacení částky 17 082 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 43 082 Kč od 30. 4. 2021 do 23. 7. 2021 a z částky 17 082 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, částky 5 908,96 Kč a úroku z úvěru ve výši 25,14 % ročně z částky 38 521,55 Kč od 30. 4. 2021 do 23. 7. 2021, z částky 15 284,94 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 4. 2021 dosáhne částky 119 707 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh na zaplacení částky 17 082 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 43 082 Kč od 30. 4. 2021 do 23. 7. 2021 a z částky 17 082 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, částky 5 908,96 Kč a úroku z úvěru ve výši 25,14 % ročně z částky 38 521,55 Kč od 30. 4. 2021 do 23. 7. 2021, z částky 15 284,94 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 4. 2021 dosáhne částky 119 707 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 12. 2021 domáhala (po částečném zpětvzetí učiněném dne 24. 1. 2022, k němuž soud usnesením ze dne 16. února 2022 řízení částečně zastavil) po žalovaném zaplacení částky 17 082 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 43 082 Kč za období od 30. 4. 2021 do 23. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 17 082 Kč za období od 24. 7. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty 5 908,96 Kč, úroku ve výši 25,14 % p.a. z částky 38 521,55 Kč za období od 30. 4. 2021 do 23. 7. 2021 a úroku ve výši 25,14 % p.a. z částky 15 284,94 Kč za období od 24. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 119 707 Kč. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (žalovaný podepsal dne 13. 12. 2019), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč; k jeho vyplacení došlo dne 16. 12. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 102,66 % p.a. splácet v 18 měsíčních splátkách po 5 542 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model žalobkyně založený na bodovém hodnocení dlužníka), prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovaným, ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Více žalobkyně k ověřování úvěruschopnosti žalovaného netvrdila ani nenavrhla důkazy, přestože byla při jednání soudem poučena, že dosavadní důkazy soud považoval za nedostatečné. Žalovaný v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19 oznámil dne 20. 4. 2020 žalobkyni, že využívá ochranné doby podle tohoto zákona. Ochranná doba trvala od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020; po tuto dobu se odložil čas plnění peněžitých dluhů žalovaného z uzavřené smlouvy a žalobkyni vznikl nárok na úrok stanovený zákonem. Žalovaný do data zesplatnění úvěru uhradil 7 splátek v celkové výši 38 794 Kč Poslední splátku uhradil dne 19. 2. 2021; po zesplatnění úvěru pak dne 23. 7. 2021 uhradil splátku ve výši 26 000 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru k 28. 4. 2021 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 49 805,96 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V důsledku prodlení žalovaného podle smlouvy o úvěru dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 800 Kč. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se dále zavázal, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od 30. 4. 2021 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dle žalobkyně dlužil novou jistinu úvěru 23 805,96 Kč, smluvní pokutu 998 Kč, náklady 800 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 49 805,96 Kč od 30. 4. 2021 do 23. 7. 2021 a z částky 23 805,96 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení (žalobkyně požadovala pouze částku ke dni podání žaloby vyčíslenou na 7 972,02 Kč), úrok ve výši 102,66 % p.a. za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné jistině úvěru ve výši 38 521,55 Kč od 30. 4. 2021 do 23. 7. 2021 a z částky 21 814,50 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, když za trvání ochranné doby podle zákona č. 177/2020 Sb. požadovala pouze úrok ve výši repo sazby vyhlášené ČNB zvýšené o 8 procentních bodů.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 17. 5. 2022 se bez omluvy nedostavil, přestože mu předvolání bylo doručeno do vlastních rukou dne 20. 4. 2022.
3. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2019, oznámení o schválení úvěru ze dne 17. 12. 2019 vč. splátkového kalendáře, prohlášení klienta a výpisu z registru ČNB bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč na dobu 18 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 5 542 Kč měsíčně a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 99 756 Kč, když byla sjednána úroková sazba 102,66 % p.a. (resp. za předpokládané roční procentní sazby nákladů – RPSN 167,78 %). Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Podle čl. 6. úvěrové smlouvy byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Podle čl. 6 a 6.4. smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný ve smlouvě dále mj. uvedl svou doručovací adresu, telefonický kontakt a emailovou adresu. Z dokladu o vyplacení úvěru - otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč byla žalovanému zaslána na číslo účtu uvedené ve smlouvě.
4. Z listiny označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Zprostředkovatel úvěru při uzavírání smlouvy dle informací žalovaného stanovil jeho měsíční příjem na částku 26 000 Kč a stanovil jeho měsíční výdaje na celkovou částku 9 583 Kč měsíčně, sestávající z částky 1 600 Kč na bydlení, 4 573 Kč jako splátku přechozího úvěru od žalobkyně, 3 410 Kč na vlastní výdaje (životní minimum) a 1 000 Kč jako rezervu. Jako zaměstnavatel žalovaného byl uveden sám žalovaný (případně osoba shodného jména a adresy). Výdaje nebyly blíže konkretizovány. Zprostředkovatel úvěru vyhodnotil, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 15 417 Kč. Dále v „ hodnocení klienta“ mj. uvedl, že žalovaný je zaměstnán, je svobodný a bydlí ve vlastním bytě. Žalovaný tuto listinu stvrdil svým podpisem.
5. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný využíval produkt telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací. Z databáze NRKI bylo zjištěno, že žalovaný neměl přiděleno skóre a byl označen příznakem 16 – negativní příznak, klientova smlouva je hodnocena jako špatná.
6. Podle karty klienta bylo před i po splatnosti uhrazeno 11 splátek (ve dnech 5. 2., 24. 2., 24. 3., 30. 4., 25. 11. 2020, 14. 1., 19. 2, 23. 7. 2021) v celkové výši 64 794 Kč. Po tomto datu již žalovaný žádnou splátku nezaplatil.
7. Z oznámení o využití ochranné doby bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni na jejím formuláři dne 20. 4. 2020 oznámil, že využívá ochrannou dobu podle zákona č. 177/2020 Sb.
8. Výzvami ze dní 25. 3. 2021 a 22. 4. 2021 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou splátek, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 28. 4. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru.
9. Předžalobní výzvou ze dne 6. 12. 2021 žalobkyně rekapitulovala žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 65 dnů a vyzvala k okamžité úhradě. Tato listina byla dle podacího archu žalovanému na jím uvedenou doručovací adresu odeslána téhož dne.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
14. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.
18. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh není důvodný, a to ani zčásti, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícímu právnímu závěru.
19. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C -679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.
20. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně příjmy ani výdaje žalovaného. Pochybnosti soud má již ohledně příjmu žalovaného. Tento nebyl žádným způsobem doložen, není přitom ani jasné, zda žalovaný pracoval jako zaměstnanec či jako OSVČ, když zaměstnavatelem měla být osoba shodného jména a bydliště jako sám žalovaný. Žádným způsobem nebyly doloženy ani výdaje žalovaného, ani jeho forma bydlení, když ve formuláři bylo uvedeno, že měl bydlet ve vlastním bytě. Je zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila výdaje žalovaného dostatečně a spokojila se s jeho tvrzením, přestože nebyly předloženy žádné listiny, která by dokládala ekonomickou situaci žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalovaného s odbornou péčí vyhodnotit, a navzdory tomu, že v žalobkyni odkazované databázi NRKI byl žalovanému přidělen negativní příznak, úvěr v žádané výši poskytla.
21. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace měla žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil 64 794 Kč. Protože žalovaný již žalobkyni uhradil více, než činilo jeho bezdůvodné obohacení, soud žalobu zamítl.
22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Z procesního hlediska byl úspěšný žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.